Z údajů za květen vyplývá, že meziroční inflace v Česku vzrostla o 2,4 procenta, zatímco v zemích eurozóny jen o 1,4 procenta. Způsobily to hlavně ceny základních potravin a nákladů na bydlení, média referovala především o výrazném zdražení másla. Objevily se prognózy, že růst cen bude v příštích měsících pokračovat. Co říkáte tomuto vývoji?

Klasický kečupový efekt. Tedy – ne že by to byl nějaký ekonomický terminus technicus, ale tak tomu říkám já. Jako když třesete sklenicí od kečupu a pořád nic. A pak se najednou vyvalí celý obsah. Tak přesně takhle si ČNB s inflací zavařila. Tak dlouho oslabovala korunu, tak dlouho držela úrokové sazby u nuly ve snaze zvýšit inflaci, až inflace zrychlila víc, než by se ČNB líbilo. A nejhorší na tom je, že po celou tu dobu se to dalo snadno předvídat a já o tom mluvila celé ty tři roky intervencí. Teď zase začíná ČNB zatahovat za záchrannou brzdu. Začíná mluvit o zvyšování úrokových sazeb a netají se s tím, že by jí vyhovovalo, kdyby koruna posílila. Prostě ode zdi ke zdi.

Před týdnem jste mluvila o tom, že Česká národní banka intervencemi proti posilování kurzu koruny přispěla k růstu cen nemovitostí. V úterý vstoupila ČNB do stejného segmentu trhu, když vyslala varování, že hypoteční „mánie“ může ohrozit domácnosti, ekonomiku i veřejné finance, protože domácnosti si berou stále vyšší úvěry a větší část jejich příjmů jde na splátky. Je tentokrát ČNB na správné pozici, když upozorňuje na možné sociální problémy pro případ horšího ekonomického vývoje a neschopnost části klientů hypotéky splácet?

Jak se to vezme. ČNB má pravdu, že realitní trh už je přehřátý. Jenomže kdo za to může? No právě ČNB! Je to trochu, jako kdyby zloděj křičel „Chyťte zloděje!“. Kdyby ČNB nedržela ve svém předešlém a podle mého soudu zbytečném strachu z deflace úrokové sazby tak nízko, nevzniklo by u nás prostředí s tak nízkými úroky a výnosy, tudíž by lidé neměli motivaci hledat alternativní investice vůči penězům v bance a nehnali by se tolik do realit. Podobně kdyby nebyly úrokové sazby tak nízko, nebyly by tak levné hypotéky, takže by nebyly úvěry tak dostupné. Takže realitní trh by se tak nepřehřál. Přitom přehřátí realitního trhu není žádná legrace. Víme, k čemu to vedlo v roce 2008 v USA – tam se zrodila jedna z nejhlubších krizí za posledních sto let. Mimochodem, vznikla ze stejného podhoubí, jako nyní máme u nás: Nejprve centrální banka prudce snížila úrokové sazby, tím se příliš mnoho lidí dostalo k hypotékám, realitní trh se přehřál, a pak najednou úrokové sazby centrální banka zase výrazně zvýšila… U nás sice ještě v tak přehřátém stavu nejsme, ale základní rysy jsou stejné.

Poslanecká sněmovna se nyní zabývá novelou zákona o ČNB, která jí má dát silnější právní nástroje na regulaci trhu s hypotékami. Od poslanců jsou slyšet názory, že to je snaha omezit lidem přístup k bydlení, z ČNB pak, že není zodpovědné razantně se financováním vlastního bydlení zadlužit. Vychází vám z toho, že zákonodárci opravdu hájí přístup rodin k bydlení, nebo spíše poskytovatele, aby jim zůstala možnost některé rodiny předlužovat, jak namítá ČNB?