Přes tři čtvrtiny dotázaných se podle Medianu domnívají, že v České republice je bezpečno (16 % respondentů uvedlo, že velmi bezpečno, 61 % dotázaných uvedlo, že spíše bezpečno). Naopak nebezpečno je v ČR podle 24 % dotázaných. Pokud jde o bezpečnost v obci/ městě, odkud respondenti pocházejí, je o bezpečnosti tohoto místa přesvědčeno 84 % dotázaných (33 % uvádí, že je v místě jeho bydliště rozhodně bezpečno, 51 % dotázaných, že zcela bezpečno). Za nebezpečné považuje místo svého bydliště 16 % dotázaných. Zdá se tedy, že Českou republiku vnímá většina českých občanů jako bezpečné místo, a jako ještě bezpečnější místo vnímají lidé město/ obec, kde žijí.

Median se dotazoval i na to, odkud lidé čerpají informace o trestných činech. Naprostá většina dotázaných – 83 % - uvedla, že z TV, rozhlasu a tisku. 22 % dotázaných uvedlo, že ze sociálních sítí, 17 % získává informace od sousedů, přátel a kolegů, 14 % od rodiny a 3 % dotázaných uvedla jako zdroj policii.

Z výše uvedeného se zdá, že důvodem, proč lidé vnímají ČR jako více nebezpečnou než místo jejich bydliště, může být (krom faktu, že bydlí někde, kde kriminalita skutečně téměř není) i to, že lidé sledují kriminální kauzy v médiích a informace z médií, týkající se kriminality, vztahují na celou Českou republiku, kterou pak jako celek vnímají nebezpečněji než místo svého bydliště. Tomu odpovídá i fakt, že 88 % těch, kteří se domnívají, že v ČR je horší bezpečnost než v obci jejich bydliště, čerpá informace z médií, naopak z těch, kteří se domnívají, že bezpečnost je horší u nich v obci než v ČR, mají informace o trestných činech z médií „jen“ v 79 %, a naopak jich 28 % uvedlo, že informace čerpají od rodiny. Z řad těch, kteří sovu obec považují za bezpečnější než ČR, jich informace o trestných činech čerpá od rodiny podle Medianu jen 13 procent.

Obětí násilného činu se podle Medianu stalo 6 % dotázaných a obětí majetkového trestného činu 18 % dotázaných. Spravedlnosti se člověk podle názorů panujících ve veřejném mínění domůže spíše tehdy, j-li obětí násilného trestného činu než majetkového trestného činu. U násilných trestných činů je 8 % dotázaných přesvědčeno, že se člověk spravedlnosti určitě domůže, 55 % o tom, že se spravedlnosti spíše domůže, 22 % dotázaných o tom, že se spravedlnosti spíše nedomůže a 8 procent o tom, že se člověk spravedlnosti určitě nedomůže. Osm procent dotázaných na tuto otázku odpověď neuvedl. V případě majetkového trestného činu je 6 % dotázaných přesvědčeno o tom, že se člověk spravedlnosti určitě domůže, 44 % si myslí, že se spravedlnosti spíše domůže, 35 % dotázaných předpokládá, že se člověk spravedlnosti spíše nedomůže a 9 % je přesvědčeno, že se člověk spravedlnosti rozhodně nedomůže. 8 procent dotázaných neodpovědělo.

Nejméně jsou o vymahatelnosti spravedlnosti přesvědčeni respondenti „antiestablishmentových“ stran, tedy KSČM, SPD, Úsvitu a spol. a lidé, kteří nechodí volit.

Mnohem vyšší tresty než dnes

Velmi zajímavá část výzkumu se týkala odhadu toho, kolik trestných činů spáchají v České republice cizinci. Průzkumy v jiných částech Evropy ukazovaly, že lidé mají tendenci preceňovat kriminalitu cizinců žijících v jejich zemi. Nejinak je tomu v České republice. Dotazovaní Medianem se v průměru domnívali, že cizinci v České republice spáchají 29 % všech trestných činů, skutečný stav je ovšem, že spáchají 7 % z veškerých trestných činů: lidé tedy podle Medianu více než čtyřnásobně nadhodnocují kriminalitu cizinců.

Průzkum také lidem pokládal otázku týkající se trestu pro 17letého mladíka, který v trafice ukradne zboží za dvacet tisíc korun. Náhodná skupina dotázaných pak dostala informaci o tom, že jde o romského mladíka. Ukázalo se, že, že lidé jsou o něco přísnější k romskému mladíkovi, a to zejména pokud šlo o udělení v anketě nejpřísnějšího trestu, tedy odnětí svobody na 2 a více let. V případě 17letého mladíka bez uvedení etnického původu byla pro tento trest 2 % dotázaných, ale skupina lidí, která byla informovaná o tom, že pachatelem je romský mladík, byla pro tento trest ve svých 10 %.

66 % dotázaných podle Medianu souhlasí s tím, aby byly ukládány mnohem vyšší tresty než dnes, 20 % dotázaných s výrokem „měly by být ukládány mnohem vyšší tresty než dnes“ ani nesouhlasí, ani souhlasí a deset procent dotázaných s ním nesouhlasí.

Zavedení trestu smrti

Velmi pozoruhodnou částí průzkumu byl dotaz týkající se souhlasu občanů se zavedením trestu smrti. Pro znovuzavedení trestu smrti se vyslovilo 53 % dotázaných, z toho 29 % jich uvedlo, že je určitě pro zavedení trestu smrti a 24 % dotázaných uvedlo, že je spíše pro zavedení trestu smrti. Proti zavedení trestu smrti je 40 % českých občanů. Pro trest smrti jsou nejčastěji lidé středního a staršího věku, naopak lidé ve věku pod třicet let jsou pro jeho znovuzavedení jen výjimečně.

Zajímavá byla v této souvislosti také otázka: „Je lepší odsoudit s 4 vrahy i nevinného, nebo neodsoudit vrahy ani nevinného?“

45 procent dotázaných uvedlo, že je lepší k trestu smrti odsoudit společně se čtyřmi vrahy i jednoho nevinného, 26 % dotázaných uvedlo, že je lepší v tomto případě raději neodsoudit nikoho z nich a 30 % na otázku uvedlo odpověď nevím. Pokud šlo o odsouzení na doživotí, bylo pro odsouzení čtyř vrahů a s nimi jednoho nevinného 47 % dotázaných, 28 % respondentů by neodsoudilo nikoho a 25 % dotázaných uvedlo odpověď nevím. Je velmi zajímavé, kolik lidí by klidně odsoudilo i nevinného, když společně s ním skončí ve vězení i 4 vrazi, ale zejména je zajímavé to, jak málo se liší výsledky mezi doživotím a trestem smrti, přičemž ke smrti by nevinného sice odsoudilo o 2 % lidí méně než k doživotí, ale u doživotí by zase o 2 % více raději neodsoudilo nikoho, než jednoho nevinného…

Platí, že lidé, kteří by s vrahy odsoudili i nevinného, jsou většinou pro trest smrti (77 %), a lidé, kteří by nevinného neodsoudili, jsou pro trest smrti jen ve svých 40 %.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele