Brno je patří k zakladatelským městům vznikající sítě kolem Magny Charty občanské participace. Tuto úžasnou zprávu jsem se dozvěděl za čerstva, byť celkem náhodně, na semináři, který o participaci organizovala Alternativa Zdola v Brně. Zaznělo to v improvizovaném výkladu zástupce pirátů, který v září v Římě na ustavujícím jednání sítě Brno reprezentoval. Na našem semináři nahradil původně ohlášeného pirátského městského zastupitele, zaneprázdněného povolebním koaličním vyjednáváním.

Globální fórum pro moderní přímou demokracii v Římě se soustředilo na občanskou participaci v obcích a městech. Delegáti si měli odpovědět na otázku, zda je jejich město demokratické, což je chápáno jako město s rozvinutými podmínkami pro soustavnou spoluúčast občanů. Definuje ji přijatá Magna Charta participativních měst, která je tak nejen politickým prohlášením na podporu přímé demokracie, ale zároveň praktickým návodem, co pro to třeba udělat.

To první, co přímá demokracie potřebuje, je zajištění potřebné infrastruktury, domu, sálu nebo aspoň pravidelně využitelné místnosti, kde se mohou lidé scházet a o věcech debatovat. Přímá demokracie tedy není pouhé referendum, kterým všechno začíná i končí. Je to budování informovaného a angažovaného zázemí pro utváření, posuzování a prosazování občanských návrhů.

https://2018globalforum.com/is-your-city-a-democracy-city/

Pro vznik asociace participativních měst se silně angažovala římská starostka Virginia Raggiová z Hnutí pěti hvězd. To má logiku. Celé její hnutí, které je u nás označováno za populistické, vzniklo ve skutečnosti na bázi občanského aktivismu, ze skupin, které se angažovaly v nějaké lokální věci a potom se začaly integrovat. Není to tedy hnutí vytvořené shora. Charismatický televizní šoumen Beppe Grillo ten proces jen usnadnil. Je to tedy autentické občanské hnutí, a to pochopitelně znervózňuje oligarchicky zdegenerované tradiční strany.

Stejný proces aktivizace občanské veřejnosti jsme ostatně viděli i ve Španělsku (Podemos) nebo Francii (Insoumis – Jean-Luc Mélenchon). V Británii (Momentum) zase vytvořilo základnu pro obrodný proud v Labour Party (Jeremy Corbyn), obdobně jako mladá členská základna (grass-root) Demokratické strany v USA (Bernie Sanders).

V Česku se občanský aktivismus výrazně ohlásil v komunálních volbách. Když zvolím jen pražské příklady, bylo to v podobě kandidátů opřených o nejrůznější místní kampaně jako Zachraňte Dalejské údolí nebo Ne developerům v Prokopském údolí. Někde už integrace pokročila (Hnutí pro Prahu) nebo probíhá zrání tam, kde se podobný proces odehrál v rámci celostátní strany (Piráti). Vyšší míra dospělosti se projevuje především v podobě rozšiřování programové základny, aby bylo zřejmé, že nejde o partaj pro jedno téma a na jedno použití. Část tohoto potenciálu mělo i ANO, ale dalo přednost realizaci hotových témat sociálních demokratů a komunistů, kteří si je schovávali pro všechny časy jako nezávazné proklamace.

Pražské ústředí Alternativy Zdola nás vyslalo do brněnské buňky, abychom na semináři o participaci informovali také o mezinárodní konferenci AZ o družstevnictví a lokalizaci. To je širší rámec participace, kde už lidé rozhodují o své hospodářské existenci. K průběhu pražské konference AZ se ještě vrátím, ale teď bych rád vyzdvihl to nejsilnější sdělení, spočívající ve zjištění, že téma sociální a solidární ekonomiky má globální zastání v podobě mezinárodní „sítě sítí“ RIPESS, což je francouzská zkratka pro Mezinárodní síť na podporu sociální a solidární ekonomiky.

