Veřejnoprávní sdělovací prostředky objektivně neinformují; je to jasné každému člověku, který je sleduje. Odborně to o České televizi potvrdila nedávná vědecká univerzitní studie – vyplynulo z ní, že ČT je politicky závislá především na politické straně TOP09, a obecně na stranách pravicových.

Veřejnoprávní sdělovací prostředky jsou z hlediska hospodaření ekonomickou entitou unikátní – jejich hospodaření nikdo nekontroluje. Přitom tyto subjekty rozhodují o užití prostředků mnohdy vyšších, než ministerstva obhospodařující skutečně podstatné služby pro všechny občany, – a to bez jakékoliv kontroly. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání takovým kontrolorem může být jen těžko: Především od vedení veřejnoprávních sdělovacích prostředků podrobné údaje o hospodaření, platbách za jednotlivé, pořady, úkony atd. zcela jistě nedostává, a dále členové uvedené rady nejsou k posuzování účetních a souvisejících záležitostí kvalifikováni. Veřejnoprávní sdělovací prostředky tak jsou kanálem na korupci. Kde není kontrola, tam je korupce.

Česká televize se brání. Nikoli věcnými argumenty vůči výtkám ke svému hospodaření, nýbrž floskulemi o svobodě sdělovacích prostředků, o potřebě nezávislosti nejsilnějšího veřejnoprávního média, o tom, že nezávislá média jsou pilířem demokracie atd. atd., a že tedy jakýkoli byť jen dotaz na hospodaření České televize, nebo nedej bože kritický hlas týkající jejího hospodaření, je pochopitelně flagrantním útokem na její nezávislost, na svobodu slova, na demokracii… no zkrátka řítíme se do propasti nové totality.

Česká televize, její současné vedení, ke své obraně využívá služeb pražské lumpenkavárny. K ní se přiřadilo včerejší předávání cen Český lev. Motivaci jeho účastníků v tomto směru plně chápu. Jsou většinou placenými spolupracovníky, autory atd. atd. České televize; a jde přece asi o sedm miliard korun, které Česká televize rozděluje. Chápu, že umělci skandují hesla o demokracii, svobodě atd. – jen ať nikdo České televizi do jejího hospodaření nečumí, že. Chápu, že se chovají podle hesla „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Umělci, kteří pracují pro Českou televizi, jsou sice placeni z veřejných prostředků, tedy z peněz nás občanů, avšak tyto peníze bez kontroly a jen podle svého uvážení rozdělují funkcionáři České televize. A jim přece musejí být protestující umělci vděčni. Musejí se přece nějak živit, že ano. Proto se řídili heslem „Koho píseň zpíváš, toho chleba budeš jíst“.

Vladimír Pelc

Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.