Co si myslíte o tom, že vláda připravovala konsolidační balíček v utajení a partneři z tripartity se o jeho obsahu dozvěděli stejným způsobem jako veřejnost, když už bylo vše upečeno?

Dva sociální partneři v tripartitě už k tomu řekli vše a nezdá se, že by to padlo na úrodou půdu. Naopak se zdá, že třetí sociální partner, tedy vláda, plně nepochopila význam sociálního partnerství a jeho základního nástroje, sociálního dialogu. Pro potvrzení, že tomu tak je, namátkou uvedu úsměvný signál, vypuštěný premiérem Fialou, že přece vláda tripartitě představila tzv. „ozdravný balíček“, a bezelstně dodal, že jen s třídenním zpožděním, tedy v době, kdy už bylo toto veledílo pětikolky představené veřejnosti, a snad prý ministr financi to ještě vylepšil informací z kuchyně 108, že by byl problém, k jednání přizvat ještě dva sociální partnery, když bylo složité se na finální podobě dohodnout v koalici. Jak by řekla moje babička: I takové má pánbůh rád.

Ale když má vláda plán, u něhož očekává nesouhlas sociálních partnerů, není nakonec jedno, že se s nimi nebaví a nepřizve je k jednání?

Pojďme se společně vrátit o 33 let dozadu, do doby, kdy jsme na ministerstvu práce a sociálních věcí, ještě v době Československé socialistické republiky, formulovali první představy o sociálním dialogu, které jsme o několik měsíců později, již za České a Slovenské federativní republiky, dovršili dne 3. září 1990 podpisy všech tří sociálních partnerů. Tripartita nevznikla jako samostatný sociální nástroj, to by bylo významné nepochopení. Bylo tomu právě naopak, rodila se několik měsíců, protože měla být něčím, co mělo předcházet nedorozumění ve společnosti. Kdo trochu zabředl do složitostí vzájemných sociálních interakcí ve společnosti, ví, že řešením nemůže být nabubřelý arogantní přístup, který je vlastní současné vládní „stoosmičce“. Vlastně ano, může, ale jen do doby, než se překročí práh sociální únosnosti. Pak události naberou rychlý a mnohdy dramatický spád.