Rozhodně neexistuje důvod zřizovat na našem území jakoukoli stálou základnu cizích vojsk, včetně amerických. Ostatně, jde jen o jakýsi pokusný výstřel, který není založen na ničem jiném, než momentálním nápadu pana Vondry, jak sám přiznává. Chápu jeho inspiraci například v přesunu jednoho z operačních velitelství NATO do Brunssumu v Nizozemsku. K němu došlo po vystoupení Francie z vojenských struktur aliance a bylo motivováno právě ekonomickou pomocí regionu, ve kterém docházelo k uzavírání povrchových dolů. V případě Mošnova by ovšem nešlo o základnu alianční, nýbrž americkou. Ve světle toho je pak značně diskutabilní i argumentace pana Vondry ve smyslu jakéhosi prokazování odvahy přihlásit se k podpoře NATO. Vedle toho, v posledních desetiletích došlo i k výraznému posunu bezpečnostních akcentů Spojených států. Jejich pozornost sice stále míří do všech směrů, do Evropy ovšem zjevně dlouhodobě nejméně a z jejich strany tudíž není poptávka po vybudování další základny na tomto teritoriu. Nebo snad že by z dobré vůle skutečně zachraňovali ekonomickou situaci v regionu, o kterém většina Američanů ani neví, že existuje?

Je proto více než pravděpodobné, že výsledek by byl podobný jako v Polsku, které plánuje za výstavbu amerických kasáren vydat přes 2 miliony dolarů a mimo to se zavázalo k odběru amerického plynu a nákupu jejich vojenské techniky. Běžné (i u aliančních základen) jsou rovněž daňové úlevy či například zvýhodnění při nákupu energií a služeb. Je též nutno vzít v úvahu, že američtí vojáci většinou bydlí na základně, kde mají zabezpečený veškerý servis od stravování až po posilovny, školy, zdravotní péči a ostatní služby. Ekonomický přínos pro kraj proto zdaleka není takový, jak by se mohlo na první pohled zdát. Porovnání nákladů a zisků si lehce udělá každý sám. No, a nyní to nejdůležitější. Mnoho názorů konzervativce pana Vondry je mně blízkých. Zde ale střelil zcela vedle. Právě jako konzervativec jistě dobře ví, že první a nejdůležitější pomocnou ruku je třeba hledat na konci svého ramene. Ekonomicky i bezpečnostně. Proto bych u něj spíše čekal návrhy, jak se k situaci, která na severní Moravě ostatně vůbec není nová, postavit a lidem skutečně pomoci. A také k tomu, abychom namísto hledání bezpečnostních záruk tam, kde stejně nejsou, budovali ozbrojené a bezpečnostní složky schopné se do maximální míry postarat o ochranu suverenity, integrity a bezpečí naší země vlastními silami, bez cizích základen.

Navíc jak by asi podobný návrh přijali místní? Nedopadlo by to jako u radaru v Brdech?

Rovněž radar v Brdech byl daleko více politickou než odbornou vojenskou záležitostí. Přesto jistě dával z vojenského hlediska více logiky než jakási nikým nechtěná letecká základna. Proto jsem přesvědčen, že síla odpůrců by nyní byla přinejmenším stejná, avšak argumentační možnosti zastánců ještě menší než u zmíněného radaru. Stejně ale jde jen o testovací balónek, který nedoletí příliš daleko a je pouze důsledkem nepřítomnosti skutečných témat u příslušné politické strany.

Když už jsme u Američanů. Ti začátkem roku podnikli raketový útok, který zabil mimo jiných i íránského generála Sulejmáního. Byla tato akce oprávněná, nebo ještě více rozdmýchala vášně v tomto regionu?

Popravdě, generála Sulejmáního mně osobně není vůbec líto. Byl to terorista a s teroristy je třeba bojovat. Vedl válku a v té padl. Až neuvěřitelně hloupý a nezodpovědný je ovšem způsob provedení útoku na něj. Podobný vojenský útok jako uskutečnily Spojené státy lze jistě realizovat v otevřeném střetu. Například na velitele některé z nepřátelských skupin v Afghánistánu. Ovšem rozstřílet konvoj vysokého představitele státu, se kterým nejsme ve vyhlášeném konfliktu, na letišti třetí země, bez konzultace s vládou tohoto státu či třeba kýmkoli dalším? Za prvé tím otevřeli Pandořinu skříňku. Vždyť když mohou porušovat právo oni, proč ne kdokoli jiný? Za druhé tím situaci nijak nevylepšili, protože sice zničili symbol, ale vytvořili jiný, ještě silnější – mučedníka. Koneckonců, i proto nepřátelé států s chytrými tajnými službami umírají třeba na infarkt nebo při dopravní nehodě.

Pokud jde o bezpečnostní situaci v regionu i globálně, je zřejmé, že lépe již bylo. Podobně jako v Afghánistánu se veřejné mínění obrací proti spojencům, a zvláště Američanům, i na Blízkém východě. Hrůzné, tragické, odsouzeníhodné a neospravedlnitelné sestřelení civilního ukrajinského letadla republikánskými gardami jistě nedovolí Íránu po nějakou dobu uskutečnit větší akci, která by měla potenciál ještě více proti nim obrátit veřejné mínění, případně popudit jejich spojence. Jsem ovšem přesvědčen, že jde jen o odklad a hlavní údery teprve přijdou.