Na konferenci vystoupil Jason Nardi z vedení evropské sítě RIPESS EU. Popsal hnutí, jehož strategickým cílem není nic menšího než sociální transformace společnosti. V chartě RIPESS je tato transformace definována jako proces, ve kterém se prosazuje větší vliv ekonomické demokracie, ekologické spravedlnosti a sociální solidarity. Staví přitom na sdružování sil změny, které vidí v družstvech a hnutí alternativní ekonomiky, jejímž primárním cílem je služba lidem a naplnění potřeb obce, nikoliv maximalizace zisku.

http://www.ripess.org/

Výraz ekonomická demokracie je totožný s participativní ekonomikou, tedy družstevnictvím, zaměstnaneckou spoluúčastí na vlastnictví i řízení nebo s demokraticky řízenými obecními podniky. S ekologickou spravedlností to souvisí hlavně v tom smyslu, že prostředí je vyvazováno z vlivu vzdálených investorů, kterým je ničení místního prostředí zcela lhostejné. V místních podmínkách se snáze daří i zásadám reciprocity a vzájemnosti, základům solidarity.

Míra solidarity pak podle RIPESS umožňuje odlišit ekonomiku „sociální“ od té vysloveně „solidární“. Sociální (filantropická) solidarita je označena jako „slabá“, byť zdaleka nikoliv bezvýznamná. Zahrnuje doplnění stanov obchodní společnosti závazkem sociální a environmentální odpovědnosti či péči podniku o obec, ve které působí (entreprenerial citizenship), stejně jako podnikatelskou filantropii nebo zvažování sociálních dopadů podnikání. Jde však o podnikání orientované na zisk. Pokud se ujme sociálních služeb, tak jen těch, které jsou z rozhodnutí veřejné správy privatizovány.

„Silná“ (demokratická) solidarita vychází z iniciativy občanů. To už je jiná káva. Je založena na vzájemné a reciproční spolupráci, takže její ekonomika je zásadně solidární. Cílem však není revoluce nebo vytlačení jednoho druhým. Jde o využívání všech příležitostí, budování koalic, hledání styčných prvků. Hnutí se tak snaží o doplňující vliv alternativ, o propojení reprezentativní a deliberativní demokracie (RIPESS mluví o „hybridu“), chce být aktivním partnerem veřejných institucí.

„Silná“ solidarita navazuje na to, pro co americký politolog Benjamin Barber volí výraz „silná“ demokracie, kdy občané soustavně debatují o věcech veřejného zájmu, připravují návrhy a pak o nich rozhodují hlasováním. Není to jen debata, kterou netřeba brát úplně vážně, a není to ani jen občasné hlasování, kdy většina účastníků neměla možnost proniknout do podstaty problému.

Participace je tak důležitou složkou procesu, který má vést k transformaci společnosti. U nás to teď bylo hlavně módní slovo, které nesmělo chybět ve vystoupeních většiny kandidátů. Lze říci, že se stalo součástí politického mainstreamu. Nejčastěji se však jedná o pokusy, jak jej okleštit.

Nejběžnější formou občanské spoluúčasti se stal participační rozpočet, fakticky hlasování o několika drobných projektech v rozsahu zlomku procenta celkového rozpočtu. Naštěstí význam těchto procesů přerůstá význam nepatrných peněz, o které se jedná. Je to branka, přes kterou se můžeme propracovat k větší spoluúčasti na celkovém řízení obce. A tady už jsme kousek ušli, byť zdaleka nejsme v cíli.

Zkusme si to zrekapitulovat.

