Zvýšení dolní sazby DPH na 14 procent nemá nic společného s penzijní reformou, jak nám premiér Petr Nečas tvrdil („Peníze z vyšší DPH budou do poslední koruny využity ve prospěch důchodové reformy, nebudou utraceny, nebudou projedeny.") Jak upozorňuje analýza naší největší odborové centrály ČMKOS, i když se DPH zvedne, v návrhu rozpočtu není žádná rezerva na důchodovou reformu ve výši 21,3 miliardy korun, což má být předpokládaný (možná bláhový) výnos této vyšší daně.

Zdálo by se, že se tak moc neděje. I kdyby penzijní reforma spustila v nejčasnějším termínu (což se jí, doufejme, nepodaří), bude to až roku 2013. V roce, který se nyní rozpočtuje, ještě žádné peníze potřeba nebudou. Jenže o rok později potřeba budou a tehdy zas pro změnu neměl být k dispozici žádný nový příjem. Sjednocení DPH na sazbě 17,5 procenta v roce 2013 přinese jak zvýšení dolní sazby, tak snížení té horní, čili nula od nuly pojde. Kdyby se tedy lidé skutečně zbláznili a začali přesouvat peníze z bezpečných státních účtů průběžného systému do fondového kasína, vznikne v průběžném systému díra nějakých 20 miliard korun, kterou bude muset stát nějak zalepit. Kde ty prachy vezme? Naznačil to už v minulých dnech Petr Nečas - sjednotí DPH ještě o něco výš, na drtivých 19 procentech.

Nad návrhem státního rozpočtu jednala ve čtvrtek krátce tripartita, ale protože se ministru financí Miroslavu Kalouskovi udělalo v průběhu jednání nevolno a musel odjet do nemocnice (doufejme, že nic vážného), debata prakticky neproběhla a měla by pokračovat. Analýza ČMKOS, ze které na jednání citoval předseda Jaroslav Zavadil, byla mezitím zveřejněna (http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzy-prognozy/3165-3/stanovisko-cmkos-k-navrhu-statniho-rozpoctu-na-rok-2012-a-vyhled-ekonomiky-na-pristi-rok ).

První důležitý fakt, který vylezl z návrhu státního rozpočtu na rok 2012 a na který upozorňuje analýza ČMKOS, tedy spočívá v započtení tichého předpokladu, že o rok později, roku 2013, bude DPH sjednocena na 19 procentech. Dokonce se dá říci, že tam bude sjednocena nezávisle na penzijní reformě, která je při současném stavu krachujících finančních trhů prostě nerealizovatelná. To je možná důvod, proč se na ni v letošním rozpočtu nevytváří žádná rezerva, ale peníze se rozpustí na zalepení děr vzniklých podtrženými rozpočtovými příjmy a přidušením ekonomiky.

Zvyšování DPH má však ještě jednu strategickou funkci - je to nástroj pro rozvrácení místních rozpočtů, zejména krajů. Zvýšení DPH na 19 procent by podle odborářů zvedlo náklady například zdravotnictví o 15 miliard korun, a protože značná část zdravotnických zařízení je v rukou krajů, útočily by tyto zvýšené náklady na potřeby školství, opravy silnic či dotace na autobusové nebo železniční spojení v regionech. Jako kdyby koalice už dnes počítala s prohranými krajskými volbami 2012 a snažila se zařídit neúspěch opozice v rozhodujícím období před parlamentními volbami.

Zdravotnictví je přitom už teď v systémovém deficitu, který vznikl - jak analýza upozorňuje v poznámce pod čarou na straně 4 - v roce 2009 na základě smutně proslulého odhadu ministerstva financí, že ekonomika toho roku poroste o 4,8 procenta. Než se ukázalo, že naopak skoro stejným tempem klesala, nadsazené zdravotní plány už byly z větší části utraceny. Od té doby chybí zdravotnictví 6 miliard korun ročně a tato částka po zvýšení DPH (nemocnice taky platí daně za teplo, elektřinu a další vstupy) dále poroste. Bavíme se tedy o vlivu konsolidace státního rozpočtu na rozvrat veřejných rozpočtů. Stát bude hezký, a obce a kraje pojdou. O tom však v návrhu ministerstva financí nenajdeme ani zmínku, a zejména o tom, jaký vliv bude mít státní rozpočet obecně a DPH zvlášť na zdravotní plány pojišťoven.

