Opět je tu snaha popřít realitu a upřednostnit konzervatismus několika málo jedinců. Oceňujeme, že vláda tyto snahy 21. února 2018 odmítla. A přidáváme se s argumenty, proč je v demokracii zásadní ponechat volbu, jak vychovávat své děti, rodičům.

Právě rodičů a dětí se totiž tato debata týká především.

Argumentů, proč je dobré rodičům s dětmi mladšími tří let umožnit dosáhnout na finančně dostupnou a kvalitní institucionální péči, je mnoho. Samozřejmě za odpovídající podpory školek samotných. Právě jasná legislativa pro nástup dvouletých dětí do státních zařízení může otevřít debatu o podfinancování předškolního vzdělávání, které zůstává ve stínu vzdělávání základního a dalšího.

1. Obce jako zřizovatelé školek mají povinnost zajistit místa pro dvouleté děti, což ovšem neznamená, že do školky 100 % těchto dětí nastoupí, ani to, že se ruší možnost zůstat s dítětem doma, či že se zkracuje rodičovská. Už od roku 2012 se nesleduje, zdali příjemce rodičovského příspěvku nechává o dvouleté dítě pečovat v jeslích, dětské skupině či školce. Ano, už teď může matka či otec pobírat rodičovský příspěvek a nechat o dvouleté a starší dítě pečovat neomezeně v soukromých zařízeních.
2. Musí ale mít na péči v soukromých zařízeních dostatečné finanční prostředky. Cena jeslí se ve velkých městech při čtyřhodinové péči denně pohybuje kolem deseti tisíc korun měsíčně. V dětských skupinách je to pak více než pět tisíc korun, a to bez stravování.
3. To jsou částky pro mnohé z rodičů nedosažitelné i jen na dva či tři dny v týdnu, a přesto se potřebují vrátit do práce. Stále více dětí se rodí mimo manželství, rozvádí se pak téměř každé druhé. O děti do tří let na rodičovské z 98 % pečují matky. Pokud se navíc jedná o samoživitelky, patří dlouhodobě ke skupinám nejvíce ohroženým chudobou.
4. Pozdější návrat do práce znamená zásadní výpadek v příjmech ženy. Rozdíl mezi průměrnými mzdami žen a mužů se ve věkové kategorii nad 35 let skokově zvedá z 10 % na více než 25 % a trvá až do 55 let. Následný nižší důchod znamená, že ženy na přerušení své práce v důsledku mateřství doplácejí po celý život.
5. Péče prarodičů vzhledem ke zvyšujícímu se věku odchodu do důchodu problém neřeší. V době, kdy mají jejich děti malé děti, prarodiče často ještě pracují.
6. Česká populace od 80. let minulého století trvale stárne. Na ženu připadá kolem 1,6 dítěte, pro zajištění prosté reprodukce populace by bylo třeba 2,1 dítěte. Přitom zavedení právního nároku na místo v předškolním zařízení má pozitivní dopad na porodnost.
7. Rodičovská je tříletá, místa ve školkách jsou ale přednostně zajištěna pro děti, kterým nejpozději 1. září daného roku byly tři roky. Ostatní rodičové a děti jsou závislí na ochotě školek mladší děti přijmout a je třeba říct, že někde běžně přijímány jsou. S touto benevolencí nicméně nelze počítat, a tedy ani plánovat návrat do zaměstnání.
8. Není pravda, že si náš rozpočet nemůže dovolit vynakládat prostředky na školky. Naopak, každé nově zřízené místo ve školce znamená pro stát čistý zisk nejméně 10.000 korun.
9. A nakonec to nejdůležitější: kvalitní péče jiné osoby než matky dvouletým dětem neškodí. Naopak může být přínosem.

Rodiče jsou v první řadě ti, kdo rozhodují o výchově svého dítěte. Jakkoli omezovat tuto svobodu, či ji přiznávat jen části obyvatel, není demokratické. V době, kdy demografická krize klepe na dveře, by pak společnost a jí volení zástupci měli s pomocí odborníků hledat způsoby, jak porodnost podpořit. Mít dítě není právo, ale ani výsada. A neměla by to být ani oběť či kříž, který táhnou na bedrech rodiče sami. Stát, společnost z dětí těží, a proto by jim i jejich rodičům měly poskytnout odpovídající podporu.

My, níže podepsaní, žádáme ministra školství, mládeže a tělovýchovy, ministryni práce a sociálních věcí a premiéra, aby zachovali platnou Novelu zákona a rodičům ponechali možnost volby, jak své děti chtějí vychovávat.

V abecedním pořadí iniciátoři petice, kteří jsou všichni také rodiči:
Kateřina Čopjaková (novinářka)
Dalibor Holý (sociolog)
Eliška Kodyšová (psycholožka)
Kateřina Lánská (editorka)
Klára Laurenčíková (speciální pedagožka)
Kateřina Linková (socioložka)
Petra Macková (antropoložka a metodička vzdělávacích služeb)
Jana Němcová (sociální pracovnice)
Jana Segi Lukavská (bohemistka a pedagožka)

Kontakt ZDE

Petici můžete podepsat ZDE