Základní představu získáte třeba pohledem na stránky Alternativy zdola. Jsou tam starší příspěvky, ale pro uvedení do problému stačí:

http://alternativazdola.cz/category/temata/obcanska-participace/

Najdete tam zmínku o organizaci Agora, která se důkladně věnuje metodice a postupům, jak spoluúčast občanů na rozhodování organizovat. Detaily jsou v knížce, kterou Agora Central Europe sepsala s nizozemskou státní finanční podporou a lze volně stáhnout na netu:

https://www.agora-ce.cz/archive_files/Dokumenty_ke_stazeni/Participace_-_Jak_prizvat_obcany_ke_spolupraci.pdf

Ale i úřady začaly vzdělávat své pracovníky v tom, jak s participačními podněty zacházet. Praxe může vnímat tuto aktivitu i z jiného úhlu, jako zvyšování otužilosti úřadů vůči tlaku občanů. Pražské úřednické školení si například kladlo za cíl zajistit, aby plány na nová náměstí, parky, ulice a městské okruhy neztroskotaly na hádkách aktivistů, politiků a developerů.

http://www.iprpraha.cz/participativniplanovani

Národní síť zdravých měst pořádá webináře, na kterých můžete debatovat o participaci s profesionály. Co je důležité, jejich průběh je volně ke stažení, takže se lze touto cestou propracovat i k detailnějším problémům:

https://www.zdravamesta.cz/cz/akce/webinare-nszm

Sociologické nakladatelství SLON letos vydalo akademickou práci o angažovanosti českých občanů. Vedoucí autorského kolektivu Ondřej Císař se tématu věnuje systematicky. Kniha stojí něco přes dvě stovky:

https://www.kosmas.cz/knihy/246029/obcanstvi-a-politicka-participace-v-ceske-republice/

Obecnější úvod do politologického přístupu k občanské angažovanosti pak Císař nabízí v práci Levice v postrevoluční době, na které pracoval spolu s filozofem Pavlem Baršou. Podrobný referát najdete na internetových stránkách OVV ČSSD Praha 12:

http://praha12.cssd.cz/dokumenty/s2050/s10215/a10219.html

Jak už jsme si všimli, program nové levice, který se právě utváří na mezinárodní scéně, používá místo Marxova pojmu „revoluce“ jiný pojem „transformace“, nápadně podobný tomu, o čem psal maďarsko-americký ekonom Karl Polanyi (Great transformation, 1944).

Polanyi označuje velkou transformací počátky kapitalismu, kdy se půda a výrobní nástroje změnily ze zdrojů vlastní obživy na faktory kapitalistické výroby, ale chyběla nájemná práce. Proto byli venkované vyháněni z obecních pastvin a zbavováni dalších přírodních zdrojů, aby se museli nabízet na pracovním trhu. Velká transformace tak znamenala násilí, ožebračování a bezmoc obětí, které kdysi chránila obec a živila občina (společné pastviny, les, rybník a další zdroje).

Uplynulo dvě stě let a občina se vrací. Vidíme to především v digitálním prostředí, v podobě otevřeného kódu (software vytvořený a užívaný volně zdarma). Rozbíhá se levná experimentální automatizovaná výroba s digitální podporou (FabLab). Digitální dvojčata věcí, předlohy výroby, jsou tam taky zdarma. Je to projev obnovované kultury sdílení. Jde o konfliktní proces. Občas se jej podaří ovládnout internetovými platformami, které si toto prostředí monopolizují a své spolupracovníky ždímají ještě drsněji než jejich předchůdci. To se nějak vyřeší, sdílení přesto patří budoucnost. Obnovují se pozemkové a potravinářské spolky a družstva, množí se aktivity, při kterých vzniká nějaká „občina“. Transformace obrací směr a oslabuje moc velkých peněz.

Participativní rozpočet je z tohoto pohledu občanská rozcvička nad nepatrným zlomkem majetku obce. Je to seznamování s deliberativní a přímou demokracií v jedné specifické sféře společenského života. Nová levice se však nechce spokojit s tímto okrajovým působením. Transformace, kdy bude také v ekonomice běžná spoluúčast zaměstnanců na výsledcích i rozhodování, zároveň preferuje ekonomiku krátkých vzdáleností (lokalizace), odstraňování nerovností, ochranu životního prostředí a družstevnictví. Je orientována na dlouhodobé cíle, nikoliv krátkodobý zisk. Do této perspektivy je třeba zasadit dnešní první krůčky občanského probuzení. Jsou však státy a regiony, často v solidárních vztazích velkých aliancí, kde už to začíná docela šlapat.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele