Prezident Miloš Zeman se v rámci cesty do Čínské lidové republiky zúčastňuje spolu s desítkami dalších politiků a zástupců mezinárodních organizací fóra o nové Hedvábné stezce. Podle čínských médií jde o akci srovnatelnou se zasedáním skupiny nejvyspělejších ekonomik světa G20. Co si o často diskutovaných česko-čínských vztazích v hospodářské oblasti myslíte a jsou pro nás z hlediska perspektivy významné?

Já myslím, že se náš vztah s Čínou zveličuje. Co by nám asi tak vlastně mohl přinést?

Jedním efektem by mohlo být, že by české firmy vyvážely do Číny. Jenomže čínský trh je známý dvěma věcmi. Zaprvé je velmi ochranářský, takže k sobě nerad pouští cizí investory. A když už, tak k sobě pouští zboží, které Číňané nejsou schopni nahradit či napodobit kvůli jejich značce – typicky drahé luxusní mercedesy. A zadruhé je známý tím, že jakmile okopíruje technologii, ihned ji přebírá a zahraničního investora už víc nepotřebuje. Takže české firmy do Číny pronikají extrémně složitě a ten trh není zase tolik perspektivní, jak by jeho velikost naznačovala.

Druhým efektem by mohlo být, že by Číňané investovali k nám. Ale opravdu o to máme stát, když Čína se zaměřuje na levné a méně kvalitní zboží? Takový druh investic by jen zvýrazňoval charakter naší ekonomiky jako „montovny“. A proč by vlastně Číňané měli u nás investovat „na zelené louce“, když české mzdy jsou proti těm čínským pořád tak vysoké? Daleko pravděpodobnější je, že by jen skoupili současné české podniky – a to by znamenalo jen změnu vlastníka, ale žádná nová pracovní místa, žádný impulz pro růst…

Takže suma sumárum, Čína podle mě pro nás je mnohem míň zajímavá, než se tváří.

V týdnu mě zaujaly tři informace. Evropská komise v makroekonomické předpovědi uvedla, že ekonomika Evropské unie letos poroste pátý rok za sebou, tempo růstu zůstane stabilní těsně pod dvěma procenty, růst zaznamenají všechny členské země a nezaměstnanost bude dál postupně klesat. Podle údajů společnosti Sentix se důvěra investorů v ekonomiku eurozóny v květnu dostala na nejvyšší úroveň za téměř deset let. A podle Českého statistického úřadu vzrostla v Česku průmyslová výroba za březen meziročně o 10,9 procenta. Čekají nás tedy v blízké budoucnosti jen samé světlé zítřky?

To bych rozdělila na dvě různé zprávy. První je zpráva o České republice. My si opravdu stojíme celkem slušně, i když i u nás v průběhu léta už čekám určitý zlom na trhu práce. Bohužel navzdory velmi dobrým číslům je totiž už od loňska ekonomika v sestupné fázi hospodářského cyklu. To ale neznamená, že by snad musela hned přijít nějaká krize – ona pořád roste, jen momentálně neroste tak rychle, jako když byla na vrcholu.

Druhou zprávou je ona zpráva o eurozóně. A tady bych byla v hodnocení mnohem opatrnější a méně optimistická. Netvrdím sice, že je růst eurozóny vysloveně vylhaný, tvrdím ale, že je umělý, falešný, jako když svaly nafoukneme anaboliky. Eurozóna si zvykla na příliš mnoho příliš levných peněz, je příliš podporována měnovou i fiskální politikou, a vykazovaný růst je víc papírový, než že by odrážel skutečné zdraví podniků. Mimochodem, přesně před takovým „papírovým“ růstem na efekt varuje v případě eurozóny a USA dokonce i Mezinárodní měnový fond, a to už je co říct.

Na druhou stranu kvůli koaliční roztržce panují v Česku nejrůznější obavy. Třeba zda dojde ke schválení telekomunikační novely, která vedla k odvolání ministra průmyslu Jana Mládka, a osud levného mobilního internetu si vzal za svou prioritu premiér Bohuslav Sobotka, necelý půlrok před volbami se hraje ještě o zákony s miliardovými dopady. Hrozí i rozpočtové provizorium, pokud se vládní strany nedohodnou. Co připadá vám jako nejhorší možný důsledek rozkymáceného křesla ministra financí Andreje Babiše?

Telekomunikační novelu posoudit nemohu, protože tento obor moc nesleduji, pokud jde o odpady, nic zásadního by se nestalo, protože z analýzy, kterou jsme si v mé mateřské společnosti Next Finance dělali, vyplynulo, že je vysoce kontroverzní, no a rozpočtové provizorium by také nebylo tragédií, protože zasvěcení vědí, že rozpočet a skutečné hospodaření jsou překvapivě u nás dvě rozdílné věci – bohužel. A tak vlastně ten největší problém vidím někde docela jinde.

Pokud se bude toto bezvládí dlouho protahovat, bude ve státní správě váznout schvalování různých projektů, které jsou se soukromým sektorem už domluvené, ale třeba ještě nepodepsané, protože se státní úředníci budou bát v projektu pokračovat – co kdyby příští ministr měl na věc jiný názor? A to samozřejmě firmám škodí. Velmi dlouhá agónie tak má potenciál třeba i zpomalit celou ekonomiku.