„…nyní představujeme tzv. flexibilní novelu zákoníku práce … inspirujeme se u zemí, jako jsou Německo, Rakousko a Dánsko, kde podobné systémy úspěšně fungují…“ řekl Jurečka.

Od té doby je logicky víceméně podezřelé mediální ticho. I přesto se (za těch několik dní) ke mně dostalo několik poznámek z oblasti vox populi. A jak známo už po tisíciletí, tak „vox populi – vox dei“. A co k tomu z první vody načisto sdělil ten „hlas lidu – hlas boží“? Tak například mimo jiné i toto:

1. Was heisst „flexibilní novela“? zní zcela správně první typicky česká otázka podle zdravého selského rozumu. Cizí slovo flexibilita se do češtiny překládá jako pružnost, nebo jako ohebnost (jak příznačné zejména pro některé tuzemské bezpáteřní páteře, že), anebo také jako dokonalé přizpůsobení se. Líbějí vodpustit, pane Jurečka, a to jako přizpůsobení se komu – zase Německu, zase Rakousku a nově i Dánsku…? A komu všemu ještě?

Zákon má být jasný a nemá se ohýbat. Právo a jeho instituce (včetně soudů, úřadů, státu, atd.) mají jasně, neohebně, nepochybně a zásadně sloužit spravedlnosti pro lidi = pro daňové poplatníky, pro voliče a pro občany České republiky, jejichž zájmy tady v ČR mají přednost před zájmy německými, rakouskými, dánskými a jinými, což je tu povinna střežit a zajistit vláda včetně MPSV a dalších institucí. A včetně politiků a včetně všech orgánů státní správy a státní moci. Protože podle ústavního pořádku ČR je veškerým zdrojem moci v tomto státě lid. Protože tady veškerá moc, tedy i státní moc, pochází právě z té vůle lidu. Takže státní orgány včetně vlády, MPSV i ministra Jurečky se v České republice musí podřídit vůli lidu.