Vyjádřila se i ke snaze o lepší výběr daní. „Přímé daně jsou příliš vysoké. Daňový systém je zbytečně komplikovaný,“ zmínila a nabídla vylepšení. „Mělo by se jít cestou obrácenou. Ne daně zvyšovat, ale v podstatě je snížit. Najednou by se vybralo víc.“

Druhý pilíř důchodové reformy bude patrně zrušen? Je to dobrá, nebo špatná zpráva?

Je to samozřejmě špatná zpráva. Což zní možná asi komicky od člověka, který jako jeden z prvních kritizoval druhý pilíř důchodové reformy. Kritizovala jsem ho z obavy, že stát nebude schopen dostát svým závazkům ohledně trvanlivosti druhého pilíře. Byl postavený na požadavku, aby u nás několik desítek let vydržel beze změny. Myslela jsem si, že stát to nebude schopen zaručit. Teď jsme u toho, že nevydržel ne desítky let, ale v podstatě ani jedno volební období. Což je nejlepším důkazem pro tvrzení, že je nefunkční. Neopravňuje nás ho však ho rušit. Jsem přesvědčená, že pokud teď stát druhý pilíř zruší, penzijní fondy můžou úplně bezproblémově vyhrát jakkoukoliv arbitráž proti státu. Protože stát sám ruší smlouvy či principy, se kterými přišel. Tím penzijní fondy poškodí a neochrání jejich investice. Úplně stejně by se se státem mohli soudit nespokojení organizovaní klienti druhého pilíře. Z jejich hlediska jde o porušení smlouvy.

Neříkám tím, že je druhý pilíř pro jeho účastníky vždy výhodný. Tak otázka nestojí. I když je pro vás nějaká investice nevýhodná – nebo si to alespoň myslí vaše okolí – neznamená, že to okolí má právo narušovat vaši svobodnou vůli. Lidé, kteří do druhého pilíře vstoupili, tak učinili ze své svobodné vůle s tím, že je to pro ně z nějakého důvodu výhodné. Nikdo – ani stát – nemá právo tuto svobodně uzavřenou soukromou smlouvu mezi klienty a penzijními fondy rušit. Mohlo by to být i protiústavní, záleží jak by zrušení bylo uděláno. Pokud by tak bylo učiněno bez jakékoliv náhrady, mohl by Ústavní soud toto rozhodnutí klidně zrušit.

Dáváme tím špatný signál veřejnosti, že státu není možno věřit v ničem. Tímto okamžikem se jakákoliv reforma – ať už penzijní, daňová či jakákoli jiná – stává pro lidi nedůvěryhodná. Stát jako by říkal: Už mi nikdy nevěřte a cokoli pro vás vymyslím, tak se toho neúčastněte. Lidé budou mít pocit, že penzijní fondy jsou podobným fiaskem jako byly v devadesátých letech podílové fondy. Budou se vyhýbat všemu, co bude návrhem nějaké reformy od státu. Ačkoliv si tedy myslím, že druhý pilíř je pro málokoho výhodný, principiálně se domnívám, že nemáme právo ho rušit. Měl by zůstat zachován, protože ta smlouva byla uzavřena dobrovolně.