Neměl bych být udiven, protože jsem sám během jejího mandátu podal několik podnětů k jeho kárnému stíhání a opakovaně jsem upozorňoval na jeho odpovědnost za „puč“ z 12.června 2013. Souhlasím s jejím názorem, že neměl vést v r.2014 jednání v bytě soudce Jana Czernina v zájmu svého známého Petra Habersbergera.

Jenže žijeme v zemi kontinentálního práva, které je přísně formální a zná neprolomitelné procesní lhůty. Kárný žalobce je vázán subjektivní lhůtou šesti měsíců ode dne, v němž se o kárném provinění delikventa dověděl, ale vedle toho hlavně lhůtou objektivní, která činí 3 roky od pohoršujícího skutku. Subjektivní lhůta prý vyprší v neděli 18. července 2021, ale objektivní lhůta vypršela již před lety. K projednání žaloby proto buď vůbec nedojde, nebo kárný soud pana kárně žalovaného nepotrestá. Kdyby ji tedy paní ministryně nepodala, Pavlu Zemanovi by neuškodila ani neprospěla, ale sebe by ušetřila ostudy.

Pokud by Marie Benešová neznala procesní lhůty kárného řízení, byla by mezi ministry spravedlnosti České republiky výjimečným exemplářem, který nezaslouží zachování.  Taková představa se mi ale zdá být zcela neuvěřitelná. Spíše si myslím, že paní ministryně nezvládla svou animozitu vůči Pavlu Zemanovi a doufala, že tímto krokem vyvine psychologický tlak na nenáviděného, který jej donutí, aby ze státního zastupitelství odešel úplně. Nepřímo dodala věrohodnost Zemanovu tvrzení, že odchodem z funkce reagoval na tlak z její strany. Nevím, jak Pavel Zeman na tento viditelný tlak zareaguje a je mi to jedno. Je možné, že opustí státní zastupitelství a přestane tak být účastníkem kárného řízení, ale stejně tak dobře si může dovolit výstřelku své nepřímé nadřízené si nevšímat, neboť jeho postavení řadového státního zástupce je bezpečnější než postavení ministra spravedlnosti a kárná žaloba je „mračnem, z něhož pršet nebude“. 

Vyšlo dne 15.7. 2021 na mém blogu a na webu spolku Chamurappi z.s.