Často nemusí jít přímo o svržení vrchnosti a změnu poměrů. I ve společnostech ale platí zákon podobný fyzikálnímu, že ten, kdo je silnější, posouvá hranice ve svůj prospěch. Když jsou silnější pracující, poměry se postupně posouvají v jejich prospěch a získávají více a více výhod. Plus minus s mnoha přerušeními od 1850 do 1980. Když naopak klesá politická síla lidu a stoupá síla aristokracie, posouvají se poměry opačným směrem. To se děje v celém západním světě v posledních desetiletích. Že mocenská elita zároveň projevuje naprostou neschopnost až sebevražednost, to je aspekt, který není předmětem tohoto textu.

Povznést! Ne poskytovat bulvár!

Jak upozorňovali už teoretici 19. století, pokud si vy třídy uvědomí svůj společný zájem, uvědomí si ho dostatečně jasně a získají schopnost podporovat politické akce, stává se lid silou, a dosahuje zlepšení svého postavení. Když jsou elity rozumné, postupuje se cestou reforem. Když rozumné nejsou, dříve či později dojde na revoluci.

Pokud jsou nižší třídy roztříštěné, zmatené, iracionální, pohroužené do konspiračních teorií (a také pokud nedokážou vytvářet své vlastní „kontraelity“), případně pokud se nechají přesměrovat proti falešným cílům, potom má navrch mocenská a finanční elita. Postavení těch dole se zhoršuje. Útoky proti židovským krámkům, strach z nových technologií a nejrůznější pověry upevňují stávající mocenskou strukturu.

Panství mocenské elity je tedy závislé na tom, zda dokáže udržovat nižší třídy roztříštěné a zmatené. Nebo dokonce jestli dokáže vyvolat přesvědčení, že je morální povinností příslušníků nižších tříd vzdávat se svých osobních zájmů ve prospěch mocenské elity. Ve svých knihách se snažím ukázat, že schopnost mocenské elity zabránit sebeuvědomění nižších tříd klesá, a že bude klesat nadále. To však nemusí automaticky znamenat změnu k lepšímu. Dosáhnout racionálního uvědomění společných zájmů vyžaduje obrovskou vzdělávací práci. Čeští obrozenci dobře věděli, proč tolik usilovali o „povznesení“ lidu.

Tím se dostáváme k otázce protirežimních médií, někdy označovaných jako „alternativa“. Vždy je pozitivní, když někdo prolomí monopol několika mainstreamových médií jednajících ve shodě. Nicméně činnost zdaleka ne každého opozičního média vede ke zlepšení poměrů. Mnohá ostře opoziční média naopak pomáhají udržet zmatek, roztříštěnost, iracionalitu a přesměrování lidové energie proti falešným cílům. Nelze tedy paušálně prohlásit, že potřebujeme protirežimní média. Potřebujeme DOBRÁ A ODPOVĚDNÁ protirežimní média.

Dva útoky proti pravdivým informacím

Jaká protirežimní média jsou dobrá a odpovědná? Z mnoha požadavků zdůrazním tři:

1. Taková práce s informace, která pomáhá vytvořit pravdivý obraz dění
2. Podpora přemýšlivosti a analytických schopností čtenářů
3. Jasně ideologický pohled na svět (ideálně tak, že by více médií zastávalo různé ideologické pohledy)

Poskytnutí pravdivého obrazu. Naše schopnost dozvědět se pravdu může být ohrožena dvěma způsoby.

• Cenzura způsobí, že se k nám informace nedostane
• Nebo se informace ztratí v záplavě nesmyslů, lží, výmyslů, polopravd a bulvárních zbytečností.

Často funguje obojí zároveň. Třeba po minulých prezidentských volbách v USA byly cenzurovány informace o výsledcích vyšetřování volebních podvodů, ale zároveň byl veřejný prostor naplněn lživými informacemi (vodotisky na volebních lístcích, tajné informace z ukradeného notebooku Nancy Pelosi atd.). Logicky pak docházelo k tomu, že pokud se pravdivé informaci podařilo překonat bariéru cenzury, splynula s množstvím nesmyslů.

