Míra inflace tak po dlouhých letech překonává horní mez tolerančního pásma inflačního cílování České národní banky, v rozporu s její vlastní prognózou listopadové meziroční inflace ve výši 2,9 procenta i s předpoklady z první poloviny roku, kdy se obecně očekával její sestup k úrovni inflačního cíle ještě před koncem letoška. Inflační tlaky silně podporuje stále poměrně vysoká jádrová inflace, v níž se zejména promítá citelný růst mezd. Nadále svižně rostou ceny bydlení, ale na vyšší úrovni zůstává také dynamika cen v oblasti energií, zejména elektřiny, nebo některých potravin typu brambor, vepřového či cukru, což jsou tradičně kolísavé složky, které se neřadí do jádrové inflace.

Naopak protiinflačně působí vývoj v mezinárodním prostředí. Polevují totiž tlaky v oblasti dovozu, a to kvůli nejistotám v globálním ekonomickém prostředí, které jsou odrazem obchodní války mezi USA a Čínou, stále nedořešeného brexitu, nárůstu protekcionismu, ale také otazníků v oblasti environmentálních opatření týkajících se energetického nebo automobilového průmyslu. Zásadní součástí dovozu je i ropa a ropné produkty, jejichž cena zůstala v listopadu meziročně níže, což korigovalo tlaky na obecný růst cen.

Za celý letošní rok by inflace měla vykázat tempo 2,9 procenta, k cíli ve výši dvou procent se bude shora přibližovat postupně během prakticky celého příštího roku. Letos už Česká národní banka nastavení svých základních sazeb nejspíše měnit nebude, neboť zahraniční protiinflační tlaky podle ní výhledově kompenzují rychlejší než cílovaný tuzemský růst spotřebitelských cen. Prosincové jednání bankovní rady ČNB bude ale poměrně „horké“. Lze čekat, že několika radních bude i kvůli rychlejší než předpokládané listopadové inflace pro zvýšení základní úrokové sazby. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, CZECH FUND