Je známo, co se ve výše zmíněném Hřebejkově filmu po oné scéně dělo dál, a že výsledkem byl pohřeb. Výjev je na místě si v této souvislosti připomenout ZDE). Muži, kterým umírají manželky, a teď nemyslím ve stáří, ale v produktivním věku, jsou zkrátka nebezpeční. Tam je třeba mít se na pozoru, neboť pán mohl svou nebožku něčím „dusit“ a nakonec i „zadusit“. 

Úprk od tyrana není zločinem

Samozřejmě, že faktorů může být víc, ale jakmile narazíme na „jájínka“, což znamená, že daná osoba v řeči i v činech prosazuje jen své já, já, já, jenom já, je třeba zastříhat ušima. Takový muž si ženy neváží a je mu jedno, o čem sní ona. To ji může, jak je již výše zmíněno, zahubit. Pokud má příslušná manželka například tři děti, je závislá. Zároveň ví, že nemá moc šancí se ze svazku dostat. Děsí ji totiž razantní pokles životní úrovně své a i dětí. Jak to udělat, aby ženy-matky perspektiva osamostatnění v tíživé situaci nedeptala? Jisté řešení nabízí Zbyněk Hutar, který přišel s myšlenkou základního příjmu pro matky. V jeho pojetí by se společnost dělila na matky s dětmi (například do deseti let, kdy je péče nejintenzívnější) a „nematky“. Matky by dostávaly mateřský plat v nezanedbatelné výši, a to bez ohledu na okolnost, jestli jsou vdané, nebo ne. Autor nenavrhuje masové rozšíření samoživitelek, ale chce mj. zajistit, aby úprk od tyrana nebyl pro ženy příjmové trauma. V harmonickém manželství by se nic nezměnilo, jen by měl manžel vyšší daně a manželka-matka svůj, byť omezený, ale zato dlouhodobý příjem. Na výplatu značných měsíčních mateřských dávek chce Hutar vzít cestou vyššího zdanění „nematek“, tj. hlavně mužů, bezdětných žen a lidí už s dospělými dětmi. K základnímu příjmu pro matky by navíc existovala možnost si neomezeně přivydělávat či normálně vydělávat (Hutarovy tyto a další související návrhy jsou zaznamenány ZDE a ZDE). 

I muž může být oběť

Souvislostí okolo úmrtí manželek v produktivním věku si všímám už nějakou dobu. Musím uvést, že mé podezření na skryté týrání a egoismus partnera se mi v řadě případů potvrdilo. Některé páry se ovšem „přesvědčivě“ maskují jako šťastné. Ve finále se ovšem často zjistí, co za problémy měly. Jeden z nich totiž zákonitě onemocní. Častěji jde spíš o ženy, protože nedokážou házet věci za hlavu. Jsou navíc submisivnější a tím se ohrožují na životě. Jako žena vnímám silněji příkoří žen, ale jistě jsou i utlačovaní muži, které manželka ničí frenetickým křikem, odmítáním jejich životní moudrosti, ponižováním nebo ustavičnými výčitkami. I tito manželé mohou utrpět škody na zdraví a vše může skončit i zde hůř. Možná to zní jako silná slova, ale zkuste někdy zjistit, proč lidé onemocní. Zkuste s nimi rozebrat jejich duši, jejich sny, jejich bolesti, jejich strachy. Budete překvapeni, až zjistíte, že mají víc problémů, než jste si dokázali představit. Sobci ovšem většinou ani netuší, co za problémy mohou mít jejich partneři. Ono je to totiž nezajímá…