Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
vážená paní senátorko, vážený pane senátore,
 
v prosinci loňského roku byl v rámci 36. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky projednán v prvním čtení vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tzv. protikuřácký zákon. Tím byl učiněn první krok v rámci nadcházejícího legislativního procesu. Ačkoliv se tato legislativní předloha netýká výhradně opatření zaměřených proti kouření tabákových výrobků a obsahuje i mnoho jiných kontroverzních restrikcí, jako je třeba cenová regulace prodeje alkoholických nápojů, obracíme se na vás touto cestou právě zejména kvůli nejdiskutovanější otázce, a to zákazu kouření v restauracích a jiných pohostinských zařízeních.

Zákaz kouření v restauracích je v současnosti považován za samozřejmou, veřejností hojně podporovanou, svým způsobem módní a v zahraničí téměř již nediskutovatelnou záležitost, která jako by měla být zcela zásadním milníkem na cestě za „záchranou naší civilizace“. Tak tomu ovšem není. Žádná z těchto skutečností není rozhodujícím ani dostatečným argumentem pro to, aby musel být tento institut zaveden také v naší zemi. Veřejné mínění či zahraniční vzor by se v žádném případě neměly stát záminkou k tomu, aby byly erodovány základní principy, jakými jsou svoboda či právo nakládat se svým majetkem dle vlastní vůle. Jako představitelé Strany soukromníků České republiky, která zastupuje zájmy statisíců živnostníků a podnikatelů, jsme přesvědčeni o tom, že politik, který se řadí mezi zastánce demokracie a svobody, by se neměl při svém rozhodování nechat ovlivňovat ani populistickými svody, ani módními trendy a měl by se výhradně řídit právě těmito základními hodnotami, tedy svobodou a demokracií, které tak úzce souvisí i s ochranou soukromého vlastnictví a právem vlastníka rozhodovat o svých statcích na základě své vlastní vůle.

V souvislosti s návrhem na zákaz kouření v restauracích je namístě zejména připomenout skutečnost, že je to právě sektor gastronomie a pohostinství, který patří k těm odvětvím soukromého podnikání, jež podléhají již v současné době velmi přísné, až nepřiměřené regulaci. Kvůli tomu jsou vstupní náklady, které by i bez všech souvisejících norem byly nadprůměrné, uměle navýšeny a také u již zavedených podniků jsou pak další, následné investiční výdaje, zapříčiněné stále novými regulačními opatřeními ze strany státu, průběžně vynucovány. Jedná se zejména o náklady související s hygienickými normami, ale také s povinnostmi vyplývajícími z ochrany autorských práv, z právního rámce účetní evidence nebo nejnověji s povinnostmi označování potravin a alergenů atp. Je třeba pak také zdůraznit, že fyzické či právnické osoby podnikající v oblasti gastronomie a pohostinství byly již v minulosti nuceny k výdajům a investicím vyplývajícím z norem, jejichž cílem bylo, stejně jako je tomu v případě výše uvedeného návrhu zákona, regulovat kouření tabákových výrobků a zavést opatření na ochranu před jejich vlivy.
 
Mnohé z provozoven tak v důsledku minulých legislativních iniciativ investovaly nemalé finanční prostředky např. do stavebních úprav svých vnitřních prostor, tak aby zajistily oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor. Považujeme proto za hrubě nespravedlivé a diskriminující, aby tyto prostředky v řádech statisíců i milionů korun v jednotlivých případech byly vynaloženy zbytečně a v souvislosti s plošným zákazem kouření v restauracích přišly nazmar.

