Miloš Horký: Od doby, co byl Trump

24.08.2019 9:37 | Zprávy

Není to dlouho, co jsem se zaposlouchal do jednoho rozhlasového rozhovoru, neboť mně tam zaujaly „neotřelé“ názory jistého sociologa. Rádio jsem si pustil, když už rozhovor probíhal, a tak ani nevím, kdo byl ten sociolog, který mně svými názory zaujal a dokonce nevím ani jméno stanice, která to odvysílala. Ale zaujalo mne to, neboť se pojednávalo o budoucnosti lidstva. Mně budoucnost lidstva vždycky zajímala...

Miloš Horký: Od doby, co byl Trump
Foto: Facebook D. Trump
Popisek: Donald Trump

Před jistým časem se Madelaine Albrightová, československá rodačka a někdejší americká ministryně zahraničí, obrátila „otevřeným“ dopisem na dva prezidentské kandidáty, mezi nimiž se mělo brzy rozhodnout, který z nich se stane prezidentem Spojených států amerických. Její apel zněl takto (omlouvám se, ale cituji jeho část podle serveru Idnes.cz, listu, který „kdysi“ patříval premiéru Babišovi):

Madelaine Albrightová tehdy ve svém apelu napsala:
„Za pár týdnů bude jeden z vás zvolen prezidentem Spojených států. Až se ujmete svého úřadu, budete muset řešit nesnadný úkol, a sice - jak obrodit Ameriku coby důvěryhodného, zdatného a příkladného vůdce světa. Jak víte z rozhovorů s voliči, naši občané si myslí, že naši vůdcové ztratili směr...modlím se, aby si vítěz voleb dokázal získat globální respekt.“ Hezké od naší rodačky, že?

Tento apel paní Madelaine však nezazněl směrem k Hilary Clinton a Donaldu Trumpovi v posledních volbách v roce 2016, jak by se snad mohlo zdát. Zazněl už v roce 2008 a byl směrován na jiné dva kandidáty - McCaina a Baracka Obamu.

Barack Obama se nakonec stal 44. americkým prezidentem. V době jeho vlády byl například odstraněn lybijský diktátor Kaddáfí, na čemž ale zřejmě měla hlavní zásluhu jeho ministryně zahraničí, paní Hilary. Toto rozbití lybijské Džamahírie představoval začátek „uprchlické“ vlny, s níž se Evropa dodnes nevypořádala. Nicméně Obama se zapsal „do dějin“ i jiným způsobem. Byl to on, který poprvé otevřel zásadní politickou otázku (s níž se setkáme ještě v roce 2018 od Madelaine Albrightové), když ve svém posledním proslovu na půdě OSN, varoval: „Svět, kde jedno procento osob vlastní tolik zdrojů, co zbývajících 99 procent, nebude nikdy klidný a spokojený.“

Od roku 2008 pak uteklo několik let a ukázalo se, že ohnivý apel paní Madelaine, kterým chtěla „obrodit“ Ameriku, nezapadl. Paní Madelaine se však musela „zatraceně“ divit, jak se její přání vyplnilo - do slova a do písmene.

Americkým prezidentem byl v roce 2016 zvolen Donald Trump. Trump – jak známe jeho politický slovník – nemusel vůbec vymýšlet nová hesla pro svoji prezidentskou kampaň. Všechno mu napověděla paní Madelaine! Jeho „Amerika first!“ jakoby vypadlo z úst české rodačky.

Globalizaci si na svůj prapor ovšem vyvěsila především liberální demokracie. Jak nám oznámil Francis Fukuyama už v roce 1995 ve své knize „Důvěra: sociální ctnosti a vytvoření prosperity“, liberální demokracie tedy zvítězila a nastolila svobodný trh a liberální životní styl. Marx se mýlil, svět nespěje ke komunismu, svět spěje k liberální demokracii, hlásal doslova Francis Fukuyama. Liberální demokracie tedy ovládla světovou politiku. Stalo se tak již onoho revolučního roku 1989 a Fukuyama ji prohlásil – po porážce komunismu – za jediný způsobilý politický systém, s nímž nás čekají již jen ony příslovečné „světlé zítřky“. Také paní Madelaine Albrightová si vetkla do svého politického vyznání víru v globalizaci.

