ČTK: ČSSD navrhuje ve svém volebním programu zavést čtyři daňové sazby pro daň z příjmu fyzických osob. Sazba by rostla s výší výdělků. Do hrubého měsíčního příjmu 30.000 korun by daň měla být 12 procent, naopak u výdělků nad 50.000 korun měsíčně by daň měla být 32 procent. Progresivní zdanění navrhuje ČSSD i u firem. Sazby daně by podle výše zisku měly být 14, 19 nebo 24 procent. Na tiskové konferenci o tom dnes informovali představitelé ČSSD. Podle nich by měly klesnout daně více než 90 procentům zaměstnanců a 99 procentům firem. V současnosti je v Česku u zdanění firem jednotná 19procentní sazba a u příjmů fyzických osob 15procentní.

Návrh sociální demokracie „míří mimo terč“. Z řady důvodů. Míra progresivity daně z příjmu v ČR nijak nevybočuje ze standardu zemí Evropské unie. Je například vyšší než v sousedním Německu nebo v zemích, jako je Polsko nebo Maďarsko. Daňový systém v ČR je navíc poměrně dobře nastaven z hlediska redistribučního tlumení nepříznivých dopadů příjmové nerovnosti. Ukazatel míry nerovnosti, takzvaný Giniho koeficient, je po zohlednění daní a sociálních transferů v ČR nižší než ve všech zemích Evropské unie s výjimkou Slovenska a Slovinska. Míra ohrožení chudobou je pak v ČR vůbec nejnižší ze zemí EU. Návrh sociální demokracie je tedy nepřípadný, protože řeší problém, který neexistuje. Potíží českého daňového systému není nedostatečná míry progresivity daně z příjmu, ani „asociálnost“. Je jím naopak zbytečná složitost (středně velká firma v ČR stráví vyplňováním daňových přiznání a dalšími povinnosti spjatými s daňovým odvodem 230 hodin ročně, sedmý nejdelší časový úsek v zemích EU) a nákladnost daňového systému (náklady na výběr 100 eur daní činí v ČR zhruba 1,30 eura, což je čtvrtá nejvyšší hodnota v zemích EU). V elektronizaci platby daně z příjmu je ČR na samém chvostu v rámci zemí EU. Návrh sociální demokracie ale povede spíše k dalšímu růstu složitosti a tedy i nákladnosti daňového systému. Problémem českého daňového systému jsou také vysoké sociální odvody. Objem sociálních odvodů, jimž je vystaven zaměstnavatel, v poměru k HDP je v ČR dokonce druhý nejvyšší v zemích EU. Právě redukce daňového zatížení práce je kýžená. „Druhým nejlepším“ řešením je, zůstane-li daňový systém beze změn. Není rozhodně třeba žádných daňových revolucí, český daňový systém je z hlediska nastavení sazeb funkční. Stabilitu daňového systému uvítají podnikatelé i firmy, protože budou moci snáze plánovat a rozpočtovat, což podpoří ekonomický růst a zprostředkovaně tedy i daňový výběr. Pokud ale chtějí sociální demokraté mermomocí měnit daně ve jménu sociálních ohledů a populistických gest, nechť se podívají na oblast daně z nemovitostí. Objem inkasa daně z nemovitostí a dalších majetkových daní v poměru k HDP je v ČR vůbec nejnižší ze zemí EU.

Lukáš Kovanda