S připravovanou překvapivou ruskou reformou je vše zjevně jinak, než nám je prezentováno v hlavních médiích. Stojí rozhodně za podrobnou analýzu. V jejím scénáři se najde mnoho státotvorných opatření směřujících k parlamentnímu systému místo prezidentského. Posíleny budou pravomoci regionů. V největší zemi světa se naopak chystá zpřísnění dohledu nad státními zástupci a dokonce kontrola nejvyšších soudů. Nemají být napříště jedinou neodvolatelnou elitou v zemi, na kterou nikdo nemůže, což je přesně problém, který by se nás už brzy mohl týkat také. V Česku zatím situaci ještě vyvažují čestní lidé a ti, kdo si váží práva ve smyslu spravedlnosti. Kéž je takových víc. Důležitá je v ruské reformě podpora rodiny. Politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) také chce hlavně podpořit rodinu, což má za důležité téma začátku letošního roku. Není tedy od věci udělat si malé srovnání.

Pod belgickým svícnem je největší tma

Změny navrhované v Rusku, tj. podpora porodnosti, udržení rodiny, kdy se konkrétně předpokládá významná finanční, ale i legislativní podpora, jsou přesným opakem toho, co dělá vymírající západní civilizace například v Německu a ve Francii. Speciálně z Německa přicházely už před patnácti lety děsivé informace, jak moc není mezi mladými ve věku mezi 30. až 35. rokem věku „populární“ sňatek nebo děti. Totéž se týká Belgie, tam je situace snad ještě horší. Místním specifikem je tam navíc jakási gerontokracie, kdy absolvent nesmí dostat smlouvu na dobu neurčitou. V Česku bylo vše dlouho přesně naopak. Zmíněná belgická opatření ovšem podporovala nezaměstnanost mladých a pozdní založení rodin, což vede ke zdravotním problémům a případně i ke snížení počtu dětí v rodině. Zkrátka to nestihnou. Děsivé jsou rovněž poměry ve státech, kde jsou povoleny studijní půjčky. Jde o jasná protirodinná opatření.

Deset malých černoušků

Ve Francii jsou zase už roky značně protirodinně zaměřené zákony. Na roveň manželství se staví „cohabitation“ (spolubydlení), ale vlastně se zvýhodňují nemanželské svazky. Ženám se nedrží místo v zaměstnání jako u nás (až 3 roky), ale jen velmi krátce, tj. v řádu měsíců, zvýhodnění mají ženy pracující ve státní správě nebo podnicích, kde jsou funkční odbory. Proto se třeba Francouzky třeba i roky snaží dostat do státní správy, což je u nás něco nepředstavitelného. Když jsem šla hned po škole pracovat na ministerstvo, mohly mé spolužačky na vysoké škole ve Francii puknout závistí. Výši svého nástupního platu jsem jim ovšem raději příliš nezdůrazňovala. Co ještě bylo a je ve Francii nápadné, je „reklama“ v médiích, kdy jsou zobrazovány celebrity, které spolu žijí dvacet let, neberou se, mají děti a vše je strašně prima. Teď se k tomu přidávají příběhy líčící, jak je skvělé, když jsou vaši noví sousedé z druhého konce světa, tedy směrem na jih, k čemuž se využívá slovo „communauté“ čili komunita (y). Tak na tohle slovo i u nás pozor.

Francouzi čtěte, prohlížet obrázky nestačí

Ve Francii dále propagují, také už roky, že žena může mít první dítě klidně ve čtyřiceti a že nejde o žádný problém. Když jsem se jim vysmívala, že lékaři určují nejvhodnější věk pro založení rodiny – z hlediska ženy – na 25 let, tak jen nechápavě koukali, že to není možné. Přitom v odborných knihách se tak píše i ve Francii. Je třeba ovšem číst, ne jen prohlížet obrázky. Obecně vzato, civilizace, která si nedokáže opatřit věrohodné informace, nemnoží se a na práci si najímá jiné, nevyhnutelně zanikne, protože ztratila pud sebezáchovy. Ten my ještě máme. My, Maďaři, Poláci, trochu i Slováci apod. Hůř jsou na tom státy, které se snaží dostat do Evropské unie nebo tam před nedávnem vstoupily. Na ty je vyvíjen velký nátlak využívající jisté euforie, že se do unie konečně dostali, což se týká například Chorvatů. Jiní udělají víc, než by bylo rozumné, aby je také vzali „do klubu vyvolených“.

Ať se v klidu vyhysterčí

My v Česku už jsme naštěstí ve stádiu, kdy jsme viděli pozitiva i negativa členství v EU a umíme situaci racionálně a bez emocí zhodnotit. Netýká se ovšem části obyvatel Prahy a některých větších měst, kde si myslí, že oni jsou ona elita, protože jim to někdo řekl. Volí tak, jak jim média doporučí, protože média přece uvedla, že kdo volí určité strany a hnutí, je chudý, žije na vesnici a má menší vzdělání. Jde ovšem o manipulaci jak vyšitou. Nakonec se ukáže, kdo je chytrý a kdo se nechá opít rohlíkem. Naše civilizace ještě má šanci. Pokud nenabereme zrychlený směr na Brusel a Berlín, ještě se z problémů můžeme dostat. Máme na to cca dva roky. Jakmile se procesy překlopí špatným směrem, už jsou většinou nevratné. Neříkám, jaké si máme vybrat přesné kamarády na cestě k zachování civilizace, ale asi jako obvykle. Ty nejrozumnější. Budu ráda za každé další rozumné názory na centrální úrovni nějakého státu. Zatím jich v Evropě není moc a šílenci každého překřičí. Nezapomínejme, že naší jedinou možností není jejich křiku podlehnout a udělat, co chtějí. Taky se na ně můžeme vykašlat a nechat je hysterčit samotné. Mlčení a ignorování nejhloupějších nápadů je také cesta. Je sice náročná, nikdo vás za to hlasitě neocení, ale ve výsledku velmi uspokojivá. Mlčením a ignorováním hloupostí vpřed!

(Autorkou článku je JUDr. Vladimíra Bondarenková, specialistka na mezinárodní a evropské právo)