Když se po loňských volbách do Sněmovny horko těžko utvářela vláda, celá situace se nakonec vyvinula tak, že se komunisté, ač v těchto volbách utrpěli debakl nemající v jejich polistopadové historii obdobu, přesto stali žádanými partnery při povolebních jednáních. Ano, politika čas od času přináší situace, kdy ten kdo ve volbách příliš neuspěje, se díky nastalé konstalaci a rozložení sil, stává nakonec velmi žádaným partnerem. Když Babiš nabídl ruku komunistům k pragmatické spolupráci, Filipovo vedení příliš neváhalo. Komunisté si sice na oko stanovili poměrně jasné podmínky pro případné umožnění vzniku vlády, ale ten kdo situaci uvnitř KSČM trošku zná, dobře věděl, že na tuto nabídku kývnou. A to i bez vlastních výrazných podmínek a jejich plnění. Takticky sice zpočátku vyčkávali, ovšem rozhodnuti byli velmi rychle. Jedním z hlavních argumentů jejich podpory Babišovi bylo údajné zabránění pravici dostat se k moci. Vedení strany argumentovalo také státotvorností a potřebou nenechat zemi příliš dlouho bez funkční vlády, která může normálně pracovat. Komunisté se svou státotvorností jsou na dobré cestě k vlastní politické bezvýznamnosti v blízké budoucnosti.

Není žádným tajemstvím, že Filipovo vedení dávno rezignovalo na skutečnou zásadovou levicovou politiku a tuto nahradilo politikou drobečkovou. Když to hodí pár lukrativních funkcí, proč nedat podporu i vlivnému miliardáři. Inu doba se změnila a dnešní komunisty, jak se zdá, příliš nezajímá, jaké podmínky mají řadoví zaměstnanci ve společnostech patřících do impéria Agrofertu, ani jakými praktikami se ve svém podnikání prezentuje sám velký Andrej. Ten kdo třeba četl Žlutého barona, a takových lidí je dost a dost, o tom něco ví. Jistě, dá se tvrdit, že tuto knihu sepsali lidé, kteří Babiše opravdu rádi nemají a jsou proti němu možná až příliš zaujatí. Ovšem řada prokazatelných faktů v této knize je prostě neoddiskutovatelná. O tom není pochyb. Pokud ani toto komunistům nestačilo, aby se do podpory nové vlády, když už nehrnuli aspoň s takovou vervou, těžko od nich čekat zásadové postoje a především důslednou podporu neprivilegovaných lidí v této zemi. A že jich není právě málo.

Jak vidno, komunisty nepoučil ani ten prozatím poslední v řadě volebních debaklů. Docela dobře se může stát, že v nejbližších volbách v příštím roce do Evropského parlamentu, již žádné mandáty nezískají. KSČM totiž i v poslední době dělá vše pro to, aby od sebe systematicky odháněla i ty zbývající voliče, které si po všech těch veletočích, programové i personální vyprázdněnosti a opakovaných volebních porážkách ještě udržela. I další vývoj v této straně lze s velkou mírou přesnosti odhadnout. Po dalším volebním neúspěchu opět zasedne ÚV strany. Ten vydá usnesení o tom, že za volební neúspěch může společenská situace a sami voliči svým postojem nepochopili, jak vynikající program jim právě komunisté nabízejí. Nevděčníci jedni. Členové ÚV pak vysloví Filipovu vedení svou jednomyslnou podporu a to až do příštího řádného stranického sjezdu. Vina za další neúspěchy se samozřejmě svede již tradičně i na škůdce Josefa Skálu. Právě on spolu se svými kolegy dosud nepochopil, že politika v podání současného vedení KSČM už dávno není a ani nemůže být levicová ba často ani sociálnědemokratická, ale že se řídí jen a pouze snahou urvat ještě nějaké zajímavé posty, jelikož je to tentokrát možná už skutečně naposledy, kdy bude komunisty ještě někdo vlivný potřebovat. Staré psy novým kouskům nenaučíš.

Ostatně Vojtěch Filip je jako vystudovaný právník v usilovné obhajobě Babiše očividně ve svém živlu. Jisté je, že až Filip v čele KSČM jednou skončí, svému nástupci či nástupkyni předá partaj ve výrazně horším stavu, než ji on sám přebíral od svého předchůdce. To o politiku Filipovi mnohé vypovídá. On sám má nepochybně své další kroky v politice i mimo ni už dávno velmi dobře promyšleny. Pokud členům KSČM i nadále vyhovuje, aby stranu řídil člověk, který si z ní udělal vlastní firmu, nemusí dělat vůbec nic. Snad jen dále pasivně přihlížet volnému pádu této kdysi skutečně levicově se chovající partaji. Ostatně tu správnou chvíli k tomu, aby Filipovi ukázali dveře a poslali ho dělat podnikového právníka do Agrofertu, již zřejmě propásli.

Miroslav Pořízek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.