Kontroverzní reakce na spuštění vašeho portálu Nepřizpůsobení.cz na sebe nenechaly dlouho čekat. Proč jste vybral právě toto pojmenování? Protože pro pojem „nepřizpůsobiví“, který se hojně používá, už byla obsazená doména?

Ne. Náš název je podobný slovu „nepřizpůsobiví“, které se ale už bohužel – jako všechna podobná slova – spojuje čistě víceméně s romskou populací a jde o označení osob. My jsme založili web Neprizpusobeni.cz ve smyslu „to nepřizpůsobení“, nepřizpůsobení se.

Tedy podstatné jméno?

Ano. A primárně jsme se snažili všude, na těchto webových stránkách, v komentářích, objasnit informaci, že nepřizpůsobivým nebo nepřizpůsobeným se nemyslí nějaká jedna určitá skupina. Je úplně jedno, jestli je člověk bílý, jestli je Rumun, Ukrajinec, nebo cikán, respektive Rom – protože jak jsem se dozvěděl, tak slovo „cikán“ je dnes prý už také slovo za hranicí. Nechceme takto rozlišovat, ale na druhou stranu potvrzujeme: ano, odhadem devadesát až devadesát pět procent těchto lidí je romské národnosti. Ale neznamená to zároveň, že 90 procent Romů je nepřizpůsobivých.

Na Facebooku na to reagoval čerstvě vystudovaný Milan Krám, který kooperuje s Piráty a Zelenými v Mostě, když uvedl, že jde o typické nálepkování…

Přitom to slovo nemá vůbec nic společného s žádnou rasou. Nechápu, jak to slovo může znamenat nějaké nálepkování. Ano, pozor – je to nálepkování v případě lidí, kterých se týká více než jeden ze 4 bodů, které jsme uvedli jako problematické. To ano, ale nemá to nic společného s rasou, kulturou, vyznáním či barvou pleti.

O 4 znacích, které definují problematické osoby podle platformy Nepřizpůsobení, jsme psali zde.

Naprosto respektujeme, že se lidé mohou dostat do hmotné nouze a že je potřeba jim pomáhat. Ale vadí nám a omezuje nás zneužívání této pomoci.

Já vám rozumím, ale kromě jiného už existuje stanovisko veřejné ochránkyně práv, podle které se výraz „nepřizpůsobiví“ v české společnosti vžil jako synonymum pro označení Rom, čímž je stigmatizuje ten, kdo nepřizpůsobivým přisuzuje negativní vlastnosti. Lze očekávat, že – jako bytovému družstvu Krušnohor – se vám ozve paní ombudsmanka a bude požadovat nápravu. Jak se k tomu postavíte?

Úplně jednoduše. Nepřizpůsobení se většinové společnosti je nejblíže k popisu dlouhého názvu „lidé, kteří zneužívají dávky, páchají trestnou činnost, obtěžují okolí a nejsou schopni platit za standardní potřeby“. Jakým způsobem to máme nazývat? Až paní ombudsmanka řekne, ať nazýváme tyto lidi třeba nějakou zkratkou, například LBBO, tak je tak budeme nazývat a přejmenuju stránku na LBBO. Ale nakonec stejně dojde k tomu, že se jakékoliv vybrané slovo – tím, že bohužel kolem devadesáti procent jich je romské národnosti – začne vztahovat k těmto lidem. I kdybychom stránku nazvali Šmoulové.cz, tak jednoho dne Romové začnou brát jako urážku slovo „šmoula“.

Po ukončení rozhovoru, avšak ještě před jeho publikováním, se autoři projektu Nepřizpůsobení.cz rozhodli lépe a bezproblémově upravit význam slova. Vkládáme proto dodatečnou otázku: Na webu nyní – abyste se vyhnuli diskriminaci a nálepkování – objasňujete lidem, že význam „nepřizpůsobení“  se týká vás samotných. Jak to máme chápat?

