Popularita prvního muže Francie tak míří prudce dolů. Přesto se nedá říci, že nedělal nic. Po návrhu na zvýšení daňové progrese a změnách v DPH, obsahujících i pokles spodní sazby na 5 procent a mohutný fiskální stimul pro podnikovou sféru, vznikla také Veřejná investiční banka na podporu malého a středního podnikání a inovací.

Tři miliony osob bez zaměstnání, dalších 4,5 miliónu s nepatrnými příjmy, návrat hluboké chudoby, tak začíná charakteristika prvních šesti měsíců vlády francouzského prezidenta Francoise Hollanda v levicovém deníku Le Monde. List však uznává, že nezaměstnanost roste už delší čas a krize také nevznikla až po volbách. V tísni se však ocitá slib, že prezident dosáhne obratu do konce roku 2013.

Hollande už před časem na schůzce s představiteli pěti mezinárodních ekonomických institucí poukázal na pokles francouzského podílu na světovém exportu pod vlivem předchozích pravicových vlád a ohradil se proti přehnaným očekáváním rychlé změny: „Nemůžeme zvládnout za šest měsíců to, co se neudělalo za deset let.“

Některé jeho původní návrhy z volebního „manifestu“ rychle narazily na realitu. Hollande například slíbil nová jednání o fiskálním paktu EU, který podepsal Nicolas Sarkozy, ale musel od toho upustit. Přesto se zasloužil o to, že na škrtivý fiskální pakt navazuje protikrizový „pakt růstu“.

V parlamentu je návrh na zavedení dalšího pásma zdanění pro příjmy nad 150 tisíc euro se sazbou 45 %, dále zvláštní daně ve výši 75 % z příjmů nad 1 milion euro a na solidární daň z majetku. Zdanění 7,5 milionů domácností s nižšími příjmy se nemění.

Stranou zůstal záměr spojit výběr daní s výběrem pojistného (do kterého se hrne i česká vláda v podobě Jednotného inkasního místa JIM). Převládla obava z destabilizace pojištění, což by bylo zvlášť nepříjemné, protože má vyšší výnos a spolehlivější výběr než daně (jako v Česku).

Celkový stav chřadnoucí francouzské konkurenceschopnosti nedávno zhodnotila zpráva bývalého šéfa EADS Luise Galloise, která doporučovala šokovou léčbu s fiskálními náklady 30 miliard euro. Vláda nakonec přistoupila na balík daňových úlev pro podnikání v rozsahu 20 miliard euro. Představují klíčový bod v souboru 35 hospodářských opatření premiéra Jean-Marc Ayraulta, která by měla přinést 300 tisíc pracovních míst během pěti let a urychlit hospodářský růst o půl procentního bodu ročně.

Vláda nakonec nepřistoupila na snížení sociálního pojistného, které požadovali zaměstnavatelé. Téma je přinejmenším odsunuto na další rok. Místo toho je podnikům nabídnut daňový kredit ve výši 10 miliard euro v příštím roce a po 5 miliardách v následujících dvou letech. Podmínkou je použití těchto zdrojů ve prospěch investic a nových pracovních míst, nikoliv dividend nebo odkupu akcií. Naváže trvalé snížení daní o 20 miliard euro, což je srovnatelné s 1 procentem HDP. Financovat to budou zatím neurčené rozpočtové škrty v rozsahu 10 miliard euro po roce 2014 a zvýšení daňových příjmů.

Základní sazba DPH se příští rok nepatrně zvedne z 19,6 na 20 procent, větší růst čeká redukovanou sazbu (hlavně pro pohostinská zařízení) ze 7 na 10 procent, zatímco DPH na potraviny a další základní potřeby klesne z 5,5 na 5 procent. Původní Hollandův záměr snížit všechny sazby DPH o 1,6 procentního bodu byl tedy opuštěn, nicméně nynější sazby prezident považuje za spravedlivější.

Bouři vyvolala neopatrná poznámka premiéra Ayraulta v rozhovoru pro deník Parisien, když v otázce, zda se uvažuje o zrušení 35 hodinového pracovního týdne, utrousil, že „žádný námět není tabu“. Podle premiérových poradců, kteří se to snažili vyžehlit, byl jen „příliš otevřený“. Nakonec dementoval záměr ustoupit od 35 hodinového pracovního týdne slovy, že „pro to není důvod, není to hlavní příčina našich hospodářských potíží. Ty spočívají v něčem jiném.“

Rozruch nakonec přehlušila číslovka 35 v jiném postavení, neboť vypočítává prvky nového souboru vládních ekonomických opatření. Ministr financí Pierre Moscovici označil tento hospodářský program za bezpříkladný, za „krok, o který se žádná francouzská vláda dosud nepokusila“. Také zaměstnavatelský svaz Medef je podle předsedy Laurence Parisota s návrhy spokojen, neboť v nich vidí přiznání, že je třeba něco udělat s náklady práce. Podle toho, co uvádí, se však zatím dojde jen na půl cesty, protože kdyby se měly francouzské jednotkové pracovní náklady vyrovnat těm německým, stálo by to 70 miliard euro.

S Německem se však kdokoliv těžko srovnává. Německo prošlo v prvním desetiletí milénia hlubokou vnitřní devalvací (pokles pracovních příjmů) o 10 procent. Zemi to vyneslo zvýšení konkurenceschopnosti, ale je s tím spojen také nárůst obchodního přebytku, který začíná dostávat rozměry zásadní makroekonomické nerovnováhy. Francie ve stejném období zaznamenala reálný růst pracovních a sociálních příjmů (jiný výraz pro náklady) o 5 procent. Nůžky se tedy rozevřely o 15 procent. V Německu už je patrný náznak obratu, na francouzský se teprve čeká.

S velkou nadějí byl očekáván vznik polostátní Veřejné investiční banky (PIB), která patřila k trumfům Hollandova 60 bodového volebního „manifestu“. PIB byla těchto dnech ustavena, převezme úkoly tří existujících státních institucí pro podporu malého a středního podnikání a bude nabízet financování a dlouhodobou podporu pro investiční projekty zejména exportní orientace a také záruky za půjčky.

PIB tak spojí dřívější Strategický investiční fond (FSI), který měl zasahovat v případě zahraničních pokusů o nepřátelské převzetí francouzských firem, dále velice aktivní agenturu a fond na podporu malého podnikání (včetně podnikatelských pokusů nezaměstnaných) OSEO, a konečně hlavní výpůjční zdroj pro podnikání, tradiční Caisse des Dépots et Consignation (CDC), která disponuje zdroji z populárního nedaněného státního spoření (zejména Livret A).

Vlastněna bude z poloviny státem a z druhé poloviny CDC. Základní kapitál umožní 20 miliard euro úvěrů, 12 miliard euro úvěrových záruk a 10 miliard euro investic.

Měla by to být banka „ve službách reálné ekonomiky“, nikoliv ve službách financí, které Hollande během své kampaně označoval za „skutečného nepřítele“. Má mít jiný přístup k riziku, „větší trpělivost, menší lačnost“, což neznamená, že by měla jít bezhlavě do ztrát.

Bude mít silné regionální zastoupení a pozoruhodnou dozorčí radu, která by měla vedle profesionálních bankéřů zahrnout také politiky a odboráře, což si vysloužilo okamžitou kritiku pravicové opozice. Doufejme, že se vyhnou chybám českých regionálních rad pro evropské fondy, ve kterých se politika (rovnoměrné územní rozdělení zdrojů) dostávala do střetu se zákony (otevřená výběrová řízení).

Publikováno se svolením vydavatele.