Po volbách před čtyřmi lety fakticky skončila česká pravice. ODS i TOP09 řešily stejnou úlohu. Měly na výběr mezi radikální změnou a pádem do bezvýznamnosti. Vybraly si druhou možnost. TOP09 dnes zápasí o zastoupení v parlamentě. ODS v parlamentě bude, ale stala se stranou bez jakékoliv ideologie a zájmu, kromě mechanického opakování starých sloganů a snahy přihrávat si kšeftíky. Máme tak stranu, která chce vylepšit úplně všechno, ale zase to nechce vylepšovat moc. Hlavně ne žádnou prudkou změnu, to by nám narušilo zákulisní dohody. Když se dnes podíváte na jejich kandidáty, vidíte tváře a postavy komunistů z 80. let i jejich fráze. Včetně strašení návratem starých pořádků. Pamatujete ještě, jak jakešovští komunisté strašili návratem do 20. let? ODS je dnes úplně stejná. Bude následovat i osudu komunistické strany. Voliči budou stárnout, bude jich ubývat… s trochou štěstí mohou takhle živořit desítky let.

Teď bude zajímavé sledovat, jak dopadne ČSSD. Podobně jako ODS, i ČSSD je podle všeho vnitřně rozdělena. Lidé v základních organizacích by měli chuť hájit nacionalistický program a tradiční rodinu. Stranu ale ovládá několik desítek nebo nanejvýš stovek byrokratů a aktivistů, s kmotry za zády. Takové rozložení moci otevírá prostor pro několik scénářů.

1. Dosavadní vládnoucí parta udrží moc a na Sobotkovo místo protlačí nějakého českého Corbyna. Např. Petra Uhla, Jakuba Patočku nebo jinou podobnou osobnost. Jenže poptávka po multikulturním socialismu je tak nízká, že by to vedlo k definitivnímu kolapsu.
2. Dosavadní parta udrží moc a na Sobotkovo místo dosadí dalšího bezvýznamného úředníčka. Vznikne tak ODS č.2 s ambicemi na desetiprocentní volební výsledek. Tak bude možné přežívat desítky let.
3. Totální převrat. Odchod současného vedení, odstavení lobbistů a zvolení silného leadera s jasným mandátem přebudovat ČSSD na vlasteneckou stranu, včetně očisty strany od multikulturalistů. Lidé s takovým potenciálem v ČSSD nesporně jsou. Rýsuje se třeba Jaroslav Foldyna, pro kterého je ČSSD dosud dělnickou stranou, který měl dost kuráže pro každodenní boje s liberálními intelektuály ve vedení strany a jehož stanoviska byla více než jednoznačná – ať už se to týkalo imigrace, ochrany hranic, feminismu nebo třeba her kolem památníku v Letech. Vznik národně zaměřené ČSSD by mohl vést k podobnému vývoji jako v Rakousku, kde v nejbližších dnech sestaví společnou vládu Svobodní (velmi blízcí našemu SPD) a obrozená tradiční strana. Z hlediska vývoje ČR by to byl optimální scénář.
4. ČSSD se rozpadne. Ti, kdo dnes stojí za Sobotkou, udrží vedení strany, ale národovci odejdou. Buď založí něco nového nebo se připojí k SPD, případně SPO. Zbytková ČSSD se stane kopií Zelených, začne cílit na tři procenta a na získání státního příspěvku.
5. Kompromis. Jaroslav Foldyna (nebo podobná osobnost) se stane předsedou, ale ve vedení bude významně zastoupena i multikulturní strana. Nebo dokonce jen místopředsedou. Nastane vleklý poziční boj a v něm nakonec zvítězí ti, kdo lépe zvládají intriky a mocenské boje – tedy aktivisté s lobbisty v zádech. A poté scénář b)

O tom, která z těchto variant nakonec převládne, rozhodne volební výsledek. ČSSD nad 10% znamená vznik ODS č.2. Varianta těsně nad pěti procenty s mnoha preferenčními hlasy pro Foldynovo křídlo znamená vnitřní revoluci.

Pro obyvatele České republiky by byla určitě mnohem lepší druhá varianta.