Zemřel vskutku národní umělec, skromný člověk, nepovyšoval se, žil zde s námi. Proto jsme ho také milovali, byl jedním z nás.
Jeho hlas byl nazýván božským. I to jeho jméno „Gott“ mu bylo Bohem přisouzeno. To byl vskutku národní umělec. Byl úzce spjat s tímto národem,  v tom často ideologicky rozhádaném světě dobře reprezentoval naši vlast, tedy naše Československo, později Českou republiku. Neodešel do emigrace hledat štěstí, sdílel s námi náš, často trpký osud. Rozdával radost, zpíval ty písně s námi. Zpíval je v plných sálech, halách, stadionech zpíval je na plných náměstích….

V těchto dnech stojíme ve smutku a v slzách před rakví Karla Gotta. Kilometrové fronty truchlících…. přijeli od Ostravy, od Brna, z rodné Plzně, ale i od Aše, Hrozenkova, Úpice i z té zapadlé Lhoty. Přijeli i z Bratislavy, z Berlína, z Vídně, ….

Vzpomínají na něj v  Německu, Rakousku a také v Rusku, … Mají jej v úctě i ti světoznámí Alexandrovci.  Nebál se,  zpíval s nim i za ty naše i jejich padlé válečné hrdiny.    

Nabízí se dnes srovnání. Je to propastný rozdíl oproti jiným tzv. "nositelům pravdy". Je to srovnání mezi těmi mediálně vyvolenými a se zpěvákem,  kterého jsme milovali. Nebude mít sice lavičky za miliony, nebude mít své letiště, ale neměl ani prázdné divadelní sály, sportovní haly, nežadonil ani dotace ...

Karel Gott bude i po smrti milován, jak v Praze, Plzni, tak i v té zapadlé Lhotě, ale i v Bratislavě, v Berlíně, Vídni, Moskvě... Tam všude dnes je smutno.

Děkujeme  za ty písně. 

P.S. Včera jsem přijel z podkrkonošské Úpice... Na TV okruhu je promítán film o Karlu Gottovi, který před 13lety tady byl na návštěvě. Přijel a zazpíval, představil zde i své obrazy. Náměstí  plné. Dnes je i tam smutno.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele