Osm let jste byl náměstkem primátora, od loňských komunálních voleb jste v opozici. Co je podle vás největší chybou a co největším kladem vládnutí současné koalice v Brně?

Z vedení města mám hlavně pocit, že kážou vodu, a pijí víno. Hlásá se větší otevřenost, transparentnost, nepolitická politika profesionálů. Ve skutečnosti je realizována mocenská politika nejtvrdšího ražení s razantními personálními výměnami v magistrátním aparátu, upozaděním opozice v komisích a orgánech společností atd. Není to sice navenek vidět, ale kdo má schopnost číst mezi řádky, vidí více koalici pod prsty. To „pití vína“ není vidět přes oponu nadšení, kterou vytváří většina médií okouzlených tím, že po osmi letech nastala velká změna v politickém složení koalice. Je otázkou, jak dlouho to nadšení ze strany většiny novinářů vydrží a jak dlouho budou zakrývat velké hrubky, které vedení města dělá a jaké by předchozí koalici nikdy neodpustili, zvlášť v období před posledními komunálními volbami. Cítím například velké rozpaky z toho, jak se zachovali k lidem při privatizaci bytových domů. Tito lidé se právem cítí být podvedeni a dodnes nechtějí věřit tomu, co se stalo, to je asi největší chyba současné radnice. Je toho samozřejmě víc, rezignovali na aktualizaci územního plánu, a znejistili tak řadu velkých investorů. Velkým hazardem je koketování s odsunutím termínu referenda o budoucnosti železničního uzlu Brno. Pokud se o nádraží rozhodne až na podzim 2016, nelze projekt připravit tak, aby se daly čerpat dotace Evropské unie.

A ta pozitiva?

Je sympatické, že se vedení města daří lidem vrátit zájem o město, vrátili Brňany do role angažovaných občanů, kteří věří, že mohou ovlivnit budoucnost města. Příkladem jsou třeba aktivity kolem stadionu za Lužánkami, není to jen úsilí Petra Švancary, ale i politické odhodlání města jít vstříc takovým aktivitám. Jenom mě mrzí, že je to ze strany vedení města trochu pokrytecké, protože se stejně cíle, kterým je nový stadion, o němž celé Brno sní, jen tak nedosáhne. Výsledkem pak může být, že se z vlny sympatie stane paradoxně ještě větší zklamání. Opět se vyvolává naděje, ale vedení města reálný plán bohužel nemá. Pozitivem je jistě zájem vedení města o chytrá řešení označovaná jako Smart City. Je to světový trend nejbližších let, skoro takové nové náboženství, ale lidem to může pomoci v mnoha oblastech života ve městě. 

Vedení města během letošního roku představilo řadu zajímavých plánů a záměrů, chce vybudovat Janáčkovo kulturní centrum, fotbalový stadion, nabídlo finance na záchranu Velké ceny...

Padesát milionů na Moto GP bylo krokem, který je důkazem nezkušenosti primátora Vokřála. Přišel s návrhem, že Brno poskytne padesát milionů, aniž měl podporu vlastní koalice. Nakonec to ale zafungovalo aspoň jako hybný moment dalších jednání. Pokud jde o plány a sliby současné radnice, připadá mi to trochu jako déjà vu, v letech 2006–2010, když Roman Onderka nastoupil jako primátor, se objevovala všechna tato témata a zaznívaly stejné dobře míněné sliby. A jak se lidově říká, sliby – chyby. Teď je to podobné a bojím se negativního dopadu na veřejnost, která nemá možnost posoudit, jak jsou ty sliby reálné. Pokud zase nebudou splněny, opět to bude nahrávat hledání nějakého dalšího mesiáše, který vše zkritizuje a slíbí, že to bude dělat lépe a radostněji.

Tu roli mesiáše mohou hrát i strany, které jsou dnes v opozici. Jak vidíte jejich šanci?

Věřím, že v budoucnu bude v Brně zájem o standardní politické strany, mezi něž sociální demokracie patří. Získají zase důvěru, v tom jsem optimistou. Ale za sebe vylučuji, že bychom se stylizovali do role mesiášů, ve svém druhém volebním období 2010–2014 jsme pochopili, že slibovat lze jen projekty, kde je vysoká míra pravděpodobnosti, že se zrealizují. To je ovšem méně populární a těžko se pak čelí populismu nových subjektů. Pro mě je nejdůležitější, aby lidé získávali důvěru k politikům, a k politice ČSSD zvlášť. Proto by měla mít naše slova váhu, i když nebudou zrovna populární.

