Pane inženýre, když mluvíte o současné, podle vás velmi špatné situaci v českém zemědělství, zmiňujete, že tento „sešup“ započal už před více než dvaceti lety. Co máte na mysli?

Ano, současná vládní koalice je ochotná obětovat produkční zemědělství aneb jenom se snaží dokončit dílo počaté násilným pádem Slušovic. Stalo se na pátém sněmu Agrární komory ČR, přesně 24. června 1997, kdy byl jejím prezidentem zvolen Ing. Václav Hlaváček, CSc., a viceprezidentem, šéfem všeobecné sněmovny komory Jiří Netík, soukromý zemědělec z jižních Čech. Sněm uložil novému vedení a představenstvu neprosazovat body a cíle, které jsou v rozporu se zájmy jedné skupiny nebo ji bytostně ohrožují. Jinými slovy, Agrární komora ČR už tenkrát hájila zájmy všech skupin a forem českého zemědělství a v osobě Jiřího Netíka, soukromého zemědělce, to platilo zejména. Přesto poté z AK ČR odešlo Sdružení soukromých zemědělců, nynější Asociace soukromého zemědělství (ASZ) a začala se vymezovat proti Agrární komoře ČR a rozeštvávat české zemědělce.

Co konkrétně se dělo?

Od té doby se stala kolegialita, tolerance a později politika potravinové soběstačnosti červeným hadrem toreadora, od té doby se staly urážky, posměšky o „jézeďácích“ denním chlebem. I když družstevnictví v našich zemích založil politik evropského formátu, agrární vůdce Dr. Antonín Švehla (1873–1933), hostivařský statkář, předseda agrární strany a trojnásobný premiér. Přesto se i dnešní moderní společnost dívá na tento typ zemědělských podniků s despektem a vytrvalým popichovačem je právě ASZ a její vedení. Nakonec Václav Hlaváček byl představitelem tehdy velmi moderního zemědělského podniku ZVOS Hustopeče (Zemědělská výrobní a obchodní společnost).

Kdo by se snad postavil na obhajobu těchto subjektů, byl ostrakizován a ostouzen. Poznal jsem to na své kůži nejlépe. Když jsem byl prezidentem Agrární komory ( 2005 až 2014) neváhali šéfové ASZ na mne podat trestní oznámení a honit mě po soudech. Od tehdejšího předsedy ASZ mně adresovaná pošta končila dosti neobvyklými výrazy, jako třeba – „S hlubokým opovržením“ a jméno a funkce tehdejšího předsedy a jeho podpis. Tehdy to byl pan inženýr Stanislav Němec.

A jak to vidíte v českém zemědělství dnes?

To vše, co jsem v předešlých odpovědích popsal, je historie, která ale bohužel s novou vládou Petra Fialy (ODS) a ministra zemědělství Jana Nekuly (KDU-ČSL) jako by znovu ožila. Tento můj exkurz do novodobé historie je motivován reakcí na novou sérii útoků a na novou nechutnou politiku ASZ a jejího předsedy Jaroslava Šebka. Dovolte mi citovat z jeho nedávného děkování nynější vládě: „Tahle chmurná budoucnost se dala vyčíst z demagogických hesel používaných během nátlakových akcí na politiky nebo z článků z AK a ZS, forsírovaná hnojomety postaviček (velmi ‚aktivních‘ ještě v dobách hlubokého socialismu) typu Jana Veleby, jenž se neštítí naprosto ničeho a který po léta trolí své nesmysly mezi politiky a laickou společnost.“ Citace je pro upřesnění z článku předsedy ASZ Jaroslava Šebka „Poděkování vládě za využití selského rozumu aneb Co dobrého přineslo vyjednávání změny Strategického plánu?“. Zde jsem se dozvěděl, že jsem hnojomet, čímž pan Šebek dokládá svoji zlobu a nenávist a zřejmě i svoji psychickou labilitu. Závěr nechť si udělá čtenář sám.