Tady narážíme na obecnější princip. Základní vědecká metoda i racionální myšlení vůbec obsahuje dvě fáze.

1. Získávání informací, vytváření hypotéz, přinášení tvrzení atd.
2. Jejich třídění a systematické vyřazování chybných.

Obě fáze jsou stejně důležité. A oběma by měla být věnována stejná pozornost.

Slyšeli jste o Warp Speed?

Před časem jsem například psal cosi do časopisu Argument. Odeslal jsem příspěvek a za hodinu jsem dostal zprávu od šéfredaktorky. Všimla si, že výzkum, který jsem citoval, nepochází od firmy Pew Research, nýbrž od YouGov, a že jsem zaměnil údaj pro Evropu s údajem pro celý svět. Zastyděl jsem se, ale byl jsem vděčný, že se chyba nedostala do článku. Tak má solidní redakční práce vypadat! Jenže kolik redakcí si dnes dává takovou práci? Mainstream běžně publikuje zjevné nepravdy a většina „alternativy“ nemá ambice dělat práci lépe. Dokonce i „antihoaxové“ servery poměrně často publikují neověřené nepravdy!

Je přitom podstatné, aby probíhalo:

• Porovnávání se solidními zdroji informací. Třeba prohlášení amerického prezidenta by mělo být ověřeno přímo na stránce Bílého domu. Kompromisem může být zpráva některé z největších světových agentur. Ale nic menšího.
• Logická kontrola.

Až příliš často je nahrazeno jinými otázkami. Bude se to čtenářům líbit? Přinese to dostatek sdílení? Je to v souladu s názory šéfredaktora? A obávám se, že většina současné alternativy z toho nevychází lépe než média hlavního proudu.

V některých případech to dokonce vede k tomu, že „alternativa“ a média hlavního proudu společně cenzurují určitou informaci. Četli jste třeba o operaci Warp Speed? Jde o to, že Donald Trump pokládal za největší prioritu posledního roku svého prezidentství co nejrychlejší vývoj vakcíny proti covidu a organizaci masového očkování.

Média hlavního proudu tuto poměrně podstatnou informaci zamlčela, protože to nebylo ve shodě s vyprávěním o hloupém primitivovi v Bílém domě. Alternativa stejnou informaci zcenzurovala, protože by vyvrátila lži o Donaldu Trumpovi jako o údajném bojovníku proti očkování.

Jenže když nemáme k dispozici pravdivé informace, děláme chyby. Obávám se, že dokonce i vedení SPD provedlo některá rozhodnutí na základě nepravdivých informací. Jak by se v tom mohl vyznat běžný čtenář, který nemá čas všechno zjišťovat!

Bulvární ztráta odpovědnosti

To, co čteme nebo posloucháme, to nás formuje. Bulvární tisk vede ke zjednodušenému povrchnímu myšlení. Solidní tisk zvyšuje schopnost porozumět složitějším souvislostem.

Před pár desetiletími bylo obvyklé, že existují různé typy médií. Zprávy o intimním životě celebrit člověk hledal v bulvárním tisku, běžné politické zpravodajství v normálních denících a složitější analýzy ve speciálních periodikách. Lidské mozky byly naučeny přepínat.

Rozdíl není jen v obsahu, ale také v délce vět, délce textů, jejich struktuře a zaměření – bulvár se zaměřuje na senzační podrobnosti, běžný tisk spíš to, co je nejdůležitější. Všechny typy zpravodajství zjednodušují, ale běžný tisk by měl zjednodušovat jen trochu. Totéž platí o vyvolávání emocí.

Tady opět vidíme, že naprostá většina „alternativy“ převzala bulvární způsob vyjadřování. Zaměření na „senzace“, krátké věty, pokusy rychle vybudit emoce jakýmkoliv způsobem atd. Je to účelné z hlediska počtu přečtení, lajků a asi i finančních příspěvků. Ale ukazuje to na ztrátu odpovědnosti. Z hlediska politického postavení nižších tříd je taková „alternativa“ škodlivější než Respekt a Česká televize dohromady. Likviduje schopnost lidí v opozici racionálně myslet. Podívejte se třeba na tohle:

´Žádná konkrétní informace, krátké výkřiky, snaha vyvolat senzační pocit a vybudit co nejvíc emocí. Esence bulváru. Srovnejte to třeba s tímhle:

Nejen, že chybí podstatné informace (v důsledku cenzury nebo zahlcení blbostmi), ale systematicky se pracuje na tom, aby lidé ztratili schopnost těm podstatným informacím porozumět. Opět platí, že existuje určitá (byť nezamýšlená) shoda mezi mainstreamem a podstatnou částí alternativy.