Jak hodnotíte práci brněnského ANO jako lídra koalice?

Ve čtyřkoalici, která je takto politicky rozkročená a navíc sestává ze subjektů, které mají zhruba stejný počet mandátů, je obtížné hrát roli lídra, který bude určovat směr. Styl Petra Vokřála vychází z jeho osobnosti a z toho, že se chce vymezit proti tomu, jak dělal politiku Roman Onderka. Vokřál je proto méně autoritativní, a tak působí na venek i celá koalice. Je ale otázka, jestli při takové roztříštěnosti koalice lze dělat nějakou razantní politiku, a držet přitom koalici pohromadě. Vokřál velmi ustupuje především uskupení Žít Brno, což sice stabilizuje koalici, ale je to vykoupeno tím, že ANO spolu s KDU-ČSL nebudou moci plnit podstatnou část svých volebních programů. Především uhýbání Zeleným a Žít Brno v oblasti územního plánu a železničního uzlu má fatální vliv na rozvoj města, hrozí naprostá stagnace. Otázkou je také jednota klubu ANO. S tím mají často problém i standardní strany, natož subjekty, jejichž jednotliví zastupitelé se začínají poznávat až při práci v zastupitelstvu. To je velice rizikové a může se stát, že se objeví lidé s odstředivými tendencemi nebo vyděrači, jak to známe z Poslanecké sněmovny. To může postupem času nastat v klubu ANO.

Existuje podle vás nějaké téma, které může koalici rozštěpit?

Navenek koalice působí idylicky, i když je to velmi nesourodý spolek. Zatím si navenek notují, ale na politice je krásné to, že kromě velkých předvídatelných témat, která se dávají do volebních programů, přicházejí netušená, a přitom mnohdy stejně důležitá témata, která pak prověří pevnost koalice. To může zafungovat i v Brně, je ale na to ještě brzo. Zatím se brněnská koalice vždy při tlaku zvenčí ještě více semkla. Tak tomu bylo právě při problémech kolem Velké ceny, kdy primátor sice udělal účet bez hostinského, tedy slíbil podporu Moto GP, aniž měl kroky projednány v koalici, ale ukázalo se, že pro zachování jednoty jsou všichni, snad kromě Strany zelených, schopni obrovských ústupků. Není vyloučeno, že Zelení zaplatí za svoji ideologickou věrnost místem v koalici, ale jejich klub má pouze čtyři zastupitele, takže v případě nutnosti je tento klub snadno demontovatelný a nahraditelný třeba stejně velkým klubem TOP 09, jehož opoziční politika je až nápadně konstruktivní.

O politické body za to, kdo zachrání v Brně Velkou cenu, se hraje už déle. Bude to důležité i v krajských volbách?

To je velice zjednodušující myslet si, že za vyřešením velkého problému města nebo regionu stojí vždy jeden člověk nebo politická strana, mající právo inkasovat politické body. V politice to sice tak zpravidla chodí, ale často je velice složité najít toho, kdo je nositelem největších zásluh. V případě Velké ceny se do této role dlouho stylizoval Michal Hašek, který se zřejmě chtěl „předzásobit“ zásluhami na krajské volby, ale kvůli mediální nepřízni, kterou vůči němu chová hlavně Mladá fronta Dnes, se mu těžko daří přihlásit k něčemu pozitivnímu. Michal Hašek je na tom bohužel tak, že i kdyby konal zázraky a uzdravoval nemocné, v médiích by se spekulovalo, zda v takovém případě jako hejtman nepřekročil své pravomoci, a fabulovalo by se, že se uzdravení jistě neobejdou bez vedlejších účinků. Petr Vokřál zase udělal v této věci spoustu chyb; a v této nepřehledné situaci je možné, že zásluhy za zachování závodů Moto GP zůstanou ministerstvu, které spor mezi městem a krajem o správný způsob záchrany motocyklových závodů tak trochu soudcovalo.