Protože nechceme vyvolávat problémy kvůli názvu, nově jsme se rozhodli, že všem kritikům vezmeme vítr z plachet. Těmi „nepřizpůsobivými“ jsme my, zakladatelé platformy Neprizpusobeni.cz, jak se nyní můžete na stránce dočíst. Tím prohlašujeme, že se nehodláme přizpůsobovat životu „těch, které nesmíme pojmenovávat“.

Takže jsme to v podstatě otočili a myslím, že řada lidí se sama ráda označí za nepřizpůsobené – za ty, kteří se nechtějí přizpůsobovat „těmto lidem“. Na základě toho, co jsem si přečetl i ze stanovisek ombudsmanky Anny Šabatové, jsme je nazvali „ty, které nesmíme pojmenovávat“. Je to něco podobného jako „ten, jehož jméno nesmíme vyslovit“, jak se mluví o lordu Voldemortovi z Harryho Pottera. Věřím, že proti tomu nikdo nemůže nic říct – nemá smysl jít „na krev“ do nějakých soudních sporů, když vidím, že by stejně mohlo být namítáno, že kořen slova je stejný jako u slova „nepřizpůsobiví“ lidé. Pojmenováním nás samotných jsme to obešli.

Koneckonců ale je to výsměch tomu, co se tady děje: Slovo se samo o sobě vůbec romské populace netýká, ale prostě je mezi nepřizpůsobivými tolik Romů, že se to k nim vztahuje. „Ti, které nesmíme pojmenovávat“ pro nás nejsou pouze Romové, jak by spousta lidí – neznalých situace v Mostě – ráda podsouvala. Neřešíme původ, vyznání, ani národnost. Východisko to podle mě nemá, ale na stránkách Neprizpusobeni.cz jsme vše vysvětlili včas, než se celý projekt dostane více k širší veřejnosti.

Ono už jedno doporučené slovní spojení pro tyto lidi existuje, a to „osoby nekompetentní k bydlení“, to jste slyšel?

To jsem slyšel. Ale za prvé je to soubor několika slov a ne jedno, je to složitější na výslovnost. Druhá věc je, že se to pojmenování vztahuje jen k bydlení – beru to u lidí, kteří mají problém třeba udržet si nájem, ale nám vadí i osoby, které obtěžují své okolí. Vadí nám, když dělají nepořádek na ulici a podobně.

Vy jste vytvořili definici takového člověka a jedním ze 4 bodů je, že neplatí za „základní osobní potřeby“ – co to přesně znamená?

Především jsme tím mysleli platby za vodu, za teplo a další standardní platby, za které často dluží. K tomu samozřejmě další věci jako pro děti například školní pomůcky a podobně. Prostě neumějí fungovat s penězi jako většina normálních lidí. Pak je otázka, co je a co není normální, takže řekněme prostě co je běžné pro majoritní společnost – tyto základní potřeby a jejich naplňování jim chybí.

V  naší definici je důležité, že jde o lidi, kteří naplňují více než jeden ten znak. Protože je samozřejmě jasné, že někdo může být dlouhodobě nezaměstnaný, ať už ze zdravotních důvodů, stáří nebo proto, že pro něj skutečně není na trhu vhodná práce. Ale ve chvíli, kdy práci nemá a ještě navíc dělá bordel, tak v tu chvíli je to nepřizpůsobený člověk.

Na druhou stranu to klidně může být člověk, který zaměstnaný je, když se podíváme na potíže, které se nyní bouřlivě řeší kolem bloku 5 v Mostě, o kterých jsme před pár dny psali v reportáži „Lidé bojují s ´domem hrůzy´ na severu a vyprávějí nechutné věci“.

