Někteří totiž kromě politiky, nikdy nic ve svém životě nedělali a jen svými ústy rozhodovali o osudech miliónů jiných.)

Ale nezvolení může znamenat, že JINÍ budou nyní i oni sami.

Ví však co je čeká?

Dosti o tom pochybuji. Vycházím přitom z reálného příběhu lokálního politika, kterého při posledních volbách postihl stejný osud a protože „trafika vyhořela“, mel se živit prací. Člověk by řekl, že vystudovaný právník nebude mít o práci nouzi, ale opak je pravdou.

Potácel se od realit, přes pojištění, bankovní služby, prodej a nikde neuspěl.

Jeho zaměstnavatelům totiž nestačilo, že uměl dlouho a hezky povídat o tom, co je třeba udělat, oni chtěli, aby to udělal. A tam nastal hlavní problém. Narazily totiž na sebe dvě reality. První politická a druhá životní. Jak se ukázalo, neměly kromě názvu, společného vůbec nic.

Když jsme se potkali v prvním roce, čišela z něj energie z NOVÉ VÝZVY, jak sám říkal. V druhém už se jednalo o odevzdanost a ve třetím pak hluboká deprese, aby se se čtvrtým objevila jeho usměvavá tvář opět na předvolebních billboardech se slovy, že s ním bude líp, protože on dělá pro lidi.

Jak dopadne, se ještě ukáže, ale mám obavu, že nedostane-li se zpět na palubu politické kocábky, dlouho již nevydrží.

Jak na tom budou ti, co seděli v politice dlouho, aby o tom ještě déle povídali, a ve skutečnosti vlastně nic jiného neumí? Mají DOST na to, aby je to netrápilo? VĚDÍ dost na to, aby za své mlčení dostali dobře zaplaceno formou trafiky?

Za první republiky, ale i dříve dostávali trafiku vysloužilí vojáci, kteří ve válce za svou zemi a panovníka nechali více než jen slova, nechali tam kus svého já a stali se z nich invalidé.

Stali se z nich ti, které poznamenala válka.

Je však možné nazývat shodně politiky? Jsou to invalidé političtí?

Jak velká trafika jim náleží?

Věřím, že nabídnou pomoc čínští soudruzi, kteří si rádi vyslechnou to, o čem se nesmí mluvit. Nebo ti ruští? Co takhle investoři, lobbisti, banky? Jak snadné je z velkého saka přejít do obleku šitého na míru a být prognostikem.

Co ale budou dělat ti, které druhé kolo odstaví na druhou kolej?

A co ti na druhém konci lana? Ti co nemusí stoupat, protože jsou vynášení směrem vzhůru s cílem namísto standardy a spodního prádla vyvěsit nad hradem vlajku vyrobenou ze lnu a řepky olejné? Bude jim stačit 10 milionů vazalů, či myslí globálně a je to jen start další bleskové cesty?

Nemyslím, že Berlusconi je vzorem, možná jen ukázkou, čemu se vyhnout.

Tak jak? Jsem na to sám zvědav.