Víme jen to, že ve zdravotnictví část deficitu zaplatí pacienti zvýšenou spoluúčastí, kterou má umožnit novela zákona o veřejném zdravotním pojištění (zavedení nadstandardů znamená placení všeho nad úroveň chudinské péče). Je velmi pravděpodobné, píše analýza, že nejpozději roku 2013 se spoluúčast pacientů zvýší o 15 miliard korun. Stůně každý desátý, takže je to nějakých 15 tisíc korun ročně na nemocného. Jestliže teď činil děravý a nedodržovaný limit 5 tisíc korun, jdeme třikrát výše.

Tím jsme se dotkli i druhého důležitého faktu, že bude pokračovat destrukce veřejných služeb dalším přiškrcením zdrojů. Složená daňová kvóta (souhrn vybraných daní a pojistného) klesne podle ministerstva financí o dalších 0,6 procentního bodu na 33,3 procenta z HDP. Průměr EU dosahuje dlouhodobě hodnoty 39 procent. Kdyby se naše daňové výnosy zvedly o 4 procenta, máme vyrovnaný státní rozpočet už teď a pořád budeme s daněmi pod průměrem EU. Na to má premiér Nečas jednoduchou odpověď: V krizi se daně nezvyšují. Připomeňme, že když byla roku 2008 krize doopravdy, řekl, že nás se krize netýká a budeme ostrůvkem stability. Pozoruhodný je také český souběh snižování daní a pádu z rekordních úrovní hospodářského růstu, který jsme měli v letech 2004 až 2006.

Vláda však zřejmě dává přednost tomu, aby se ekonomika podtrhla jinými nástroji, a sice ořezanými příjmy většiny obyvatel. Míra chudoba (příjmy na úrovni 60 procent středního příjmu - mediánu) mezi lety 2006 a 2010 vzrostla ze 4 procent na 9 procent. Nyní jsme v situaci, kdy jsou dvě pětiny obyvatel natlačeny do úzkého pásma mezi hranicí chudoby a nízkým mediánem a při sebemenším výkyvu příjmů se podíl chudoby znovu zdvojnásobí. Konečně se tak probijeme na periferii Evropy, mezi bývalé sovětské republiky v Pobaltí (průkopníky rovné daně s dvoucifernými poklesy hospodářství v roce 2009) nebo chudáky v Řecku a Portugalsku. Vyrážíme na řeckou cestu každý za své.

Porovnání toho, co nám vláda v rozpočtu předkládá k věření, je snadné. Připomeňme, že podle oficiálních výkazů ministerstva financí o pokladním plnění zaostává výnos daní za plány, které jsou vtěleny do zákona o státním rozpočtu na rok 2011 o nějakých 7,5 procentního bodu. Katastrofa je hlavně v daních z příjmů, které po všech těch chaotických reformách už nikdo nebere vážně. Kromě zaměstnanců, těm se to strhne. Jistě, daně jsou jen půlkou rozpočtu, jehož významnou složkou je také sociální pojištění, které se daří vybírat lépe. Pokud však zvyšování daně z příjmů od čerta jest, pak je vymítáno ještě horším ďáblem.

Nakonec je třeba lidi varovat, že jich se snížení daňové kvóty samozřejmě netýká. Analýza odborů upozorňuje na pokračující přesun daňového břemene od vyšších příjmových skupin a firem ke skupinám středně a nízkopříjmovým. Děje se to prostřednictvím výrazného posilování zdanění spotřeby za současného snižování zdanění příjmů a majetku. Zrušením progrese daně z příjmu fyzických osob, zastropováním a opakovaným snížením sazeb sociálního a zdravotního pojištění, daňovými paušály OSVČ, miniaturizací majetkových daní a snížením zdanění firem došlo ke značnému poklesu zdanění vysokopříjmových skupin obyvatelstva a také firem.

Kdo to zaplatí? Plošné škrty, státní zaměstnanci, nezaměstnaní, nemocní, doprava v krajích, obecní školy, všichni ti, kdo nedosáhnou na kořist manažerských platů, superzakázek, „mimorozpočtových zdrojů" a privatizace veřejných služeb.  

Publikováno se svolením vydavatele.