"Hledání hole pro bití psa dosáhlo vrcholu. Prezidentovi oponenti ji berou do ruky kdykoli Zeman promluví. Lze říci, že obsah jeho sdělení je pro jejich propagandu nebezpečný, takže se jím nezabývají. Proto se k Zemanovi může vyjádřit jistá herečka takto: Přece nejde, abych se z ničeho nic v kostkované košili nedobré kvality rozvalil v Lánech a říkal si různé hospodské žblebty," začíná dlouhé zamyšlení nad různými paradoxy tuzemské i světové politiky Jiří Jírovec, jenž se stal na stránkách ParlamentníchListů.cz velmi ceněným komentátorem.

Vzkazy protizemanstvu

"Když byl prezident v Číně, popudil takto omezenou část české společnosti výrokem, že se musíme od Číny učit, jak stabilizovat společnost. Zeman později vysvětlil, že tvar 'učit se' měl raději nahradit slovesem studovat, ale moc neuspěl. České protizemanstvo založilo svůj útok na předpokladu, že stabilizace je synonymem pro porušování lidských práv. Hrůza hrůz, volají, Česko opouští zahraniční politiku Václava Havla, založenou na absolutizaci lidských práv v jím vybraných územích," rozvádí.

Stabilizace společnosti tvoří spojitou nádobu s opačným procesem, tedy s její destabilizací. "Je třeba vysvětlit, že za společnost lze považovat jakékoli spojení více osob. I v malé skupině stačí jeden blbec, aby ji přivedl na pokraj rozvratu. Stabilizace státu jako reakce na předcházející destabilizaci se vždy týká zostření kontroly nad obyvatelstvem. Oba procesy se lidských práv dotýkají, ale propaganda dokáže vysvětlit, že i bombardování může být občanům prospěšné. Destabilizační impulsy mohou mít vnitřní i vnější původ a mohou se prolínat, je-li to v zájmu třetí strany," pokračuje.

S vnější destabilizací má československá společnost svoje zkušenosti již z období po roce 1948. Boj dvou ideologií, známý jako Studená válka, vedl Západ k tomu, že podporoval opozici komunistického režimu. "Fakt, že Československo bylo i po roce 1948 suverenním státem, nic neznamenal. V roce 1968 byla československá společnost destabilizována zevnitř. Jednak spory mezi dvěma klikami ve vedení KSČ a pak ambicemi různých skupin, které se chtěly podílet na moci. Západ dotáhl umění destabilizace jemu nepohodlných států k téměř naprosté dokonalosti. Mechanismus destabilizace v podstatě nemění," podotýká pro ParlamentníListy.cz.

Kroky destabilizace

Dále popisuje jednotlivé kroky: "Každá jednotlivá operace začíná vysvětlením, že v dané zemi vzrůstá odpor proti nedemokratické vládě a tak Západu, jako správci civilizačních hodnot a lidských práv, nezbývá než 'správnou věc' podporovat. Do hry často vstupují jako předvoj nejrůznější nevládní organizace. Ty významnější jsou přímo či nepřímo financovány svými vládami, ale to v prvním přiblížení nikoho příliš nezajímá. Zejména když uvěříme iluzi, že jde o lidská práva a potažmo demokracii. Když je člověk v tísni, tak se na nějakou tu korunu nehledí."

Jírovec připomíná, že se Putin znelíbil právě tím, že omezil vliv organizací, které jsou financovány ze zahraničí. "Oblíbenou formou destabilizace je násilí, jehož cílem je vyvolat reakci vlády, kterou lze posléze propagandisticky využít pro vnější politický a nebo vojenský zákrok. To dobře známe z Afghánistánu a později i z Kosova. V této fázi se začne mluvit o tom, že je třeba pomoci mečem a ohněm. V médiích se objeví základní slogan 'nepřítel - dosaďte diktátor + vhodné jméno - rozumí jen síle'. Na tomto místě lze poukázat na 'statečnost' některých Čechů, s níž volají, že Putin rozumí jen síle. Nepochybně jsou přesvědčeni, že kdyby na její použití došlo, katastrofa se jim nějak vyhne," dodává.

Před vrcholem destabilizace vojenskou silou je dle krajana z Kanady hra s veřejným míněním. Vzpomíná, jak před první válkou v Iráku bylo před výborem amerického Senátu sehráno dramatické a srdceryvné show: "Mladá dívka líčila, že jako zdravotní sestra byla v Kuvajtu svědkem toho, jak iráčtí vojáci vyhazují děti z inkubátorů. Pěsti amerického publika se rozhořčením zaťaly, slzy se vyrojily a preference Bushovy vlády vzrostly na potřebnou úroveň."

Mrtvoly, ruiny domů

"Stejný mechanismus byl použit Georgem W. Bushem před napadením Iráku v roce 2003. Manipulace se odehrávaly v tisku a televizi a nakonec v rozhodující míře na půdě OSN. Bush se původně vyjádřil v tom smyslu, že s OSN to netřeba konzultovat. Pak mu to asi někdo rozmluvil a tak došlo k divadelnímu představení, kdy tehdejší ministr zahraničí Colin Powell přednesl neuvěřitelnou snůšku lží ohledně iráckých zbraní hromadého ničení. A bylo zaděláno na další válku," podotýká.

Lžím tehdy dle Jírovce dodal váhu trik s odkazem na neověřitelné zdroje. "Američany informovali britští přátelé, tedy Tony Blair, a tak to musí být pravda. Svrchovaným výsledkem destabilizací jsou mrtví, ruiny domů, zničená infrastruktura a uprchlíci. Někde se povede ustavit prozápadní vládu, ale často dojde k vnitřnímu vyřizování účtů a dalšímu násilí. Výsledek destabilizace se nikdy nevyhodnocuje z hlediska lidských práv. Proto se nedozvíme, o kolik je teď štastnější občan Libye, když Západ pomohl zabít Kaddáfího. To je ten diktátor, kterému Blair psal dopis končící: Navždy Tvůj Tony," říká ironicky pro ParlamentníListy.cz.

"Stejné platí o obyvatelstvu jakékoli takto postižené země. Syřané v uprchlických táborech jsou jistě šťastní, že v nich mohou prohlašovat, že Asad je vůl. Není nad svobodu slova… Syrské rodiny, které možná Česko přijme, budou nepochybně slzet dojetím, až zjistí, s jak otevřenou náručí jsou přijímány. Neblahou stránkou destabilizace je bumerangový efekt. Jeho vysvětlení nabízí Švejk: Zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku. Obava z teroristických akcí najednou ovlivňuje území samotných vývozců již dávno prošlého zboží zvaného demokracie a lidská práva. Snahy o vnitřní stabilizaci západních zemí lze chápat jako obranu proti reakci zemí, které destabilizujeme," rozvádí.

O idiocii politiků

Přírodovědec také připomíná, že se některé kroky západních politiků blíží idiocii: "Islámský stát, který vznikl jako reakce na destabilizaci Sýrie, se stal světovým nepřítelem číslo jedna. Tak pravil samotný Barack Obama. Podle medií je IS financován Katarem a možná i Saúdskou Arábií. IS ovládá některá naftová pole a získává prostředky prodejem nafty. Kdo ji od úhlavního nepřítele kupuje?" dává k zamyšlení otázku a doplňuje: "Proč uvalujeme sankce na Rusko kvůli Ukrajině a necháme jiné země financovat nebezpečí, které údajně ohrožuje celou naši civilizaci. Odpověď je jen jedna. Potřebujeme nepřítele pro další válku."

Přechází ale k druhému typu stabilizace společnosti. "Tedy tomu, který patrně měl na mysli prezident Zeman. Čína má bezmála 1,4 miliardy obyvatel. Její vláda musí pro své obyvatele zajistit základní životní potřeby. Každá společnost je vystavena vnitřním tlakům, které ji posléze mohou zničit. V malém to například platí pro politické strany a v nich probíhající permanentní boj o moc. Kdekdo by chtěl být předsedou a nebo premiérem. Je dobře známé, že v Česku je těžké najít porozumění mezi jednotlivými politiky. Je těžko představitelné, že by mezi sebou bojovalo 140 Kalousků - při poměru jeden Kalousek na deset miliónů obyvatel - se stejným počtem Fialů, Sobotků, Filipů, Babišů a nedej bůh i Němcových a Okamurů," nabízí svůj pohled.

Václav Havel byl vášnivým proponentem občanské společnosti. "Tato myšlenka, nepochybně kavárenského původu, má slabinu v tom, že pocit nejrůznějších sdružení, že mají moc, vede ve svých důsledcích k naprostému ochromení společnosti. Všechno pak je jakoby demokratické, ale nic nefunguje. Při pobytu v Praze pobývám v domě, který je zatím v relativně dobrém stavu. Až na to, že při dešti zatéká do bytů okny. Vyšší patra trpí víc, protože jsou vystavována větru. Správa domu nemá dost peněz na to, aby nechala vyměnit všechna okna najednou a tak přišla s návrhem rozdělit projekt na dvě části. Jenže půlka nájemníků protestuje, proč by právě oni měli být druzí a blokuje celý projekt. V podstatě jde o prkotinu, ale stejnou věc můžeme najít kdekoli. O mizerných pár hektarů jisté farmářky se společnost 'demokraticky' tahá dvacet či kolik let a stavba, která je ve veřejném zájmu, stojí," nabízí příklady.