Ne na jaře, ale teď, byť zdá se, že i to je pozdě, musí dojít v politice ČSSD k rapidní změně. Kdo z jejího vedení to nepochopí, musí z kola ven! Obávám se, že ale nepůjde.

Jaké chyby vedly k hlubokému propadu?

Spoléhat se na to, že straně volby vyhraje kampaň, postavená na tom, „co jsme pro lidi udělali“, byl totální omyl. Navíc, když ČSSD nemá ani tu nejmenší šanci ovlivňovat obsah zásadních médií v zemi.

Současný lídr postrádá sebemenší charisma. Vyniká snad jen tím, že stejnými slovy a stejnou intonací dokáže mluvit na jakékoliv téma. To není vůdčí osobnost a sázka na slušnost je v dnešním světě k pousmání. Navíc má kolem sebe lidi, jimž nekriticky věří a ve vedení ČSSD straníky, co mu vše odkývají.

Slepá, štědrá i veřejně proklamovaná podpora různých neziskovek bez toho, aby se analyzoval jejich dopad na formování společenského vědomí i další zdroje jejich financování je další z problémů.

Neiniciativní oslovování veřejnosti spíše marginálními problémy, než těmi skutečnými, jimiž lidé žijí a s obavami sledují je rovněž zjevné.

Devastující dopady na postavení ČSSD v očích veřejnosti měla a má zahraničněpolitická agenda strany. Lavírování a nejednoznačnost postojů k migrační krizi a hrozbám z ní plynoucí, němé přitakávání Bruselu a přímo lokajský předklon před spojencem za oceánem, bylo a je do očí bijící. Přitom nekritické eurohujerství, bezbřehá aplikace i takových rozhodnutí Bruselu, které zemi jednoznačně poškozují, nebo přehlížení přešlapů vojenského bloku, jehož jsme členem, jsou předmětem nepokryté kritiky mezi lidmi, nikoliv však vedení ČSSD.

Jiří Paroubek, který propadák sociální demokracie dlouhodobě správně předpovídal, vidí hlavní problém v programovém ustrnutí strany. Má pravdu. Zejména z pohledu operativní reakce na problémy dneška. Pokud to mám přiblížit, tak je sice hezké, že dáme peníze na opravy krajských silnic, ale problémy dnešního světa jsou takové, že vlastně nevíme, nejen kdo bude po těch opravených komunikacích jezdit, ale zda budou mít vůbec komu sloužit. Tím chci říct, že politické programy musí předvídat a pracovat s vizí. Především s problémy, které mohou a budou v blízké budoucnosti lidi trápit, kterých se budou bát. Jen namátkou jmenujme možný rozklad EU, neochotu lidí pokračovat v soudobé politice NATO, silné volání po zabezpečení elementární vnitřní i vnější bezpečnosti, zajištění nezbytných životních potřeb převážně z vlastních zdrojů, problematiku výše mezd, kvality nabízeného zboží a jeho ceny, zaměstnanost s výhledem na blížící se novou „průmyslovou revoluci“ a dál v podobném duchu.

Tolik o programech. K nim snad jen ještě dvě poznámky. První vychází z toho, že programy nikdo nečte. Pokud ano, potom by ANO, žijící již čtvrtým rokem bez programu, nemohlo sklízet volební úspěchy, jaké sklízí. Druhá plyne z jednoznačného přiznání skutečnosti, že voliči, ve své velké většině odkojených bulvárem a televizní zábavou, se změnili. Plánovitě jsou zejména médii vedeni k tomu, aby nepřemýšleli. A protože přemýšlení „bolí“, pohodlnější je splynou s nabídkou konzumu. Takový volič kývne na jednoduché heslo i na tu koblihu.

Vůbec je samostatným problémem, nejen ČSSD, rostoucí nechuť lidí zabývat se politikou. Týká se naprosto všech skupin společnosti. A odráží se to i ve volební účasti. Deklarovaná snaha podchytit zejména zhusta politikou nepolíbenou mladou generaci je sice chválihodná, ale s výchovou by bylo po létech absolutního společenského půstu třeba začít snad už v mateřské škole. Výjimkou by bylo snad jen, kdyby sociální demokracie zařadila do „pirátského“ programu legalizaci lehkých drog, či volné internetové stahování.

Marné je však jakékoliv psaní. Alespoň to naznačují první reakce vedení sociální demokracie. Co se dá dělat, prostě komu není dáno, tomu není pomoci!

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.