I když se je budeme snažit získat metodou vyplňování grantů a představením našich záměrů, tak se většinou stává, že na ně z nějakého důvodu nedosáhneme, což je škoda. Co přijde dál ohledně dotačních titulů? Dotace budou - hlásí se o slovo optimisté, ale zdá se, že jsme něco přece jen promarnili. V čem je tedy chyba? Že by v úřednické administrativě, anebo rovnou v žadatelích? Nedovedu odhadnout jisté okolnosti a poměry, ale celý systém by měl fungovat nikoliv v zamítání žádostí "na první dojem", nýbrž v bedlivém a trpělivém posuzování, zda je projekt dobrý, či není, vždyť se jedná o vzájemnou součinnost a spolupráci mezi žadatelem a příslušným úřadem. Granty jsou granty. Někomu bývají přiznány, jiným ne. Stává se také, že některé schválené projekty nejsou vůbec realizovány, což znamená jedině průšvih, neboť daná situace znamená nejen ztrátu renomé žadatele, ale dokonce i jeho finanční krach. Již mohlo být vše stoprocentně zvelebeno, čímž by se například „uvolnily" finance například na umoření státního dluhu. Něco jsme opomenuli v našem státě. Do jaké míry? Jedině čas ukázal, ukazuje a teprve ukáže, zda jsme něco zameškali, anebo ne. Hlásili jsme se do EU v domnění, že naše členství přinese plody, ale schválně se kolem sebe rozhlédněme. Posuďme sami. Někde se poctivě daří, jinde s poctivostí nejdřív zanikneme. S upřímností je to totéž. Je to o lidech - o žadatelích a úřednících. Přesto buďme objektivní. Nenechme chátrat dosti zanedbané a dávno zapomenuté přívětivé hodnoty, které touží po záchraně.

Václav Kovalčík, Náchod