Několik (českých) židovských intelektuálů napsalo izraelské vládě otevřený dopis, v němž odsuzují její násilí a horují pro nastolení spravedlivého míru mezi oběma stranami (ZDE). Obávám se, že s nastolením spravedlivého míru není tak jednoduché, jak si to signatáři výzvy představují. Obávám se, že největším problémem, a to nejen pro ně, je přiznat si, že žádný spravedlivý mír mezi židy a Palestinci s největší pravděpodobností nastolit nelze.

Spravedlnost na Středním východě má dvě odlišné polohy: světskou a náboženskou. Světské spravedlnosti, v dikci rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 242 a č. 338, bylo nejblíže trilaterální prohlášení z Camp Davidu (ZDE). Následná jednání Jasir Arafat odmítl nikoliv ze světských, ale náboženských důvodů. Korán 2:191 říká: “Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali“. Z hlediska Jasira Arafata nešlo ponechat židům ani píď posvátné muslimské půdy, aniž by před vlastní komunitou ztratil tvář. Obával se, aby jej nestihl osud Anwara as-Sádáta. Prezident As – Sádát vedl Egypt do Jomkipurské války, aby získal zpět území, které během Šestidenní války ztratil. Po jejím nepříliš slavném ukončení vyjednal s Izraelem mírovou smlouvu, za níž získal Nobelovu cenu míru. Navzdory uznání, kterého se mu dostávalo ve světě, byl mezi Araby velmi nepopulární, až nenáviděný. Egyptu bylo pozastaveno členství v Lize arabských států a samotného Anwara As–Sádáta nakonec zavraždili. Jásira Arafata chápu, že se bál s Izraelem dohodu uzavřít. Spravedlnost náboženská stojí na Středním východě mnohem výše, než světská. Nebuďme proto naivní a nenamlouvejme si,že nějaké nové mírové konference či další usnesení (RB) OSN na tom něco nezmění. Stažení Izraele na jakékoliv hranice bude pro muslimy, z náboženského hlediska, vždy naprosto nedostatečné.

Mír mezi Izraelci a Palestinci, podle mého soudu, může nastat za dvou předpokladů:

1. Palestinci se smíří s tím, že budou žít jenom na tom území, kde žijí teď a pochopí, že vlastní stát je chiméra, a že Východní Jeruzalém jejich hlavním městem nikdy nebude,
2. místo neustálého boje a válčení s Izraelci začnou skutečně pracovat a vytvářet hodnoty, které je budou živit. Jinými slovy, pokud se Palestinci místo marného boje s Izraelem budou věnovat výrobě, službám a obchodu - budou si moci dobře a spokojeně žít.

Mohou nastat i jiné varianty mírového řešení, jako například se obyvatelé Gazy rozhodnou vrátit do země svých předků, na Severní Sinaj. Sama egyptská vláda přiznává, že tam může bydlet ještě minimálně 3 miliony osob. El-Arish (Aríš), město s přibližně 145 tisíci obyvateli je hlavním městem egyptského guvernorátu Severní Sinaj (ZDE) a od pásma Gazy jej dělí pouze 70 km. Aríš je přímořským letoviskem, které se vyznačuje čistou mořskou vodou, překrásnými bílými písečnými plážemi, palmovým hájem, marínou a luxusními hotely. El Arish má i největší zásoby podzemní vody na severním a středním Sinaji a ve městě jsou i některé fakulty Univerzity Suezského průplavu, takže by tady měli Palestinci příležitost ke vzdělání (ZDE). Gazané by s Egypťany mohli sdílet národnostní identitu, náboženství kulturu, zvyky a tradice. Gazané by si nijak nepohoršili, ale spíše polepšili. Mírových řešení by se našlo jistě více a třeba některé doplní i naši čtenáři.

Na straně druhé, pokud Palestinci nebudou hledat mírová řešení a s Izraelem nepřestanou bojovat, ve válce s ním skončí jako poražení a stanou se bezvýznamnou, poraženou minoritou.

Závěrem bych se ještě rád vyjádřil k obvinění signatářů dopisu, že izraelští vojáci na hranicích střílí Palestince, jak „zajíce na honu“. Takový odsudek Izraele je zvlášť rozšířený v některých (západních) zemích EU, včetně Čech. Dovolte mi k tomu jen taktně podotknout, že Izrael, na rozdíl od Evropanů neplatí Turkům, Libyjcům či Jemencům za to, aby za ně dělali špinavou práci při ochraně jejich vnějších hranic.Izrael si svoji hranici chrání sám a je pak snadným terčem kritiky a pomluv. Nejsem si jist, zda pokrytečtí Evropané jsou těmi pravými soudci izraelského násilí. Na straně druhé chápu, proč signatáři výzvu napsali. Ani já nejsem nijak hrdý na vysoké počty mrtvých a raněných, ale snažím se vidět problematiku ve vší její složitosti a hledat z ní východiska.

Vít Klíma

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.