Složitý příběh amerických voleb

Opět to můžeme ukázat na minulých amerických volbách. Média nám předložily dvě verze.

Verze mainstreamová: Američané už měli dost zlého hloupého rasistického prezidenta Trumpa a ve volbách ho jednoznačně odmítli.

Verze alternativní: Populární Trump byl odstraněn volebním podvodem. Nic dalšího nepotřebujeme vědět.

Na prvním příběhu není pravdivého nic, na druhém něco málo, ale oba jsou tak extrémně zjednodušené, že čtenářům neumožňují pochopit, co se vlastně v Americe dělo. Fakticky byly zcenzurovány následující klíčové informace.

• Podvádění při volbách nebylo novinkou roku 2020. Je to v USA běžné při každých volbách. V mezinárodních žebříčcích volební poctivosti jsou na tom USA hůře než mnohé africké země. Dlouhodobě.
• Donald Trump v roce 2020 postupoval naprosto odlišně od roku 2016. Jiný tým, jiná ideologie, jiný způsob vedení kampaně.
• Donald Trump opravdu ztratil některé klíčové voličské skupiny. Naopak mu výrazně přibylo voličů mezi menšinami.
• Georg Soros už v roce 2017 začal budovat strukturu s cílem Trumpa odstranit (Center for American Progress). Oproti tomu nevznikla žádná podobná struktura na podporu Donalda Trumpa. Steve Bannon, který mohl být protiváhou Sorose, upadl u Trumpa v nemilost a byla mu znemožněna většina aktivit.
• Donald Trump nesplnil žádný z volebních slibů z roku 2016. Jeho snížení daní odmítala většina americké populace.
• Zatímco v roce 2016 byla veškerá americké média tvrdě protitrumpovská, v roce 2020 ho podporovala Fox News, největší televizní stanice v zemi.
• 70% Američanů pod 40 let je připraveno volit prezidentského kandidáta prosazujícího marxistický socialismus.

Kdybychom tohle všechno vzali v úvahu, otevřel by se nám mnohem složitější pohled na poměry v USA. Možná bychom pochopili i mnohé zákonitosti, které se týkají nás. A zase jsme u toho. Potřebujeme opoziční média, která budou čtenáře a posluchače motivovat, aby přemýšleli. Místo předložení zjednodušené historky, která zaútočí na emoce, strhne lidi a vytáhne jim z peněženky padesátikorunu.

Mýty, ideologie konspirace

A pak je tu ideologické vidění. Staré pozorování Hannah Arendtové, které nedávno připomněl profesor Budil, zní následovně. Mýty jsou určeny pro elity, ideologie pro lid, konspirační vyprávění pro lůzu.

Tomu bychom neměli rozumět tak, že někdo se narodil jako příslušník elity a někdo jako příslušník lůzy. Každý z nás si může do značné míry vybrat, kudy povede jeho cesta. Ale jde také o to, co nás formuje. Mýty z nás dělají příslušníky kontraelit, ideologie z nás dělají lid, konspirační vyprávění z nás dělají lůzu.

Rozdíl mezi těmi skupinami není v tom, že slovo „elita“ zní krásně a slovo „lůza“ mizerně. To je bezvýznamné. Rozdíl je v mocenském postavení.

• Elita (či, v našem případě, kontraelita), to jsou lidé syceni vyprávěními o hrdinech. Lidé ochotní udělat víc než ostatní, riskovat víc a obětovat víc. A zároveň lidé, kteří za to nepožadují žádné výhody (podle Ortegovy definice).
• Lid je masa schopná změnit svůj osud. Lid je sycen ideologiemi. Společně rozumí tomu, jaká pravidla způsobila stávající špatnou situaci (např. existence soukromého vlastnictví výrobních prostředků nebo mezinárodní obchod), jak by tato pravidla měla být změněna a lid má také společnou představu o té jiné lepší společnosti.
• Lůzu z nás dělají fantazijně-konspirační vyprávění. Zíráme na zločinné velmože jako králík na kobru, jsme neschopni rozumné akce a vybíjíme se na vytloukání židovských krámků, zapalování automobilů lidí stejně chudých jako my nebo útocích na očkovací centra. V méně špatném případě na šíření fantazijních historek a nadávání těm, kdo je zpochybňují. Lůza nikdy nezmění svůj úděl.

Hranice mezi ideologií a fantazijně-konspiračními vyprávěními je úzká, a je důležité jí přesně porozumět.

Proč lůza nikdy neprovede revoluci

Třeba současná snaha o likvidaci drobného soukromého vlastnictví a jeho nahrazení pronájmy (označovanými nově jako „sdílení“). Ideologie říká, že mezinárodní kapitál je nucen neustále zvyšovat zisky, a když už lidem nemá co prodat, nezbývá mu, než jim odebrat jejich majetky a každý měsíc jim účtovat za pronájem. Z pohledu ideologie je tak logické, že výše pronájmu musí být neustále zvyšována (zisky přece nemohou stagnovat). Všimněte si, že ideologie se nezajímá o konkrétní jména, protože jde o zákonitosti. Je do značné míry slučitelná s pohledem vědeckým, protože teze vycházející z ideologií mohou být testovány. A navrhuje také určitou nápravu – v tomto případě by bylo lékem zrušení akciových společností s mezinárodní působností, případně zákaz jejich působení v určitém státě.

Konkurenční ideologie může zase říkat, že skutečnou příčinou ohrožení drobného soukromého vlastnictví jsou státní zásahy, a že pokud by byly nadnárodním korporacím zcela uvolněny ruce, ustaví se tržní rovnováha příznivá ochraně drobného soukromého vlastnictví. Ani taková ideologie se nezajímá o konkrétní jména, je slučitelná s vědeckým pohledem (tvrzení mohou být testována) a navrhuje určité kroky k nápravě.

Proti tomu ale existuje fantazijní vyprávění o tom, že nějaká tajná skupina zločinců se rozhodla zrušit drobné soukromé vlastnictví. Toto vyprávění může být neomezeně rozvíjeno (domnělí zločinci se schází v pozemních jeskyních, pijí krev unesených dětí, vytvořili otrávenou vakcínu, pomocí které chtějí zavraždi miliardy lidí, mají tajnou základnu na Venuši, jsou ve spojení s mimozemšťany… lidská fantazie nemá hranic). Konkrétní jména jsou důležitá. Stejně tak pikantní podrobnosti. Ty jsou vlastně nejdůležitější. A zase jsme u bulvárního soustředění na detaily a vyvolávání emocí. Výsledkem jsou lidé frustrovaní, vystrašení často nenávistní, bezmocní, fascinovaně přihlížející zlu… to je to, co dělá z lidí chátru.

K čemu vedou mizerná opoziční média, to vidíme na Slovensku. Tamní „alternativa“ je aktivní a relativně rozsáhlá, přesto sorosovské skupiny prosazují své kandidáty s neuvěřitelnou lehkostí, a globalistické kruhy fakticky nenarážejí na odpor. Moc bych si přál, aby události posledního roku, kdy se „alternativa“ výrazně posunula bulvárním směrem, nezpůsobily totéž u nás. Ale snadné to nebude.

V každém případě ale potřebujeme dobrá a odpovědná opoziční média. Taková, která:

• Budou solidně zacházet s fakty a poskytovat pravdivý obraz skutečnosti,
• Učit lidi přemýšlet o těžších věcech
• Nabízet pohled jasně ideologický, ale nikoliv konspirační.

Tedy média vedená lidmi natolik charakterními, že zájem národa pro ně bude víc než momentální počty lajků a finanční příspěvky.

(zdroj: petrhampl.com)