Ovšem od té doby, co byl Trump zvolen americkým prezidentem, se zdá, že se světem je něco „v nepořádku“. Obchodní válka s Čínou, rušení dohod o jaderných zbraních, harašení zbraněmi vůči Iránu, a kromě toho stálá opozice uvnitř amerického establishmentu, to na klidů k tvůrčí práci nepřidá.

Chudák Madelaine (v té době jí bylo 79 let!) se hned druhý den po Trumpově zvolení musela vypravit za oceán do Prahy, aby svým pražským spolupracovníkům a serveru Lidovky.cz (omlouvám se, ale i Lidovky kdysi patřily do portfolia premiéra Babiše...), zvěstovala: „Svět zvolením Trumpa neskončil. Zatím nemusíme panikařit...”

A já jsem v onom rozhovoru se „sociologem z rádia“ uslyšel vysvětlení, že „krize, které přicházejí nyní, jsou globálního charakteru“ a rovněž že “globální společnost založená na dodržování lidských práv, skončila celosvětovou ekonomickou krizí v roce 2008“. „Sociolog z rádia“ nám zvěstoval, že „systém sociálního státu s globalizací skončil“ a že „sociální stát západních demokracií je definitivně pryč.“

To jsou ovšem silná tvrzení, nicméně pohleďme na ně – jak jinak - z „globálního“ hlediska.

Pokud by to měla být pravda, pak z výše uvedených tvrzení paní Madelaine a z tvrzení našeho „sociologa z rádia“ nelze než vyvodit, že liberální demokracii trvalo všeho všudy necelých deset let (1989 – 2008) k tomu, aby zničila onen „sociální konsenzus“, na kterém byly západní státy až dosud založeny. „Sociolog z rádia“ nám dokonce potvrzuje, že „toto vše dohromady tvořilo demokratické systémy sociálního státu, který ale s globalizací světa skončil.“

To jsme se ocitli tedy v pěkné „šlamastyce“, není-liž pravda? První, co člověka musí nutně napadnout, že je to důsledek poměru, o kterém mluvil Obama v OSN - ten Obamův poměr ohledně čerpání zdrojů zní: 1% : 99%. To dává logiku, ne?

Takže zopakujme si to - ona „slavná“ Fukuyamova liberální demokracie potřebovala ke zničení státu ve formě, „v jaké jsme ho až dosud znali“ – necelých deset let (1989 - 2008).

Mezitím v roce 2002 napsal Francis Fukuyama jinou knihu, která jakoby už dopředu zvěstovala to, co jsme nedávno slyšeli od „sociologa z rádia“. Ta kniha se jmenuje velmi příznačně: „Konec dějin a poslední člověk“.

Fukuyama tedy prorokuje „konec dějin“.

Jaké tedy nabízí náš „sociolog z rádia“ řešení?

Až dosud jsme se pohybovali v globálních kategoriích, mluvili jsme o liberální demokracii jako o jediném uspokojivém politickém systému pro tento svět atd.

Najednou však náš sociologický expert nemluví o globálních záležitostech. Najednou neslyšíme nic demokratickém deficitu, kterým trpí tento svět a EU. Naopak slyšíme, že „Češi se stali sami sobě největším nepřítelem.“ Říká se nám: „Tím, že máme svobodu a demokracii, nemůžeme hledat vnější nepřátele.“ To je ovšem velmi laciný trik, který používá i „pražská kavárna“.

Zdaleka si nejsem jist, že by to bylo tak jednoduché, ale dejme slovo našemu „expertovi z rádia“... Sociologové především rádi mluví o tom, co prý máme zapsáno v našem „kulturním“ kódu. Toho je samozřejmě celá paleta, co všechno může mít národ „zapsáno“ ve svém kulturním kódu, přijde na to, na kterého experta právě narazíte...

Co je ovšem zapsáno v onom kódu nejhlouběji - je naše identita. A ta je nyní pod přívalem uprchlické vlny – od doby „odstranění Kaddáfího“ - v ohrožení. Pomůže nám bránit naši identitu některý z těch, kteří dnes tak rádi mluví „o ultratradicionalistickém pojetí rodiny a rasovém pojetí národa? O třídní zášti?“

Ano, stojíme na prahu hluboké kulturní změny. Dovolte mi ještě jednou citovat paní Madelaine. Ona - a není úplně bez vtipu – říká: “Občané totiž s vládami a politickými stranami mluví technologií 21. století, vlády je poslouchají, jako by samy žily ve 20. století, a odpovídají pak jako z 19. století. Pak lidé těžko věří tomu, co vlastně vlády dělají a nerozumí tomu, jak instituce fungují...“

Paní Madelaine a Václav Havel tedy vinu na tomto „nedorozumění“ mezi „prostými“ občany a demokratickými institucemi, stranami a vládami přisuzují nedostatkům v demokratické výbavě těchto - snad by se chtělo říci - elit, tedy těch, které jsme si jednak zvolili „do čela“ a také těch, kteří tam svým „majetkem“ - jaksi přirozeně patří...

Ovšem náš „sociolog z rádia“ naopak vidí v naší parlamentní demokracii „cynismus“ a žádá „návrat důvěry v instituce“. Říká dokonce „braňme naše instituce“.

On opět nehledá chybu v globalizaci a v demokratickém deficitu, on nachází chybu opět „v nás“. Osočuje nás, že „jsme svědky ničivého procesu a napadání institucí“ těmi, kteří „znají jen vykonávání moci, ale neznají odpovědnost.“

Neznám toho sociologa, ale dovolil bych si mu poradit – přečtěte si Václava Havla, ten to velmi přesně formuloval ve své stati „Moc bezmocných“ již v roce 1979. Havel mluvil výslovně o západních tradičních demokraciích.

Ano, stojíme na prahu hluboké kulturní změny. O tom není pochyb. Ale podle „sociologa z rádia“ jsme to opět my, ten „pro-národ“, který obývá českou kotlinu, který tuto „revoluci“ odmítá a chytá se „takových témat jako národ a rodina...“

Vraťme se na závěr naší úvahy zpět k Madelaine Albrightové, s níž jsme tuto úvahu začínali. Madame totiž nakonec sepsala knihu, kterou vydala i v Česku v roce 2018, jež nese název „Fašismus – varování“. Ta kniha hodnotí období po roce 1989, kdy se liberální demokracie stala jedinou vládnoucí ideologií. V této knize si klade závažné otázky, např.:

„Dnes, po více než čtvrt století, si musíme položit otázku, co se to stalo s onou povznášející vizí (liberální demokracie), proč zjevně chřadne, místo aby se projasňovala?“

Paní Madelaine si na některé z mnoha takto otevřených otázek také odpovídá.

Ovšem – s dovolením – pokud odpovědí paní Madelaine bude, že – jedním z důvodů je Donald Trump (!), pak se nezdá, že bychom při řešení tak závažných problémů lidstva pokročili někam dále...

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Jana Krutáková byl položen dotaz

Jak bude to zálohování fungovat v praxi? A je to už definitivní věc?

Dobrý den, to budu muset pet lahve nebo plechovky vracet v původním stavu, tzn. nesešlapané apod.? Někdo tvrdí, že budou muset dokonce mít i etiketu. To jako fakt? Proč se ptám na tu deformaci, jestli je to tak, tak nevím, kde je mám skladovat a vůbec mi celý ten systém záloh přijde nesmysl. Podle m...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Lidovecké konce

15:16 Jiří Weigl: Lidovecké konce

Blíží se konec pro naši zemi nepříliš úspěšného roku. Všeobecná nejistota je ohromná, budoucnost prů…