Psát o 15. výročí frašky oficiálně zvané "Útok islamistů na Spojené státy", už nemá žádný smysl. Protiproud k tomu nepotřeboval čekat na "výroční pokyn" mainstreamu, aby mnohokrát svým čtenářům podal spousty důkazů o tom, že šlo o jednu z nejpovedenějších "operací pod falešnou vlajkou" v historii. Dnes už dokonce i zpráva americké vyšetřovací komise (stále ještě zcela neodtajněná) říká, že všechno bylo jinak a na "akci" že spolupracovali "saúdští spojenci".

Není proto od věci, že si šéf protiislámské iniciativy (IMK) Martin Konvička a jeho přátelé chtěli připomenout 11. září 2001 před velvyslanectvím Saúdské Arábie v Praze happeningem "S humorem do Mekky". Chtěli při tom zmuchlanými novinami "kamenovat" mobilní kadibudku. Jenže to se nesmí. Podřezávání křesťanských křížů na horských vrcholech po Evropě podle médií "zajímavě otevírá diskusi", zatímco upozornit s humorem na smrtelné nebezpečí, které pro Evropany islám dnes představuje, je "znevažování náboženství".

Právě s tímto zdůvodněním "pochopové" pražské primátorky Krnáčové (ANO) nechali Konvičkovu akci policií "rozpustit". Těžko by si to soudružka Krnáčová dovolila, kdyby se v Praze nekonaly volby až za dva roky. Velký Andrej by určitě zasáhl, protože v jiných krajích, kde volby budou již za pár týdnů, se aktuálně tváří bojovně protimuslimsky a protimigrantsky. A když "znevažuje", tak "s jistotou navrácení desetinásobku": Cikány.

Boj o posty

Volební kampaň před krajskými a senátními volbami začala minulý týden na ostro. Je to znát nejen na stupňujících se vzájemných útocích mezi ČSSD a ANO, ale také na křečovité snaze zaujmout voliče předvolebními sliby za každou cenu. Výsledek říjnových voleb bude důležitým ukazatelem rozložení sil před celostátními volbami v příštím roce. Migrantská invaze a na ní navázaná témata státní suverenity a vztahu ČR k Evropské unii budou přes nelibost většiny parlamentních stran volbám nepochybně dominovat.

Sociální demokraté, kteří obhajují 11 hejtmanských postů, budou mít jako vládnoucí strana spojená s "Pražskou vítačskou kavárnou" mimořádně obtížnou pozici jak v krajích tak při volbách do senátu, kde mohou ztratit až 12 křesel. To by pravděpodobně znamenalo ztrátu předsednického křesla pro jeho dosavadního šéfa, profiodboráře Štěcha, a oslabení pozice Bohuslava Sobotky před březnovým stranickým sjezdem.

Politika se jako obvykle smrskla na boj o posty, ať už v krajských zastupitelstvech, kde probíhá řada významných regionálních kšeftů navázaných často na dotace z eurofondů, či o místa v senátu, která jsou neméně důležitými strategickými figurami na celostátní i regionální politické šachovnici. Skutečné zájmy občanů, jako je bezpečný a suverénní stát, jsou fakticky na vedlejší koleji.

Subjekty, které se snaží, ať už z jakýchkoli důvodů, o jejich reflexi, jsou nálepkovány jako populistické, extrémistické či xenofobní. A když už hrozí, že si navzdory mediální blokádě vymohou jako Konvičkovci pozornost veřejnosti, je jejich předvolební akce "rozpuštěna".

Sobotkův "odtajněný" imigrační plán

Zoufalá snaha předsedy ČSSD Sobotky nastolovat zástupná témata však s největší pravděpodobností nemusí vyjít. Letošní volby totiž probíhají ve zcela jiné společenské konstelaci - a je proto velkou otázkou, zda korupce voličských skupin, která zabrala před čtyřmi lety, bude opět fungovat.

Je otázkou, zda nechají bez trestu Sobotkův poslední plán, který připravil společně se "státními neziskovkami" - na takzvanou integraci šesti tisíc imigrantů v průběhu tří let. Prolomení dosud jakž takž fungující bariéry proti merkelovským plánům na rozložení společnosti si samozřejmě máme sami zaplatit. Bude to stát více než půl miliardy korun. Tendr na "supervítače" by se mohl stát horkým předvolebním tématem. Někteří opoziční poslanci už hrozí, že na premiéra podají trestní oznámení.

