Zavedení letního času asi jako první navrhnul  jeden londýnský stavitel již v roce 1907, nepodařilo se ho ale prosadit. Poprvé byl letní čas reálně zaveden až za první světové války v roce 1916. Pravděpodobně nejprve v Německu a Rakousku – Uhersku, následně i ve Velké Británii a ve Švédsku. V březnu 1918 byl spolu s časovými pásmy zaveden letní čas i v USA. Byl však natolik nepopulární, že byl již v roce 1919 zrušen.

Postupně s posunem času experimentovala řada států, byl zaváděn a zase rušen.

Díky pochybnému argumentu úspory energie  prodělal letní čas  za druhé světové války jakousi renesanci.

V letech 1946 – 1947 platil v tehdejším Československu  dokonce čas zimní. V roce 1979 byl pak u nás zaveden každoroční letní čas.

Ale potom se do toho vložila Evropská unie, termíny posunu času pro své členy sjednotila a spolu s přisluhovači z jednotlivých členských států učinila z tohoto nesmyslu prakticky nezrušitelný rituál.

Otázkou zůstává, zda ti politici, kteří tento nesmysl pomohli institucionalizovat , jsou o jeho účelnosti přesvědčení, nebo to dělají jen ze setrvačnosti. A nebo by v tom mohlo být i uspokojení z moci něco ovládat, něčím nebo někým manipulovat.

Když jim totiž nejde poručit větru a dešti a lidé  už je také přestávají poslouchat, je pro ně znásilnění času asi poslední možností, jak  uspokojit své mocenské ambice.

Zdeněk Lanz