Vedení těchto Pirátů je už jen pouhé simulakrum, místo poctivé opozice systému poslouží letos Piráti stranám a šíbrům v ODS a TOP (ti guru nevadí) ke snížení volebního zisku hnutí ANO. Proto ta nečekaně silná mediální i marketingová podpora.

Video: Volby 2017: Tajemství úspěchu pirátů aneb jak oklamat voliče

Rovnou dva marketingoví guru

No řekněte, která strana má hned dva odborníky na ladění image: Jakuba Horáka a Martina Jaroše! Všimněme si, že M. Jaroš podpořil a obhájil ve svém pozitivně laděném textu na FB (výborná taktika) všechny staré strany, dokonce včetně ODS i TOP, ale vadí mu jen komunisté (lze pochopit), ale zejména SPD a hlavně ANO.

Pokud by se jednalo o obyčejného člověka, který je schopen jen běžného vlastního úsudku a který nezná historii a korupční či ekonomická fakta, bylo by možné toto opomenout. Ovšem špičkově erudovaný Martin Jaroš musí znát fakta a čísla. Přesto na svůj FB pro naivní a nezkušené, kteří to bezelstně přijmou, napsal toto (viz celé znění na jeho Facebooku):

„3. Topka. Mají páteř a když to myslíte vážně s Evropou a tak, rozhodně vám je doporučuju. Kalousek je vtipnej, kompetentní a nebere sám sebe vážně, což mi samo o sobě říká, že to není žádnej hajzl. Kníže je i ve spánku lepší než bdící Zeman, Dominik Feri je politik od pánaboha a naživo je vážně dobrej a přesvědčil mě, což neříkám často, a budu ho bránit i proti svým drsným přátelům. A pak tam mají úžasný mladý jako třeba Ondřej Kania a tak, který to už brzo převezmou.

4. ODS. Jasně, tahle strana má minulost barvitou jako padlá dívka, je to taková Máří Magdaléna české politiky, ale kdo jsi bez viny, první hoď kamenem, ty to určitě nejsi, Andreji, ty ten šutrák zase polož. Pan Fiala se jeví jako velmi slušný, a jestli někomu věřím, že může sejmout z podnikatelů trochu té nesmyslné Babišovy zátěže, je to ODS.“

A důležitá informace: Tyto postřehy mají nyní, tj. čtvrtek 19. 10. 2017 v 15:30 hod. celkem 5423 sdílení a 13 tisíc lajků…

Falešná opozice a zdání alternativy

Aby po roce 1948 příliš netrčelo, že soudruzi mají vše totalitně pod palcem, tedy že zakázali skutečnou opozici ke svému systému (toto je nutné pochopit), vytvořili si opozici umělou, kterou však měli plně pod svojí kontrolou. Nekomunistická ČSSD byla zničena a část jejich členů dokonce násilím převedena pod KSČ. Připomeňme heslo „slučovací sjezd“ nebo i dějiny české sociální demokracie.

Takže KSČ si vědomě pěstovala svou vlastní opozici v rámci svého systému a tou byly mj. Strana socialistická a Strana lidová. Připomeňme, že právě do této komunisty kontrolované a fízly prolezlé Strany lidové vstoupil v roce 1984 mladý Miroslav Kalousek. Ano, ten Kalousek, na kterého je už veřejnost alergická, protože ho stále dokola připomíná Andrej Babiš. Ale uděláme to i zde, viz zkrácená verze faktů kolem jeho osoby. Plnou verzi Nadačního fondu proti korupci najdete zde: Miroslav Kalousek a 20 let jeho politických a účednických her (formát PDF).

A dohromady se tyto „ideově čisté“, povolené a správné strany a spolky nazývaly NÁRODNÍ FRONTA. Komunisty řízené byly ve skutečnosti všechny, ale potřebné zdání alternativy k systému tím bylo vytvořeno. I občan Kalousek se na to dnes může vymlouvat. Ale to jsme věděli tehdy všichni a věděl to i tento arciprospěchář a neekonom.

Část propletence vztahů a vazeb v české politice. O všem rozhoduje nejvíce několik set osob.

