Já jsem argumentoval tím, že nám  rok co rok pořád stejně mění čas sem tam a já tu hloupost pořád stejně kritizuji. Na tom že není co nového vymyslet.

Ale loni na podzim jsem si to v článku Teď máme ten správný čas, ale nepřijdeme o něj zase na jaře? ZDE vynahradil.

A dostavivší se pocit uspokojení z toho, jak jsem to těm „znásilňovačům“ času natřel, jsem na nevyhnutelné pokračování tohoto politováníhodného „časoposuvného“ seriálu málem zapomněl. Respektive jsem žil v domnění, že posunovači času „udeří“ až poslední týden v březnu.

Ale realita  mě z mého omylu vyvedla.

Posunuli čas už minulou neděli v noci a to s takovou razancí, že tomu  neodolal ani můj mobilní telefon a hrubému násilí se už v noci podrobil. Ale ostatní hodiny a hodinky vzdorovaly až do rána a posunuly se až při použití síly.

A tak píšu krátkou glosu až dnes (v úterý 27. 3. 2018). Především proto, abychom  na tento nesmysl, na toto násilí páchané na lidech, jejichž biorytmus je v souladu s normálním, tedy astronomickým  časem, nezapomněli.

V našich zeměpisných šířkách     bylo pofiderní úsporné opatření v podobě letního  času poprvé zavedeno v roce 1916, experimentovalo se s ním  i za Protektorátu. Ale ani pováleční „demokratičtí“ politici a později i komunisté se pokušení otravovat změnami času  život normálním lidem neubránili. A nakonec nesmyslné střídání času „pojistily“ orgány EU.

A tak se dnes řídíme Nařízením vlády č. 363/2016 Sb., o zavedení letního času, které vychází ze zákona č. 54/1946 Sb., o letním čase, a které zapracovává příslušné předpisy Evropské unie.

Snahy o  zrušení střídání času sice existují, ale vzhledem k neuvěřitelné „eurounijní“ byrokracii je jejich úspěch proti „časomanipulátorům“ zatím v nedohlednu.