Mnohem chytřeji se v předvolebních vodách pohybuje Andrej Babiš, který s největší pravděpodobností socialisty poprvé výrazně porazí. Kromě (verbální) distance od imigrantské zkázy, kterou si Sobotka nemůže vzhledem ke svým vazbám na evropskou Socialistickou internacionálu a Pražskou kavárnu (což je totéž) dovolit, rozehrál místopředseda vlády a ministr financí o víkendu i další téma.

Cikánská karta

Není vůbec důležité, zda byla celá "sousedská rozmluva" ve Varnsdorfu o cikánském táboře předem připraveným divadýlkem, náhodou vyhozenou udičkou v "trumpovském stylu", či jestli Andrej Babiš následně pouze chytře využil hysterické reakce novinářů Pražské kavárny. Buď jak buď, rozehráním "cikánské karty" posílil své pozice mezi voliči napříč politickým spektrem - a co jiného by měl před volbami dělat?

Omluvné tanečky a květiny v Letech, jsou jen dohrávkou marketingově velmi slušně zvládnutého předvolebního partu. Je dokonce možné, že si tím Babiš definitivně pojistil volební vítězství. A to přesto, že "revoluční triumvirát ANO" - Pelikán, Krnáčová a Telička, který patří k nejaktivnějším "vítačům" a prosazovatelům proimigrační agendy - může tak maximálně "sklapnout kufry" a jít se šéfem položit květiny k cikánskému památníku.

Umírající parlamentní "pravice"

V tomto jsou pro Babiše paradoxně větším soupeřem komunisté, ke kterým se začíná přiklánět stále větší část původních levicových voličů ČSSD rozladěných "vítačskou" politikou socialistů. Pokračuje také postupné umírání parlamentní "pravice". Předsmrtným výkřikem bezradnosti ODS je kampaň "Patříme na Západ, ne na Východ".

O umírající Kalouskově TOP 09 to platí dvojnásob. Strana bez Starostů a nezávislých (STAN) směřuje neochvějně po trajektorii své předchůdkyně Unie svobody, která ke konci svého veřejného angažmá působila stejně komicky s kampaní na legalizaci drog jako Miroslav Kalousek mávající dnes s Tibetskou vlajkou.

Zvláště ve chvíli, kdy mediální "kavárna" musí dělit svoji přízeň kromě ČSSD a TOP 09 také mezi Zelené a (rovněž zelené) lidovce, kteří kandidují ve Středních Čechách na společné kandidátce s Evropskými demokraty - pokud si vůbec ještě někdo pamatuje, že tady působila strana s takto výsměšným názvem, který by nevymyslel snad ani kreativně nadaný Martin Konvička.

Tomio, Marine a Velký Bratr

Velkou neznámou bude, jak veřejnost zareaguje na roztříštěnou protiimigrační scénu. Podle klasicky cinknutých průzkumů mají z těchto stran největší šanci překročit pětiprocentní hranici vlažně protiimigrační Svobodní kandidující chytře se Stranou soukromníků. S prakticky totožným "protiimigračním" programem jdou do voleb dřívější spojenci Úsvit s Blokem proti islamizaci a SPD Tomia Okamury (na společné kandidátce se Zemanovci). Alternativa pro ČR 2017 se ještě nestačila pořádně etablovat, takže jejích několik senátních kandidátů musí spíše spoléhat, že je zviditelní Konvičkovci.

Co si z toho vybrat? Těžko říci. Pravděpodobně největší šanci má Tomio O., kterému sice kolegové ukradli stranu, ale on sám je stále natolik viditelný a ve svým postojích narozdíl od nich konsistentní, že ho lze brát vážně. Ostatně, jeho souboj se socialistickým předsedou parlamentu o možnost vystoupení Marine Le Penové, vážné kandidátky na příští prezidentku Francie, na půdě poslanecké sněmovny, byl i přes prohru hodný uznalého potlesku.

Máme za sebou zase jedno krásné slunečné 11. září s povinnými mediálními tanečky, dokazujícími, že když Velký Bratr zavelí, přestanou platit fyzikální zákony a realitu nahradí virtualita stotisíckrát zopakovaná na televizních obrazovkách. A když zavelí z pražského magistrátu malá Slovenka velkého Andreje, přestanou platit chytrné zbytky zákonů demokratických - například ty o svobodě projevu a shromažďování.

Realita 11. září 2016 v České republice. Tak JIM to tam zase běžme v říjnu naházet. Pro dobro.

Jejich.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele