Co to jsou za diplomatické hrátky, když průměrně informovaný občan, který i při jen povrchních historických znalostech o Turecku + aktuální zpravodajství, má jasno: 80 miliónů muslimů nemá v EU co pohledávat; byla by to její kulturní smrt! A co víc: proč se má znovu otvírat tato nemyslná možnost, když je i laikům zřejmé, že některé kapitoly (např.: lidská práva) není a nikdy nebude Turecko schopno splnit!! Navíc, pokrytecky ze strany EU v minulosti v rámci vyjednávání nikdy nezaznělo, jak se může turecký islám vejít do demokratických pravidel Evropy! Ostatně, to je i v současné době neléčený vřed na právním poli řady států EU včetně ČR.

Další nesmyslnost tohoto výroku se jeví v zrcadle opakovaných prohlášení hlavy státu Recepa Erdogana, že do EU nechce, že ji nepotřebuje; navíc své prohlášení spojil s výhružkou, že otevře brány třem miliónům migrantů, přestože na jejich zabezpečení dostává z EU nekřesťanské peníze + podporu z OSN.

Stát, který se ani symbolicky není schopen přihlásit ke své územní historii – genocida Arménů z počátku 20. stol. a co je ještě odpornější, že stejnou politiku provádí již dlouhá léta vůči Kurdům, stát, který má tisíce politických vězňů a statisíce perzekuovaných, stát, který veřejně vyhlašuje anexi cizího území a již takto koná, stát, který silně vydělával na obchodu s ISIL a umožňoval de facto jeho existenci, takový stát, pane ministře Petříčku, zvete ke stolu, u kterého se chcete dohadovat?

Ne, nemyslím si, že máme tak úchylného ministra zahraničí. Jak velký to musí být byznys, aby takové prohlášení dávalo smysl, byť morálně nízký, tedy prachy až na prvním místě?! A nebo je takové plácnutí do smradlavých vod ze žumpy jen poplatné americkým zájmům? Těžko odhadovat. Ano, každé jednání je lepší než jakýkoli násilný střed (nezávidím některým řeckým ostrovům, které by mohly být první na řadě), ale u každého jednání musí mít obě strany co položit na stůl a to se mně jeví u Turecka jako nemožné. Je to jako by Irán a Izrael měli uzavřít federaci.

Nezaznamenal jsem od věhlasných komentátorů a novinářů nějaké reakce, ale přesto by bylo na místě, aby pan Petříček, i za další ministry V4, svůj postoj blíže vysvětlil a ve světle textu výše zdůvodnil.

Miroslav Kulhavý