Nejen s ohledem na výše uvedené argumenty bychom chtěli apelovat na to, aby plošný zákaz kouření v restauracích a jiných soukromých objektech nebyl schválen. Jsme stále přesvědčeni, že stát by měl do soukromí a do vlastnických práv zasahovat minimálně a jen tehdy, pokud je to skutečně nezbytně nutné. Je jistě zcela správné, že bylo v minulosti přistoupeno k zákazu kouření ve skutečně veřejných objektech či na pracovištích, která nejsou zcela jednoznačně místem dobrovolného výskytu. Takto jednoznačně tomu ovšem není v případě pohostinských zařízení, jejichž výběr je pro zákazníka otázkou ryze jeho svobodného a dobrovolného rozhodnutí. V této souvislosti pak lze podotknout, že toto dobrovolné rozhodnutí je zejména v posledních letech stále jednodušší, neboť i bez přijetí regulace podíl nekuřáckých restaurací na trhu stále rychleji stoupá a tržní prostředí tak samo reaguje na poptávku nekuřácké části naší populace. Neexistuje však jediný důvod, pro který by mělo být těm, kteří spatřují v kuřáckém charakteru svého podniku svou konkurenční výhodu, zamezeno, aby i nadále vycházeli vstříc té části klientely, které tento charakter vyhovuje. Jinými slovy, je-li kouření tabákových výrobků legální činností, pak by měli mít i ti, kteří kouří, při výběru restaurace možnost svobodné volby. A pokud zastánci zákazu kouření tvrdí, že dosud nekuřáci byli diskriminováni, pak s přijetím zákazu kouření dojde naopak k diskriminaci kuřáků. Právě s ohledem na rostoucí počet nekuřáckých restaurací, které v některých místech dnes již bezpečně dosahují poloviny provozů, lze pak tvrdit, že optimálním přístupem k otázce kouření v restauracích je ponechání stávajícího stavu, kdy poptávka veřejnosti nachází svou odezvu i v nabídce samotných provozovatelů. To je totiž jediná možná cesta jak dosáhnout toho, aby ani jedna ze skupin obyvatel nebyla diskriminována.

Ponechání stávajícího stavu je pak nejšetrnější variantou také ve vztahu k samotným provozovatelům restaurací a hospod. Je třeba podotknout, že neexistuje žádná relevantní studie, která by vyvracela argument, že zákaz kouření zapříčiní pokles tržeb, nebo dokonce krach některých provozoven. Tento stav může nastat zejména v menších městech či obcích, kde jsou hospody mnohdy závislé na stabilní klientele, která je většinově kuřácká. Proto by v takových případech mělo právo volby zůstat v rukou samotných majitelů těchto podniků, neboť nelze-li jednoznačně prokázat, jaký dopad zákaz kouření na jejich další osud bude mít, neměl by stát k takovému restriktivnímu opatření přistupovat.

Vážení zákonodárci, z uvedených důvodů chceme touto cestou apelovat na zachování zdravého rozumu a zastavení dalšího nesmyslného regulačního opatření, které je v přímém rozporu s lidskou svobodou, důrazem na odpovědnost každého jedince za vlastní život a s ochranou soukromého vlastnictví a investic. Chceme důrazně upozornit na to, že svým hlasem na podporu protikuřáckého zákona ponesete přímou politickou odpovědnost za zmaření prostředků, které podnikatelé v pohostinství již v minulosti v důsledku tlaku ze strany státu na tzv. boj s kouřením vynaložili. Bude se jednat o další agresivní průlom do stability podnikatelského prostředí a vlastnických práv učiněný tvrdým politickým rozhodnutím.
 
Průlom, jakého jsme byli v minulosti již mnohokrát svědky, mimo jiné například v období totality a znárodňování, kdy stát zasahoval do vlastnických práv obdobně agresivním způsobem.

Chceme vás touto cestou vyzvat, abyste nepodlehli tlaku aktivistů a fundamentalistů, mnohdy veskrze podivných a nedůvěryhodných osob, které se na všech politických úrovních, včetně úrovně ministra zdravotnictví a jeho kolegů ve vedení tohoto resortu, snaží prosazovat normy a nové regulace mající za cíl bourat tradiční principy a hodnoty, na kterých stojí naše společnost. Každý ústupek těmto lobbistům údajného dobra, paternalismu a sociálního inženýrství je krokem činěným na úkor naší svobody a pro každého politika je zhoubné nechat sebou těmito lidmi manipulovat. O tom jsme se ostatně v minulosti již mnohokrát přesvědčili. A bude-li přes veškeré logické argumenty schválen zákon plošně zakazující kouření v restauracích, nezbývá než se ptát, k čemu vás, volené zástupce, tito lidé donutí příště, jaké další zákazy, restrikce, represe a možná i politické zvraty můžeme od vás očekávat? Přesto věříme, že tlakem na vás vyvíjeným se nenecháte manipulovat. Dnes ani příště. 
 
Petr Bajer       Rudolf Baránek,  
předseda       1. místopředseda