Dnes na to navazují snad jen hokejový komentátor Robert Záruba a fotbalový Jaromír Bosák z ČT a Petr Svěcený, který „přestoupil“ po sedmnácti letech v ČT do O2 TV Sport. Není náhodou, že Svěcený moderuje velmi dobrou fotbalovou talk show Tiki-Taka a Bosák přesvědčuje o svých kvalitách v jeho pořadu Ušák Jaromíra Bosáka. Oba dva jsou vždy perfektně připraveni a zajímavý je i výběr hostů v jejich diskuzních pořadech.

Sportovních komentátorů je samozřejmě mnohem víc, tak jak roste počet sportovních přenosů a sportovních stanic, je po nich velká sháňka, osobnosti ale chybí. Vypadá to, že legendární česká škola sportovních komentátorů se pomalu vytrácí v minulosti. Lepší situace je mezi rozhlasovými sportovními redaktory, kteří o svých kvalitách přesvědčují hlavně na vlnách Českého rozhlasu.

Nedělní finále Ligy mistrů, kterou u nás přenášela na ČT4 souběžně s O2 TV Sport, se mohlo stát i soubojem komentátorů. Výsledek byl očekávaný. Stejně jako vítěz na hřišti Bayern Mnichov vyhrál těsně Jaromír Bosák. Zatímco mnichovský tým působil jednolitě jako tým, Bosákovi ubíral výrazně body jeho „odborný poradce“ expert Pavel Karoch. Jako bývalý fotbalista toho moc nedokázal, slabý je i za mikrofonem. Snad jen smích, kterým nahlas reaguje na své vlastní „vtipné“ repliky, by mohl někomu chybět, jinak je jeho přínos nulový. Jejich soupeři na O2 TV Sport byli jako tým lepší, nic výjimečného to ale nebylo.

Současní sportovní redaktoři se většinou dělí na historiky, kdy se během přenosu dozvíte vše o minulosti sportovců i některých diváků, o historických datech právě probíhajícího utkání, statistice minulých zápasů, k přenosu ale moc nemluví.

Druhým typem současných komentátorů je odborník, který vám poví vše o systému hry o taktice, o rozestavení hráčů na hřišti, často jim ale úplně uniká dění na hřišti. Hlavně, že se dozvíte, jak by to oni zahráli, kdyby byli na hřišti.

Třetím typem je komentátor fanoušek. A nemusí jít jen o fanoušky konkrétních týmů. Ty jsou ale nejhorší. Prožívají každou nahrávku, střelu i malou šanci, a to s patřičným vzrušením v hlase. Vášnivě popisují i fauly a střídání.

Jako by zapomněli, že divák vše sám vidí na obrazovce a oni by měli hlasem přenos jen obohacovat. V tom je ale největší problém. Chybí vtip, bohatý jazyk, rychlost vyjadřování.

Bída české komentátorské školy se pak v plné nahotě ukázala minulý týden na ženském tenisovém turnaji na dvorcích Sparty ve Stromovce Prague Open. I zde jsme mohli srovnávat reportéry ČT s reportéry O2 TV Sport. Tenis je určitě specifickým sportem ke komentování, šeptání není při hře ničím výjimečným, na fakta byly ale obě stanice skoupé. Při záběrech do hlediště na známé osobnosti reportéři nevěděli o koho jde, a tak raději mlčeli, ticho podle nich asi k tenisu patří. Bylo úplně jedno, jakou stanici si člověk zvolil. Dalo by se ušetřit, kdyby zápasy komentovali jen z jednoho programu pro oba kanály. Třeba bychom měli čas dozvědět se něco více o zrychleném počítání bez výhod v rozhodujícím gamu, anebo zajímavosti o tenistce, kterou zabírá kamera a ne o té druhé, která sedí při přestávce vedle.

Chybí osobnosti, a to nejen ve sportovní redakci. Večerní publicistický pořad Události, komentáře na ČT24 tím trpí nejvíce. Pokud události uplynulého dne nekomentují osobnosti typu Písařovicová, Witowská, jako například minulý týden, je to většinou velká nuda. Jen oni dvě dokáží přidat i při vážných rozhovorech ozbrojující úsměv, nadhled, jen oni dvě jsou ochotné v živém vysílání mluvit s jedním z hostů, hercem Sagvanem Tofim, o společné fotografii, kterou si pořídí po živém vysílání.

Podobně otevřeně se chová i sportovní komentátor Petr Svěcený, který dal v sobotu například ve studiu šanci svému hostu brněnskému Petru Švanacarovi, který na závěr vypjatého zápasu ukázal v „elektronické tužce“ svého syna jako podavače míčů, jak prochází před sparťanskou lavičkou náhradníků. Podobné odlehčení a úsměv je ale při sportu i v politice nedostatkovým zbožím. Včera ve večerním úsměvném Tiki-Taka v tom Petr Svěcený pokračoval, když mu Petr Švancara ukázal z přenosu na obrazovce svého otce, jak sleduje zápas Brna se Spartou z pověstného balkonu, který je zároveň hospodou. Svoji písničku inspirovanou sobotním zápasem zase v pořadu zazpíval další Brňák ve studiu, herec Tomáš Matonoha. Vzkaz obou moderátorek z Událostí komentářů, Witowské, Písařovicové a sportovního komentátora Petra Svěceného je jednoznačný, neberme život tak vážně, s úsměvem jde přece všechno lépe.

O „ozbrojující“ úsměv se v nedělních Otázkách Václava Moravce snažila také ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Nejdříve laškovně žádala moderátora Moravce, aby skutečně uspořádal slíbené nové Otázky na sociální téma a že ona se ráda zúčastní, potom už s menším úsměvem napomenula druhého hosta Otázek ekonoma Mojmíra Hampla za špatně používanou němčinu, na kterou je ona, jako absolventka Univerzity Johana Wolfganga Goetheho z Frankfurtu, velká odbornice. Jana Maláčová je významnou tváří současné sociální demokracie a svoji tvář neztrácí ani ve vládě Andreje Babiše při roztržkách s ministryní financí Schillerovou, zábavná ani vtipná ale není a její úsměv ozbrojující určitě také ne. Chybí jí tolik nutné charisma, stejně jako i jiným osobnostem celé sociální demokracie.

To jednomu z hostů Partie Terezie Tománkové, zatím dvojnásobnému ministrovi Karlovi Havlíčkovi možná nechybí, co mu ale chybí je přesvědčivost. Mluví stále stejně, stejným tónem i tempem, ale o ničem. V první části diskuzního pořadu na Primě Partie například podobně přesvědčoval o svých znalostech problematiky zdravotnictví, když věděl nejlépe, jak vyřešit pandemii koronaviru. Snad si tím neříkal ještě o post ministra zdravotnictví. Současný ministr Vojtěch to má u opozice nahnuté. Problémem bude poněkud větší vzdálenost budovy ministerstva zdravotnictví od blízkých budov ministerstva dopravy a ministerstva obchodu. Všechny ale sídlí poblíž Vltavy u nábřeží a mohl by při přesunech používat rychlý člun a nezdržovat se v husté dopravě v autě na silnici. Stálo by to za to. Trojnásobný ministr, to tu ještě nebylo.