Kdejaký trouba vám je schopen vykládat o demokracii hodiny, ale povšimněte si, vážení, že v reálném životě je vše úplně jinak. Veškeré politické subjekty, působící ve sněmovně, stojí na základech čistě komerční politiky, což se s demokracií zrovna nemá moc rádo a jedno vylučuje druhé. Lidstvo se o demokracii pokouší již mnoho století, a dá se říci, že její nejlépe fungující model existoval v prvobytně pospolné společnosti. Velmi dobře byla popsána řeckými filozofy a hodně se o ní hovořilo v časech Římského impéria. Je škoda pro lidstvo, že reálná demokracie zůstala pouze filozofickým pojmem a materií pro učence a filozofy. I když lidstvo prošlo velmi dlouhým vývojem, k demokracii se dokázalo pouze lehce přiblížit, ale její plná forma je utopií. Možná se k ní jednoho dne dopracujeme, ale to nebudou smět existovat peníze a lidé budou muset dojít k poznání, že člověk sám o sobě je natolik malý, že nepotřebuje bažit po moci, že moc a peníze nám nezajistí život věčný. Proto nepočítejte s tím, že bychom vám gumovali mozky pohádkami a demokracii. To necháme jiným. Život totiž není pohádka.

Mějte se také na pozoru před tím, že ne každý se může stát naším členem. Není to o nějaké diskriminaci kohokoli, ale považujeme za nutné vyhnout se lidem s přehnaně flexibilním politickým názorem. To znamená, že mezi námi nemůže nalézt místo jakýkoliv politický turista typu Miroslava Kalouska, Jaromíra Štětiny, Karla Schwarzenberga, Polčáka, Pohanky, Pospíšila a jim podobní.
Je pro nás i nepřijatelné, aby mezi námi působili kolaboranti a škůdci republiky. Znamená to, že třeba ti, kdož se bratříčkují se sudetoněmeckým landsmanšaftem (Bělobrádek, Herman), nemají mezi námi místo. Nemohou k nám i tací, jako třeba Vojtěch Filip, který ač vede KSČM, tak zradil komunistický program strany a její základní společenské cíle. Takoví lidé zrazují ostatní dál a smutné je, že jen a jen pro svůj vlastní prospěch. To se u nás nesmí, a kdo by se o to pokusil, tak okamžitě končí.

Kdo tedy může bojovat s námi? Každý, kdo má v těle kousek cti, rozumu, sounáležitosti, pronárodního cítění, vlastenectví, odvahy a věrnosti. Proto ten, kdož by chtěl mezi nás, musí počítat s jakýmsi výběrovým řízením a čekatelstvím.

Nepočítejte u nás s politickou korektností. Politická korektnost je pouhý alibismus a naším cílem není, abychom byli za každou cenu korektní, neboli je-li někdo volem, tak jej nehodláme nazývat výkvětem inteligence. Je-li někdo kolaborant, nelze jej nazývat vlastencem.

Nelze u nás ani pomyslet na to, abychom podporovali nechutnosti typu Prague Pride (duhový průvod homosexuálů). Svobodným matkám či osaměle žijícím důchodcům nebo invalidům také nikdo průvod nedělá, přičemž mají daleko větší společenský přínos, než teplé pozadí kamaráda. Ani omylem nejsme zastánci devalvování rodinného práva a tradičního pojetí rodiny. Vždy bylo a pro nás bude - rodina, to je táta, máma, dítě! Vše ostatní je odchylka od normálu, ale i tradic.

V oblasti mezinárodních vztahů považujeme za nesmyslné, abychom se ve všem orientovali pouze na západ. Česká republika je ministát. My potřebujeme dobré vztahy od východu na západ a od severu k jihu, a to na bázi neutrality. Naše členství v NATO není pro ČR prospěšné. Pouze nás stojí velké peníze, a vyjdeme-li z historických faktů, tak nás západ vždy zradil.

V oblasti migrační politiky odmítáme jakékoliv ústupky a nátlak ze strany EU. Migranti ano, ale pouze legální a ti, jimž dá souhlas s pobytem ČR. ČR je naše zem a to málo, co nám zbylo, bychom rádi uchránili nejen pro sebe, ale i pro budoucí generace.

Je vám to málo? Přijďte s něčím novým, nasloucháme. Oslovili jsme vás? Můžete jít s námi.
A kdo to k vám hovoří? To byla ALIANCE NÁRODNÍCH SIL.

Samozřejmě nás najdete na internetu a můžete nás kontaktovat.

Slibovat nic nebudeme, to dělají jiní a lépe. Nás zajímají činy! Koupit se nedáme, a když bude potřeba bránit národ a vlast, tak nebudeme váhat ozbrojit lid.

(sepsal Oldřich Rambousek pro Alianci národních sil, která se s textem plně ztotožňuje)