Komplexně Geniální Babiš nekrade. Jen si odpouští daně a penále. Finanční správa loni prominula firmám a podnikatelům daňové penále ve výši 5,8 miliardy korun. To je téměř o dvě stě procent víc než loni. Co je ale skutečně zarážející je to, že 1,5 miliardy odpustila firmám holdingu Agrofert. Existuje skandálnější příklad střetu zájmů?

Samozřejmě, že ne. Ovšem Babišovi voliči musí mít nějakou mozkovou poruchu, když jsou stále ochotni jej volit.

Nečekanou potíž přinesly investice do zateplení škol. Podle hygieniků stoupá v utěsněných třídách rychle koncentrace vydechovaného oxidu uhličitého, který dětem způsobuje malátnost a snižuje soustředěnost na výuku. Hygienické limity snadno překročí většina tříd už po pár minutách.

Tolik zpráva. Lze tedy záhy očekávat dotace do větracích systémů zateplených škol…

Příští rok se bude měřit na pěti úsecích D1 rychlost. Zajímavější by byla ovšem zpráva, kdy se bude moci na celé D1 jezdit 130 km/hod.

Vox populi: Premiér Sobotka je nejlepším volebním manažerem politické firmy pana Babiše.

Čtenář glos D. P. a další mne správně upozornili, že ne Romočech, ale Indočech je politicky korektní ekvivalent termínu Afroameričan.

Podnikatel Jaroslav Kuchař v rozhovoru pro Parlamentní listy:

V naší slavné západní demokracii jsme dospěli tak daleko, že ekonomická moc prakticky ovládla politickou. To je asi nejtemnější důsledek globalizace. Oligarchové a korporace, ne občané, určují, co bude. A to má vážné důsledky. Řečeno s Ladislavem Větvičkou: „Lidi cítí, že se blíží průser, jen idiot to nevidí.“

Egyptolog Miloslav Bárta říká, že civilizace kolabují na těch faktorech, na kterých vyrostly. A že naše civilizace vykazuje prakticky všechny znaky, které ke kolapsu vedou. Nejspíše se tedy blížíme konci jednoho velkého cyklu. Názorové štěpení společnosti má tedy charakter transformační (po transformaci bude společnost jiná), nikoli jen krizový (po krizi zůstane společnost stejná) a týká se nejen východní Evropy, ale celého euroamerického civilizačního okruhu.

Pokud se blížíme k transformaci společnosti, status quo se snaží udržet „milovníci starých pořádků“ a „opraváři“ (k současným pořádkům mají výhrady, ale ne systémové). Jsou to skupiny, které se emocionálně, ideově anebo materiálně propojily s režimem a vehementně ho hájí. Přestávají vidět realitu, trendy, zakopávají se v myšlenkových stereotypech a klišé. Na všechny okolo útočí, označují je za nepřátele, nálepkují je a omezují svobodu slova: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“

Hezky pěkně po bolševicku.

Temné stránky v lidech posilují elity, ne Trump. Jejich postupné utahování šroubů, nenápadné omezování občanských svobod, ztráta naděje v lepší budoucnost, to vše logicky produkuje strach. Cítím ho skoro všude. I když často ještě nepřiznaný či nevědomý. Projevuje se zvýšenou agresivitou, přecitlivělostí nebo třeba neskutečně vysokým užíváním antidepresiv.

Mimochodem, Babiše, Trumpa a podobné „mimosystémové“ politiky zplodily elity jako vynucenou reakci většinové společnosti na jejich neschopnost a nenažranost. Oni, tj. Babiš, Trump atd., ale nejsou nositelé očekávané transformace. Nemají k tomu dispozice ani vizi s dostatečným přesahem. Jejich nevědomým úkolem je systém demaskovat, obnažit ho na dřeň a v konečném důsledku zbořit. To, co pak uvidíme, se nám líbit nebude. Ale výstavba nového systému už bude založena na mnoha poučeních „z krizového vývoje“ ? Zatím ale žijeme v parazitické společnosti neodpovědnosti.