V mezidobí od vydání 11. dílu seriálu dne 4. května 2018 se dočkaly neobvyklého ohlasu mimo soudní síň některé události, popsané v 10. dílu. Bezohlednost, s kterou soud nakládal se soukromými daty obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), uloženými v paměti jeho iPadu a iPhonu, vyvolala pobouření. V mezidobí od vydání 11. dílu seriálu dne 4. května 2018 se dočkaly neobvyklého ohlasu mimo soudní síň některé události, popsané v 10. dílu. Bezohlednost, s kterou soud nakládal se soukromými daty obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), uloženými v paměti jeho iPadu a iPhonu, vyvolala pobouření. Jako první reagoval již 1.dubna 2018 spolek Chamurappi z.s. předložením návrhu na kárné stíhání předsedy senátu. Předseda soudu na něj vůbec nereagoval, čímž si rovněž přivodil návrh na kárné stíhání a současně vyvolal přenesení návrhu proti soudci Michalu Kabelíkovi na vyšší stupeň. Teprve pak se probudil ze snění o nedotknutelnosti soudců a nechal návrh z 1. dubna vyřídit místopředsedou soudu jako pouhou stížnost na chování soudce a zamítnout jej. Jeho úkon je ovšem nulitní, protože přišel až po procesní lhůtě a po přenesení návrhu k vyšší instanci. Mezitím již ale také zájem o potrestání soudce Michala Kabelíka projevila Česká advokátní komora a ozval se i poslanec Marek Benda podáním kárného podnětu ministrovi spravedlnosti. Budoucnost ukáže, zda předseda soudu arogancí vůči spolku Chamurappi z.s. soudci Michalu Kabelíkovi skutečně prospěl.

Chamurappi z.s. současně napadl stížností na chování senát Krajského soudu v Brně předsedkyně Markéty Jirsové, který k odůvodnění dalšího týrání SAZ vazbou použil lež o pobytu manželky a syna pana obžalovaného v U.S.A., kam by prý za nimi mohl uprchnout. Ve skutečnosti manželka i syn žijí v Praze a pana obžalovaného pravidelně navštěvují. Těsně před vypršením procesní lhůty stížnost zamítl místopředseda soudu Aleš Flídr písemností poněkud nestandardního provedení. Své úvahy zahájil tvrzením, že senát vydal rozhodnutí v neveřejném zasedání a proto je stížnost „naprosto absurdní“. Jediný možný výklad jeho výroku je takový, že pokud jsou soudci při rozhodování sami mezi sebou, smí se chovat jako chátra. Pokračoval pak ve stejném duchu. Tvrdil, že vedení soudu nesmí zasahovat do rozhodovací činnosti soudců, ač nebyla těžištěm stížnosti, která směřovala proti sprosté soudcovské lži. Opřel se o zamítnutí různých podání obhájců SAZ Vrchním soudem v Olomouci a Ústavním soudem, s nimiž stížnost spolku Chamurappi z.s. nemá nic společného. Prohlásil doslova, že jako státní úředník „musí stát v pozoru“ před zmíněnými rozhodnutími a zakončil sdělením, že stížnost vnímá jako „naprosto nesmyslnou“. Nepokusil se obhájit použití lži ani slůvkem, čili stížnost věcně nevyřídil.

Celá historka je ukázkou pokleslých mravů účelového uskupení brněnských soudců a olomouckých žalobců, kteří ve snaze udržet kauci 150 milionů Kč na účtě a jejího beneficienta za mřížemi se nezastaví před žádnou zvráceností. Nemravné chování si mohou dovolit, protože v zádech mají představené typu Aleše Flídra, kteří zakryjí každý jejich přehmat.

Nezbývá než doufat, že vstup silných stěžovatelů do děje způsobí, že otalárovaní škodiči dostanou konečně zaslouženou odměnu.