Tam úplně nedělají problém tito lidé, byť se to samozřejmě nějakým způsobem spojuje. Až když jich je fakt velký počet, tak se objeví nějaký problém… Ve své podstatě tito dělníci jdou do práce, po práci se občas opijí, udělají nepořádek, ale pořád je tu ta skutečnost, že aspoň pracují. I v „pětce“ je ale zejména problém spíše s těmi sociálními případy, které si zhruba od dvou hodin – až se vyspí – sednou na schody a obtěžují okolí. Už jen tím, jak mezi sebou mluví, jak působí na okolní společnost a podobně.

Vy jste navrhoval, aby se kolem Bloku 5 udělalo oplocení. Mimochodem nabízí se otázka, jestli je problém eskalován tím, že jsou typově podobní lidé – ať masa nepřizpůsobivých, nebo horda singl chlapů na ubytovně – pohromadě. Podporovalo by to návrhy těch, kteří brojí proti ghettizaci a prosazují „rozstrkání“ nepřizpůsobivých obyvatel napříč městem. Na to jsou ale protichůdné názory… Je tedy problém v kumulaci velkého počtu na jednom místě, kdy se jakoby vytvoří ghetto?

Asi takhle... Hromada chlapů na jednom místě, kde je alkohol, vždycky povede k tomu, že se strhne nějaká potyčka. Nemusí ale přitom jít o nebezpečí pro okolí, pokud nejsou v bezprostřední blízkosti obydlí. Nemám nic proti ubytovnám, ale měly by právě být tedy umístěny spíše na okrajích.

Zmíněné oplocení v případě Bloku 5 byl návrh, který má jediný cíl. A to jako poslední varianta po vyjednávání s majitelem, vyloženě pro připoutání pozornosti a zájmu médií – co se tady děje. Nalijme si čistého vína: pokud napíšeme do Mosteckých listů (radničních novin), že máme s panem majitelem problém, tak mu to nijak neuškodí… Začnou-li se tím zabývat větší média, už by to mohlo být zajímavější, pro něj nepříjemnější a mohl by se snažit spolu s městem nějak dopracovat ke schůdnému řešení – protože jeho ‚nabídka‘, ať město odkoupí tento bytový dům spolu s koupalištěm za 90 milionů je samozřejmě nesmysl.

Než vykopat válečnou sekeru, navrhoval jsem, aby město úzce spolupracovalo – máme spoustu sociálních případů, kdy jde o obyčejné slušné lidi v tíživější situaci, kteří by se do Bloku 5 mohli umisťovat. Město má prostě strach a chce mít kontrolu, kdo v daném domě bude bydlet. Pokud by na to majitel přistoupil, mohla by s ním radnice dál spolupracovat i na dotaci koupaliště…

Ale když se vykope válečná sekera, po čemž ostatní volají…? Když to nepůjde, tak můj návrh, pokud by prošel, by docílil aspoň přilákání pozornosti, že se tu něco takového děje a možná by to mělo nějaký dopad.

Vraťme se k vašemu portálu Nepřizpůsobení.cz. Mohl byste jasně shrnout, o co vám tedy přesně jde, co chcete, proč jste tohle udělal?

Už dlouho se napříč politickým spektrem bavíme o vzniku nějaké iniciativy. Nejvíc se mi líbila varianta navrhovaná ODS a Sdružením Mostečané Mostu, aby vznikl zastupitelský výbor, ale to bude o tom, že v něm budou zastupitelé přednášet nějaké návrhy a opatření. Než všechno vznikne, než nějaká pracovní skupina vše ověří, tak na to se nám nechtělo čekat. Proto jsme s Jaroslavem Pilařem, který se v problematice dobře orientuje, dohodli, že začneme něco dělat, že není nač čekat.

