Zrekapitulujme si stručně, co měl Metnar vlastně provést. Údajně opsal do své diplomové práce nějaký odborný text. Je tudíž plagiátor. Ale v přehledu literatury uvedl zdroj. Takže vlastně plagiátor není. Ale v novinách se píše že je. Takže určitě je. Jenže způsob práce s textem, který použil, je i podle právníků přípustný. Takže o plagiát asi nejde. Jenže opozici vyhovuje k útokům na Babiše a dalšímu znedůvěryhodňování jeho vlády. Takže plagiátor asi je, ... et cetera, et cetera. Podle názoru lidí, kteří měli Metnarovu práci možnost posoudit a vědí, jak má správná „diplomovka“ vypadat, je obsahově i formálně naprosto v pořádku. Takže žádný problém viditelně neexistuje. Jenže …

Kauza Metnarovy diplomové práce výrazně vybočuje z předešlého průměru „antiplagiátorských“ útoků. Působí tak trochu jako béčkovými pisálky detektivek často využívané schéma rafinované vraždy, spáchané bezohledným lumpem podle vzoru a na vrub chudáka sériového vraha. Je tudíž na místě i kardinální otázka, kterou si musí položit v podobných detektivkách každý detektiv, chce-li záhadu rozluštit a vraha dopadnout – cui bono? Neboli – komu ku prospěchu?

Odpověď se v tomto případě nabízí jaksi sama. Určitým lidem by vyhovovalo, kdyby po Šlechtové zmizel z vedení resortu obrany i Metnar. Nebo kdyby na něj aspoň měli nějaký klacek, který by mohli čas od času vytáhnout. Něco jako ProMoPro ministra Vondry. To se tehdy velmi příhodně objevilo v okamžiku, kdy se ukázalo, že to se „sekáním chapadel“ korupčním mafiím na MO myslí Vondra vážně.

Tentokrát je ale situace o dost jiná než v roce 2009 a sázky jsou opravdu vysoké. Trumpova čtyři procenta HDP, která evropské země NATO budou muset začít platit, nebudou-li chtít naštvat Velkého bílého otce ve Washingtonu. Nákupy radarů, vrtulníků, tanků, BVP, protiletadlových raket, ... Ve vzduchu se jako vůně čerstvých jitrnic vznáší „odér“ stovek miliard, které se za ně ČR chystá v příštích pár letech utratit údajně na svou „obranu“. Bez ohledu na to, že si čeští vojáci musí kupovat nejen oblečení, ale například i neprůstřelné vesty v Army shopech jako nějací žoldáci.

O co tedy jde? Stejně jako v případě Šlachtové je to válka vojenskoprůmyslových lobby. Bezohledná a zničující zejména pro bezpečnost ČR. A aktuální diplomovkový „tah koněm“ je lidmi znalými situace na resortu obrany připisován aktivitám jisté s exministrem financí Kalouskem spojované firmy, korumpující už 25 let lidi v jeho strukturách.

Jde o další krok na metení cesty „jejich" člověku na post ministra. Už jim dokázal zařídit miliardy korun „přiklepnutím“ nákupu nepotřebných, zato několikanásobně předražených protiletadlových raket a dalších nepotřebných šmejdů z jisté severské země, jejíž stavební firmy prosluly korupčními aférami po celé Evropě. A udělal hodně pro to, aby Česká republika koupila za podobných podmínek i nevyzkoušené a nehotové, ale zato pořádně předražené radary ze stejného zdroje. Místo vyzkoušených a spolehlivých, byť mimo NATO vyráběných zařízení.

Podle dosavadních zkušeností tito lobbisté předpokládají, že když zaplatí dost peněz, tak vedení resortu skutečně ovládnou. Prašule zase potečou proudem a koryta budou plná. Pokud ovšem Babiš tentokrát nepraští do stolu a nepošle jak dotyčnou firmu, tak novináře, kteří za peníze napíší cokoliv tam, kam „slunce nesvítí“. Měl by – je to už druhý ministr obrany, kterého se mu stejná parta snaží zlikvidovat. Který není spojen s korupčními strukturami na ministerstvu obrany a ve velení české armády. Se Šlechtovou to měli poměrně jednoduché – nabíhala si sama. V tomhle případě toho „na vytažení“ moc nemají.

Tomáš Hrubý