Teď máme další takový příběh, který se možná ani nestane, ale už se o něm hodně napsalo a ještě napsat dá. Je to příběh hradního protokoláře Vladimíra Kruliše. Omlouvám se tímto hlavnímu aktérovi, kterého připomínám bez jeho svolení, ale snad jen v dobrém: byl řadu let zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky a všichni se shodují v tom, že je to člověk mimořádně schopný, v oboru zkušený, plynně hovořící třemi světovými jazyky a navíc velice milý a vstřícný. Na Pražském Hradě nyní skončí, protože nastoupil nový prezident a ten si chce kolem sebe postavit i nový tým. Vladimír Kruliš je výjimkou, toho si Petr Pavel u sebe podržel nejdéle a zřejmě by jeho služby uvítal i nadále. On přece jen ten hradní protokol je disciplína velmi složitá a k experimentům ne právě vhodná. O schopnostech pana Kruliše nepochybuje nikdo, ani bývalý prezident, který se nezdržel a pochválil ho veřejně. Protože je tu skupinka těch, kteří potřebují vždy zaujmout stanovisko opačné než bývalý prezident, Vladimír Kruliš se přes všechny uznávané schopnosti stal terčem pochybností. Co kdyby nastoupil do ČNB, kde je už téměř rok volné místo s podobnou pracovní náplní? Výlet pana Broučka dostal konkrétní obrysy a příběh Vladimíra Kruliše správnou logiku: když nastoupí do ČNB, je to trafika, kterou slíbil nový guvernér ČNB bývalému prezidentovi.

Do toho se pak přimíchala další sci-fi s prověrkou guvernéra na přísně tajné a na pár týdnů jsme tu měli mediální bouři, do které se přimíchal kde kdo. Jenomže nový guvernér byl kompetentní agenturou prověřen, jeho odvolání se nekonalo a hladina českých médií se zklidnila. Horlivci hledají jiné téma.

A teď si představme, že by Vladimír Kruliš do ČNB nastoupil a dělal by zde stejnou práci, jakou dělal v prezidentské kanceláři. I ti nejzavilejší horlivci uznávají, že pan Kruliš je plně kvalifikovaný profík, na jeho klopách není zrnko špíny. ČNB nemá při obsazování pracovních pozic žádnou povinnost, má svou personální proceduru, kterou by pan Kruliš asi hravě prošel. No řekněte – nemůže se za pár měsíců či snad týdnů stát, že bankovní rada rozhodne a pana Kruliše přijmou?

Co kdyby to ale vážně tak dopadlo? Nebyl by to nakonec důkaz skutečné nezávislosti ČNB, která si prostě zajistí služby zkušeného, bezúhonného a plně kvalifikovaného profesionála i přesto, že by se to dalo nějak vykládat?

V demokratických poměrech by se věci neměly řídit mediálními spekulacemi, pomluvami zhrzených bývalců a slavomamných kariéristů. Věci by se měly řídit rozumem a respektovat fakta.

Každý příběh pana Broučka z pera českého klasika sci-fi měl své poučení. Pan Brouček nelítal do budoucnosti ani na měsíc jen z čirého rozmaru. V těch příbězích je poselství o lidské malosti a velikosti života, o pokoře a odvaze a o člověku takovém, jaký skutečně je a jaký být chce. Pan Kruliš má možná úplně jiné plány, ale zkusme si ho představit v ČNB. Byl by to příběh o tom všem a snad by se z něj poučili především ti, kteří už jeho první půlku vytvořili a o pointě měli dopředu jasno.