Stále řešíme, zda je možné do současného systému politických mastodontů nejprve proniknout, a pak jej i narušit. Piráti se o to pokoušejí už 8 let. Mezitím však došlo k jejich proměně. Vedení pirátů kolem Ivana Bartoše a Jakuba Horáka dokázalo vytunelovat idealismus a odklonit statisíce hodin poctivé práce slušných členů pirátské strany. Čas jen potvrdil staré přísloví o podmínce existence s vlky a o nutnosti společného vytí. Tím vytím je povinná agenda, o které se nesmí diskutovat: ČR povinně jako součást EU, tedy v důsledku ztráta plné suverenity ČNB, povinnost přijetí Eura, povinné kvóty pro migranty („uprchlíci vítejte“) a zejména povinná bratrská láska k NATO a naopak ještě více povinná nenávist k Ruské federaci (viz odvolání místopředsedy Ivo Vašíčka). A k tomu ještě ta Antifa…

Podivná Antifa vykresluje stejné nepřátele jako mainstream

Vývoj pokročil. Zákazy a omezení už nemohou trčet okatě. Metody musí být sofistikované. Zdánlivě anarchistický proud jménem ANTIFA jak mucholapka vychytává nejrůznější „správně smýšlející“ aktivisty, vždyť přece bojují s neonacisty! Že se však už rozdíl mezi bojovníky proti zlu a zlem samotným začíná velmi rychle stírat, mnozí jaksi nepostřehli. Stejně tak i otázku, co je dřív, a zda naopak už neplatí, že samotná Antifa je přímou příčinou dnes už dlouhé řady problémů. V Německu navíc Antifě prochází i to, co by jiným projít nemohlo. Dokonce je Antifa mnohde přímo i financována oficiálními strukturami. Takže anarchisté jsou dnes výborně organizovaní a rozpoznat, kdo má myšlení původní a čisté a kdo je navedený hlupák či rovnou konfident, už prostě nelze. A tak zde máme anarchisty pečlivě organizované (!), kteří mají svůj web, najdeme je v USA, ale i Německu či Británii. Právě britský list The Independent upozornil na rostoucí brutalitu a Antifu v USA vykreslil jako teroristy: Přibližně  350 000 lidí, kteří podepsali petici, vyzvalo prezidenta Trumpa, aby „formálně uznal“ členy Antify za teroristy. Přitom toto jsou plody historie USA, které byly založené i na otrocké práci a v USA mají právě proto problémy mj. s Ku-klux-klanem…

Ovšem zatímco v Německu se Antifa kritizuje jako příliš komunistická, místní Antifa CZ pro změnu srdnatě bojuje proti Rusku. Proč? Protože v ČR je právě toto jediný povolený „správný“ trend, tedy podpora válek NATO, která jde ruku v ruce s vytrvalou kritikou geopolitiky Ruské federace. Jak podivný je toto anarchismus, který místo hledání své vlastní původní a na ničem a nikom nezávislé niky jen replikuje oficiální vládní postoje nebo postoje veřejnoprávní České televize – a zejména silové agresivní geopolitiky USA.

Takže k čemu tu je Antifa? Rozeznáme přinejmenším tento dvojí význam:

1. Je zde síla, která brání návratu neonacismu. To je dobře.

2. Nicméně se mnohá poctivá či autentická lidová snaha se sama od sebe (pokud toto nezná či neprohlédne) zařadí do této dnes již pečlivě shora kontrolované a v řadě případů i shora financované skupiny. Přesto stále navenek zdánlivě chaotické a nečitelné. A v ČR i vítací. Včetně vítacích Pirátů…

Mohli bychom se tedy ptát, kolik anarchistů je pravých, autentických… Ve skutečnosti je takových většina, což mi připomnělo i jinou kauzu: Vzpomeňme si, kdo kráčel v čele průvodu dne 17. listopadu 1989. Byl to agent Stb Zifčák… Tehdy v jeho čele mával vlajkou a vedl dav, který šel poslušně za ním – a ten šel a nefalšovaným pocitem rebelie. (Ostatně i strojvůdce v lokomotivě zcela minimální silou řídí mnohasettunový vlak, nebo pilot obřího Jumbojettu – to je podobné. Pokud jste na správném místě a víte, jak se věc ovládá, postačí jen minimální síla.)

Připomeňme zasedání MMF, jistě si vzpomenete na ukázkově řízené demonstrace těchto „anarchistů“, kteří už ve skutečnosti jsou součástí systému, který teprve s touto vlastní opozicí je plně stabilní. Proč?

