Včera mě napadla úplně šokézní věc… Že totiž když si člověk představí, k čemu by mohly vést všelijaké tendence v poslední době (manévry v Estonsku a nejen tam, situace v Řecku a dál, katatonie Evropské unie, ale i různé sebevražedné mise jako LGBT s jejich operacemi dětí nebo například norské krádeže dětí sociálním systémem atd.), tak by vlastně koronavirus mohl být taková zbraň velkého šachisty… Má sice ztráty, ale určitě menší, než kdyby vše pokračovalo nerušeně dál. I při své hrozivé rychlosti je přece jen pořád humanitárnější než jakkoli humanitární povaha bombardování, o konvenční válce nemluvě. Stále je tam nějaká šance, že pokud lidé začnou myslet, mohou s „koronou“ bojovat chytrostí, disciplínou a spoluprací. Jako vedlejší produkt snad budou donuceni se zamyslet nad hodnotami, nad smyslem práce a spoustou dalších věcí. V neposlední řadě paradoxně platí následující: Ačkoli masky se na jedné straně nosit začínají, na druhé straně některým dokonale spadnou...

(autorkou glosy je Milada Thielová)