Teď nám jde hlavně o zjišťování informací: téměř každý den si dáváme schůzky, máme rozplánovaný kalendář všeho, co bychom chtěli absolvovat. Například jsme navštívili Obrnice, kde převládá romské obyvatelstvo. Další den jsme vedli rozhovor s velkým pronajímatelem nemovitostí v Mostě Jakubem Nečasem. Poté jsme jednali s Petrem Václavíkem, který má pod sebou 400 zaměstnanců, a rozebírali jsme možnosti ohlídání „černé práce“. Sešli jsme se s předsedkyní bloku 525 a bavili se, proč zrovna její dům dopadl tak, jak dopadl, a co by mohlo pomoci… Správa vlastníků jednotek zde vydala za posledních devět let částku 7 milionů korun na opakovanou likvidaci štěnic! Jedna rodina, které se vyplácejí dávky na bydlení, zde žije už tři roky v nájmu u paní X, která přestala platit poplatky související s užíváním a správou bytu – momentálně výše dluhu překračuje 300 tisíc korun.

Máme několik návrhů, které zákon umožňuje, ale nevyužívají se. Chceme zjistit, proč. Jde například o „zvláštního příjemce dávek“. Ve chvíli, kdy družstvo či správa bytového domu nedostává od nájemníka peníze na zálohy, opravy a podobně, tak poskytovaná sociální dávka nenaplňuje svou podstatu a úřad může určit zvláštního příjemce dávek, který to zařídí.

Ano, to již známe: Úřad práce má povinnost ustanovit zvláštního příjemce dávky například v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit – to se týká kupříkladu příspěvku na bydlení. Ono se to neděje?

Ano, my chceme zjistit, proč se tohle v praxi příliš neděje. Proč to už dneska u 90 procent problémových nájemníků nefunguje. Jak to, že když je to v zákoně, evidují družstva pořád dluhy. Ve všech těch případech má fungovat pověřený úředník, který poskytuje finanční dávku napřímo družstvu, a bylo by po problému. Ale to musíme ověřit a zjistit, v čem tedy tkví problém a kde by i město mohlo pomoci.

Vy jste mimo jiné uváděl návrh „neodmítnutelného pracovního místa“. Už dnes přeci ale existuje pravidlo, že nelze bez důvodu odmítnout nabízené pracovní místo, jinak je dotyčný úřadem práce vyřazen, ne? Co tím tedy myslíte?

Myslím tím přesně to, co říkáte, ale ono tomu tak úplně není. Protože pokud by tomu tak bylo, tak nemáme na úřadu práce tolik evidovaných lidí. Dneska to funguje tak, že úřad nabídne práci, ale nezaměstnaný přijde k zaměstnavateli a už kvůli způsobu, jakým si přijde o práci říct, ji nedostane, protože zaměstnavatel mu podepíše papír, že o něj nemá zájem. Neodmítnutelná práce znamená: Pojďte k nám, tady máte koště, na Technických službách můžete pracovat. Bereme všechny.

Podobně to udělali v Obrnicích u Mostu v rámci veřejně prospěšných prací. Samozřejmě výkonnost je – dvacet procent. Pan starosta říkal, že z těch osmi hodin možná oddělali pořádně dvě. Ale o to nejde, už se prostě dá mluvit o nějaké „převýchově“. O nějakém začleňování.

Trestem při problémech je pak tedy…

... trestem je vyřazení z evidence práce, čímž pozbývají nároku na dávky v hmotné nouzi. A v tom lepším případě, když dotyčný uvidí, že v Mostě máme tento přístup, tak se sebere a odejde do jiného města.

A tím se to vyřeší?

Jedna důležitá věc: My nečekáme, že vyřešíme problém celé republiky. Ani nechceme, to je odpovědnost státu, nikoli komunální politiky. Odpovědností nás, komunálních politiků, je „vyčistit“ naše město. Buď tyto lidi naučit chovat se normálně, nebo ať odejdou.

Ať odejdou jinam, kde jim to budou tolerovat. Já bych chtěl změnit, aby Most nebyl městem, které jim to toleruje. Proto jsem založil i ten web a natvrdo do toho jdeme.

Každý, kdo mě zná, ví, že jsem se opravdu nikdy tomuto tématu nechtěl věnovat. Nikdy. Jsem technický typ, vždy jsem se zajímal o rozvoj a dopravu. Ale byl jsem k tomu dotlačen. Ve chvíli, kdy se opravdu povedly věci, jako například Plán udržitelné mobility nebo rekonstrukce centra a tak dál, tak pokaždé to skončilo na reakcích: To je hezké, že to tu pěkně rozvíjíte, ale k čemu? Řešte jeden jediný důležitý problém. To, co děláte, nejsou problémy.

Tak je to logické, ne? Každý ušlechtilý cíl končí na tom nejslabším článku. Nejdřív musí fungovat to základní…

Přesně tak. A v té chvíli je každý politik ve finále dotlačen… A samozřejmě, objevily se na Facebooku komentáře typu „Jo tak vy jste se dal na sociální věci a nejste odborník…“

Kdo z politiků je na něco odborník? Já jsem třeba jeden z mála, který je odborník na problematiku dopravy a zároveň se jí věnuji v politice. Ale nemyslím si, že politik nutně musí být odborník – důležité je, aby odborníkům naslouchal. To my chceme a už teď to děláme. Mimo jiné na seznamu schůzek máme i lidi z Romea.cz, za kterými se chceme zastavit, aby nám řekli jejich názory, jejich pohled na věc a co by pomohlo či nepomohlo.

Myslíte si, že – jak tvrdí v Mostě třeba Piráti a Zelení – se mají problémy řešit ruku v ruce s těmi, kdo ty problémy dělají? Narážím na případ, kdy primátor odmítl schůzku se zadluženým Romem z Chanova, který se chopil petiční akce. Spolupracovali s ním Piráti a Zelení, podle kterých se nové bydlení Chanovských musí projednávat hlavně s nimi. Vy jste se vymezil proti tomu, že by se mělo naslouchat dlužníkovi nájemného… Máme tedy naslouchat při hledání řešení i těm, kdo potíže působí?

Ano i ne. Mně připadá, že oni nerozlišují mezi tím, jestli daný člověk chce, nebo nechce. Já jsem ochotný se bavit s každým, kdo má zájem. Ale pozor – kdo má opravdu zájem. Je nespočet lidí, kteří zájem předstírají, když cítí, že z toho něco bude.

Když zájem mají, tak si prostě domluví kalendář, jdou do práce, dají najevo „ano, chci pracovat, chci se zbavit dluhů, pomozte mi s tím, chci bydlet jinde, nemám problém se zákonem, moje děti chodí do školy“. V tu chvíli samozřejmě pojďme se o tom pobavit, jak vám můžeme pomoct.

Ale nevidím důvod, proč bych se měl bavit s někým, kdo není schopný ani zaplatit nájem, na který dostane peníze od státu. To je úplný vrchol. Připadá mi to opravdu jako urážka slušných lidí. Já jsem tady pro slušné lidi. Ne pro ty, co mě volili – prostě pro každého slušného člověka.

Stejně tak se nebudu bavit s vrahy a pedofily o tom, jak se jim tady žije. To mě vůbec nezajímá.

A budete se bavit i s Agenturou pro sociální začleňování, která v Mostě není úplně vítaná a která chce mimo jiné zrušit Chanov?

Samozřejmě, že se s nimi budu bavit. Jsou to odborníci, vyslechnu si jejich názor. Pokud oni projeví nějakou iniciativu, nemám s tím problém. Chci se bavit s každým odborníkem. To, že máme odlišný názor, je v pořádku, o tom je svoboda. Pojďme si říct, jaké mají oni důvody, jaké máme my důvody. A třeba mě přesvědčí, že zrušit Chanov je správná cesta.

A pozor – já bych byl nejradši, kdyby se Chanov zrušil. Ale až ve chvíli, kdy v Mostě, ve městě, budou nastavená taková pravidla, aby je lidé opouštějící Chanov museli dodržovat. Pokud bude rodina normálně bydlet, jejich děti budou chodit do školy, budou chodit do práce, nebudou mít dluhy na nájemném, nebudou po ulici na sebe pořvávat sprostě, vysedávat na chodníku a tak dále, tak já s nimi přece nemám žádný problém. Ale tohle se nedaří nastavit už několik let. Nějaké rušení Chanova nepřichází v úvahu do doby, dokud oni sami nám nepředvedou, že inkluze lidí do města skutečně funguje. Zatím se neukazuje, že by to fungovalo – zatím je to spíš naopak! Kam se přistěhují opravdu problematičtí lidé, tak postupně ten dům začnou… ne devastovat ve smyslu, že by něco ničili, ale neumějí tam žít. A k nim se dál stěhují další, kteří se chovají stejným způsobem a postupně vybydlí celý dům. A dluhy rostou.

Například ve zmíněných Obrnicích podle starosty byly vytipované domy, které nemělo smysl zachraňovat. Nechaly se napospas a čekalo se, kdy ho „dodělaj“, zdevastují, aby se mohl zbourat…

Lidem vadí také „devastace“ formou rozšiřování štěnic, svrabu, vší, to musíte přeci také nejdřív vyřešit, než nějaké byty a lidi někam stěhovat…

Ano, to je vše ruku v ruce. To jsou přesně ony základní potřeby, které oni nejsou schopni z dávek zaplatit. Pokud mám od státu nějaké dávky, tak místo toho, abych si sedl do taxiku a jel si nakoupit (jak sami Romové popisovali v reportáži portálu iDnes.cz), tak bych primárně měl zaplatit to, co mám zaplatit. Já vím, že spousta z nich má problém s exekuční pastí. To se stát může, ale neopravňuje to k dělání bordelu.

Samozřejmě můžu mít souseda, který pracuje a třikrát do týdne se opije a dělá nepořádek. Ale pokud je „vylitej“ a pobírá dávky, tak to už je hranice, kdy už by se s tím mělo něco dělat.

Zeptám se na něco, co v různých obměnách už v minulosti padalo z úst řady politiků: Motivoval byste lidi, kteří nechtějí pracovat, aby měli menší počet dětí?

To je těžké... Porodnost u nás dlouhodobé klesá a já si myslím, že by se spíš všechny neziskové organizace (které se snaží předělat lidi, jež není možné předělat) měly zaměřit hlavně na děti – už od raného věku jim vtloukat do hlavy, že takhle žít nemusí. Že například cestou k tomu, aby se měly dobře, není „mít hodně dětí“. Je skvělé, pokud někdo chce mít spoustu dětí, a já to podporuji, ale nemůžu přeci být na dávkách, protože tak se o ně nemohu dobře postarat. A už vůbec nepodporuji, když si někdo dělá dítě „za účelem dávek“.

I na vašem facebookovém profilu mimochodem mostecký pronajímatel nemovitostí Jakub Nečas zmiňoval, že by v té souvislosti zaměřil pozornost právě na počet dětí, zejména omezení přídavků na děti a podobně. Nikdo zatím taková omezení ale nezavedl, co si o nich myslíte vy?

To jsou samozřejmě radikální názory, které – jak jsem tam i psal – je dobré plácnout u piva. Všichni víme, že to už by bylo omezování svobody. Rozmnožování lidí se nedá zakázat. To je něco, co nám naprosto nepřísluší. Ale opravdu by jim mělo být vtloukáno do hlav, že když budu mít víc dětí, tak sice budu mít o něco víc peněz, ale neznamená to, že budu mít dost prostředků na to, aby mohli i dobře fungovat.

Zakopaný pes je v tom způsobu sociálna, jaké je v této zemi nastavené – oni se prostě nemají špatně. Podle mého názoru, pokud jsem v hmotné nouzi, tak bych se měl mít fakt pod psa. Měla by to být krátkodobá situace, z které mám důvod se dostat. Oni nevidí důvod, proč se z té pasti dostat. Dostanou prostředky a mohou si s nimi dělat, co chtějí. Kontroly téměř neprobíhají. Do toho pracují na černo, takže si přijdou na poměrně slušné peníze.

To jsou ale otázky státu, u kterých jsem v řešení ještě nedávno doufal, když mostecký primátor s ostatními představiteli měst připravili 15 opatření. Říkal jsem si, že tohle už je skupina lidí, která by mohla s tím státem trošku hýbnout. Máme tam i poslankyni Aulickou nebo Schillera, kteří to prosazovali a – nic se nestalo. Vůbec nic. Až nyní ministryně Maláčová trochu otočila a něco málo udělali, když je na světě novela sociálního zákona. Ale – zase, je to velmi slabé. Ta opatření jsou opravdu slaboučká a ještě než se to dostalo do čtení, jsou kritizována. Takže se dá počítat s tím, že se návrh ještě oseká. Ve finále vypadne zákon-nezákon. Schválíme ho, máme novelu, jupí, odškrtneme si, pomáháme, ale dopad to podle mého bude mít minimální.

Proto jsme se rozhodli, že nemá smysl čekat na pomoc shůry. Mně osobně totiž připadá, že většině měst v republice nastalá situace vyhovuje, protože jim se město „čistí“ na úkor handicapovaných oblastí, kde jsou levné byty, a tím vzniká neustálý kolotoč. Praha už je dnes v tomto směru skoro bez problémů. Podívejte Karlín – dřív se tam lidi báli nechat kolo, dneska je to luxusní čtvrť. Kde ti lidé jsou? No ve všech těch severních oblastech nebo obecně v „postižených“ krajích. Jediné, o co se stát snaží, je udržet je tam, kde jsou. Klidně tam nalijí prachy a řeknou: Pokuste se je předělat. Ale nechte si je tam u sebe.

Věřím, že když vezmu jeden panelák, umístím tam jednu rodinu, která není zvladatelná, nastavím jí pravidla, tak s tou jednou rodinou se třeba ještě dá něco trošku dělat. Ale ve chvíli, kdy je dům takový celý, tak je „na odstřel“… Tam už se nedá nic. V Mostě se hranice, kdy se s tím ještě dalo hýbat, právě už dávno překročila. A dneska tedy musíme dělat všechno pro to, abychom snížili počet. A s tím zbytkem nějakým způsobem pracovat.

Práci s nimi se primárně nebráníme, ale spíše bychom byli rádi, kdyby si vybrali jiné město na žití, kde k nim budou přívětiví… My k nim přívětiví být nechceme. A myslím si, že Piráti dělají přesný opak.

Řada lidí vás považuje za naivního snílka, který chce vyřešit něco, co nedokázaly vyřešit dosud všechny ty agentury, analýzy, komise, vysoce postavení politici státu. Váš závěrečný vzkaz, proč vás brát v potaz, je tedy v tom patriotismu? V tom, že když to nelze vyřešit celostátně, tak vaším cílem je ochránit alespoň „své“ město Most?

Přesně tak. Není dobře, když to „odnesou“ města okolo nás, samozřejmě, a není to fér, nicméně k nám se nikdo nechová fér. Každému je úplně jedno, kam jdou v rámci České republiky tyto naprosto nezvladatelné rodiny. Když to stát nechce řešit, musíme se proti tomu postavit a bojovat jako město. Bojovat za ten náš kousek, jiná cesta podle mě teď není.

Jestli někdo říká, že nikdo dvacet let nevyřešil problém, tak já neříkám, že město Most spasím, ale pokusím se o to. Když už jsem šel do politiky a dostal jsem se k této problematice, tak cítím jako povinnost komunálního politika řešit problém, který je nejdůležitější.

Když nebudeme dělat nic, tak se rozhodně nic nezmění.