Vraťme se ještě ke Slušovicím, respektive k jejich zániku…

Nový polistopadový vývoj českého zemědělství začal, jak už jsem nastínil, kromě jiných atributů nevybíravými útoky na světově proslulý Agrokombinát Slušovice a jeho tvůrce docenta Františka Čubu, které skončily likvidací tohoto podniku. Ve své době symbol, a kamkoliv jsem po listopadu 1989 přijel, ať už to byly Spojené státy, Kanada, Izrael nebo později Čína, o Evropě ani nemluvě, všude jméno docenta Čuby a Slušovice znali. No a ten symbol bylo třeba zničit a nahradit idylickým obrazem rodinné farmy, obrazem návratu selství. Vím, o čem mluvím, sám jsem se do takového hospodářství po válce narodil a získal jsem k němu hluboký vztah. To všechno mně pomohlo při studiu sociologie venkova na současné Masarykově univerzitě v Brně.

Slušovice byly, jak už jsem uvedl, symbol družstevnictví, symbol velmi úspěšného podnikání ve velkém a jako takový musel být zavrhnut. Symbol natolik výrazný, že k útoku směřujícímu k jeho likvidaci zavelel sám prezident Václav Havel. 21. srpna 1990, kdy k davu na Václavském náměstí pronesl nenávistné věty na konto Slušovic, které začínaly onou pověstnou větou, cituji: „Krajně temné Slušovické žilky nenápadně prorůstají českým potravinářstvím…“ Druhý den František Čuba svolal svoje nejbližší spolupracovníky, odstoupil z funkce předsedy Agrokombinátu Slušovice a založil soukromou firmu Moragro. Výsledkem byly stupňující se útoky na jeho osobu a zničení symbolu „slušovického zázraku“, který budil respekt, obdiv, ale i obavy. „Model tohoto podniku je velmi funkční, a proto ekonomicky a politicky ohrožuje vznik Evropské unie v budoucnosti. Proto musí být za každou cenu zrušen, neboť dává nedobrý příklad pro ostatní zemědělce v Evropě“ – to je závěr měsíčního zkoumání amerických expertů v čele s tehdejší velvyslankyní USA v ČSSR paní Tempelovou. Studovali ve Slušovicích hospodaření družstva a kooperační vztahy se zahraničím. Tolik tedy Slušovice a docent František Čuba.

Vy občas přirovnáváte Slušovice k agrokombinátu Andreje Babiše…

Ano. Po létech, už na ryze soukromých principech liberální demokracie v novém společenském zřízení, kapitalismu, vyrostl další agrokombinát mezinárodního formátu, jehož tvůrcem je Andrej Babiš. A tak jak dříve byly vedeny útoky proti Františku Čubovi a potažmo proti družstevnictví, tak nyní zde máme veřejnoprávními médii, mainstreamem, politiky, oběma komorami Parlamentu dnes a denně prezentované zřetelné a vše prorůstající žilky programu „Antibabiš“ se stejným pokusem, jako to bylo u podnikatelského génia Františka Čuby, dostat Andreje Babiše před soud. Přitom ovšem nejde zdaleka jenom o Andreje Babiše a koncern AGROFERT. Jde o symbol velkých moderních podniků a snahu přesvědčit širokou veřejnost, že – cituji pana Šebka, aniž bych se snížil k urážkám – „že vlastně poslední léta jen sloužila pár oligarchům, kteří si z dotací udělali byznys a zdroj pro skupování většinou středně velkých podniků“. Jenom poznamenám, že neznám žádný dotační titul na skupování středně velkých podniků, ale znám, a pan Šebek jistě také, například dotační tituly na tolik upadající chov hospodářských zvířat, bez něhož naše půda časem ztratí úrodnost. A právě tyto dotační tituly velmi málo využívají menší soukromí zemědělci na rozdíl od oněch „oligarchů“ a vůbec zemědělských závodů právnických osob (akciové společnosti, družstva vlastníků, společnosti s r. o.), na které pan Šebek a další členové vedení ASZ vytrvale celá desetiletí útočí. Až to připomíná džihád, jak jsem nedávno četl v reakci čtenářky pod jedním svým článkem. Cokoliv totiž hlavní a zákonem ustavená Agrární komora a její členské svazy udělají, všechno je špatně.