Protože jinak by se projevila opozice skutečná. Opravdová. A toto je meritum věci. Před osmi lety jsem si myslel, že to budou Piráti. Viděl jsem v nich naději. Ale nastoupily zákonité společenské procesy a předseda Pirátů Ivan Bartoš podporuje volání IMIGRANTI VÍTEJTE:

Ivan Bartoš podporuje Antifu CZ, ale bojuje i v Německu

Facebooková reakce na text: Piráti – od rebelie ke 100 milionům za volby

Kdyby marketingový guru Horák zjistil, že 55 % voličů chčije proti větru, zavelel by a hned by to dělali i piráti a jejich voliči. A podpořila by to i média. Toto je tajemství úspěchu pirátů: marketing a konexe do médií.

Osobní vazby Václava Klause z mapy korupce NFPK.

„Politbyro“ Pirátů (RV) si preventivně a pečlivě jistí své poslance, aby neprojevili vlastní názor

Miroslav Kalousek – nejlepší ministr financí známého vesmíru

(…) Přejděme však ke vztahům Miroslava Kalouska. Na rozdíl od Václava Klause je poměrně obtížné odlišit nějaké specifické sféry – sféra soukromá se vesměs úzce snoubí se sférou pracovní. Příkladem je již zmíněný zbrojař Richard Háva, jehož Omnipol získával od Ministerstva obrany velmi lukrativní státní zakázky. Háva prodal Kalouskovu švagrovi Lubomíru Kašákovi luxusní byt v Praze, přes něj tento byt pak získala po Kašákově smrti jeho sestra – manželka ministra  Kalouska. Lubomír Kašák byl zapojen do aféry „příbramské Palermo“ a jeho firma IDOS Praha, s.r.o., dostala zakázky od města za asi 150 milionů v době, kdy byl mj. místostarostou Příbrami Ivan Fuksa. Lubomír Kašák nakonec skončil zastřelen, jeho vrah vzápětí podle policie spáchal sebevraždu. Zastupitelstvo Příbrami za spoluúčasti Ivana Fuksy také vydatně dotovalo místní fotbalový klub, ovládaný fotbalovým bossem Jaroslavem Starkou (majícího obchodní vazby na Tomáše Pitra a Bohumíra Ďurička). Ivana Fuksu v roce 2007 jmenoval Kalousek svým prvním náměstkem na Ministerstvu financí, kde jím Fuksa byl do roku 2010.

Vraťme se však k Richardu Hávovi, resp. k firmě Omnipol, ve které má Háva nejprve účast coby člen orgánu společnosti a následně – do roku 2008 – je „pouze“ držitelem většiny akcií této společnosti (v roce 2008 převádí svůj podíl na své dva syny). Omnipol především „luxuje“ státní zakázky resortu obrany (podivné role zde údajně sehráli například Jan Fulík a Martin Barták). Háva byl také pozván Miroslavem Dvořákem (v té době generální ředitel a předseda představenstva společnosti Letiště Praha, a.s., a soused Romana Janouška v pražském Podolí) na oslavu volebního úspěchu ODS v roce 2010 do pražských Žlutých lázních, které se dle vlastních slov na krátkou dobu také zúčastnil. Této oslavy se také zúčastnila tak vybraná společnost, jakou byli např. Roman Janoušek, Ivo Rittig, Tomáš Hrdlička, Aleš Hušák, Milan Jančík nebo Václav Kočka. Za zmínku stojí i údajný Hávův lobbing pro firmu BAE Systems ve věci prodeje Gripenů. Jan Kavan se při tajném nahrávání o této kauze vyjádřil, že v ní padaly úplatky politikům. Richard Háva pak sedí v dozorčí radě již zmíněné nadace KPD společně s Martinem Kocourkem, Miroslavem Janstou a Michalem Krausem.

Dalším takovým Kalouskovým kamarádem je Josef Šťáva, nyní již bývalý vlastník firmy Diag Human, se kterou ČR vede arbitráž kvůli ušlému zisku. Kauza sama má zajímavé účastníky. Zmíněn byl už jeden z rozhodčích arbitráže, kterým není nikdo jiný než bývalý děkan Milan Kindl, ale opomenout nelze ani Jana Stráského, který podepsal tzv. rozhodčí smlouvu, na základě které se spor přesunul od soudů k rozhodčím řízením, či Marka Šnajdra, který v dané věci podepsal za stát odvolání, jehož oprávněnost firma Diag Human zpochybnila. Známy jsou též kroky samotného Miroslava Kalouska ve prospěch jeho kamarády Šťávy.

Lidé, jimiž se Miroslav Kalousek obklopuje, budí podobné pocity jako lidé, jimiž se obklopuje Václav Klaus. Naznačen už byl Martin Barták, který musel odejít kvůli četným podezřením z korupce z Ministerstva obrany (např. Tatra, Pandury, obrněné vozy Iveco a Dingo, ale zmínit lze též  pracovní vztah s bývalým šéfem NBÚ Janem Marešem, zkompromitovaným Vladislavem Větrovcem z Berkova konkursního gangu) a kterého poté Kalousek bryskně dosadil na místo svého náměstka na Ministerstvu financí.

Dalším podobným gigantem je Tomáš Uvíra, bývalý zaměstnanec podvodníka Petra Sisáka a kamarád a spolužák Dušana Palcra (spojeného také se Sisákem, ale i s finanční skupinou J&T). Tomáš Uvíra je hlavním architektem Kalouskova duševního dítěte – ekotendru za téměř 100 miliard korun (ten pomáhal prosadit i Ivan Fuksa). Účastníky ekotendru byly společnosti s neprůhlednou strukturou napojené právě na skupinu J&T, ale i skupina Appian Group (spojená s privatizací Škoda Holdingu, Mostecké uhelné a podle informací v tisku patrně i s Martinem Romanem). Právní posudek na ekotendr v roce 2008 pro Ministerstvo financí nepsal nikdo jiný než Milan Kindl. Dále je Kalouskovým náměstkem Jiří Kubínek, který byl s Milanem Šimonovskýmzodpovědný za zakázku mýtných bran pro společnost Kapsch (která je částečně majetkově provázána s jednou ze společností ucházející se o ekotendr), jehož projekt elektronických vinět Kalousek svého času vehementně podporoval.

Kalousek si však na pomoc povolal i skutečné politické „zombie“, bývalého ministra financí Ivana Kočárníka a jeho náměstka Jana Klaka. Kočárník je znám privatizací České pojišťovny bez výběrového řízení finačníku Petru Kellnerovi, avšak naprosto nejzajímavěji působí jeho role (společně s Klakem) v aféře tzv. lehkých topných olejů (LTO). Principem těchto černých obchodů byl dovoz motorové nafty deklarované jako lehký topný olej, čímž bylo možné obcházet spotřební daň, která u nafty činila zhruba 10 korun na litr (u LTO pak nebyla téměř žádná). Stát tak v 90. letech přišel na daňových únicích a zejména na vratcích nikdy nezaplacených daní odhadem o 100 miliard korun (vedle machinací je s kauzou spojeno asi 20 vražd). Kočárník a Klak však jako správci daně vyvíjeli zpočátku systematickou nečinnost a posléze vytvářeli bezzubou legislativu, neschopnou těmto rozsáhlým daňovým podvodům zabránit. Po pádu Klausovy vlády v roce 1997 kvůli černým fondům se oba mistři skryli na politický hřbitov dozorčích rad (Kočárník do zprivatizované České pojišťovny a později do ČSA, Klak do Českých drah), odkud je k nové slávě vytáhl až Kalousek.

Od svých poradců Kočárníka a Klaka si Kalousek velmi rychle a mistrně osvojil jejich metody kreativní nečinnosti a legislativní bezzubosti, alespoň pokud jde o úspěchy kauzy Mostecké uhelné, kde se český stát byl přinucen zajímat o své ztracené miliardy až po veřejném nátlaku švýcarské strany, která likviduje černé účty ve svých bankách. Ukázalo se, že ČR byla o věci dlouhodobě informována diplomatickou cestou, přesto Kalouskovo ministerstvo financí nebylo schopné podat žalobu či se dohodnout na účinném postupu s jinými orgány státní správy. V dojemné shodě s ním jednal i bývalý vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula(dosazený na své místo Jiřím Pospíšilem a proslulý např. mařením vyšetřování korupční kauzy Pavla Drobila). Legislativní bezzubost pak projevil Kalousek jako autor kontrolního systému pro evropské dotace, který se ukázal jako naprosto nefunkční (jak s úspěchem ukázal např. resort školství pod ministrem Dobešem a skupina severočeských politiků ODS a ČSSD – Fojtík, Tancoš, Šulc a další), kvůli čemuž Evropská unie zařadila ČR mezi země s nejhorším hospodařením s dotacemi a přísun dotací proto uzavírá. (…)

Michal Rusek