Jak hodnotíte rok 2018 v politice? Co nám tento rok dal?

Rok 2018 považuji za politicky značně třaskavý, ale nevýbušný. Několikrát jsem se zúčastnil jednání Poslanecké sněmovny PČR a byl jsem udiven, co se tam všechno může projednávat. Staré přísloví říká nemíchat jablka s hruškami. Po tom, co jsem ve Sněmovně vícekrát slyšel, tak musím toto staré přísloví opravit na míchat jablka s hruškami. Asi to poslance baví, ale oni to míchání mají placené z peněz daňových poplatníků. Na naší politické scéně tak vnímám spousty času prošustrované a prozmetkované a nikdo za to nezodpovídá.

 Rok 2018 považuji za poměrně vydařený, co se týče prezentovaných státních ekonomických hledisek. Nemyslím si ale, že přerozdělování získaných státních prostředků je vždy důsledné s ohledem na jejich účelnost využití a zpětnou kontrolu.

Jsou Češi politicky rozděleni? Například ve vztahu k prezidentu Zemanovi, či trestně stíhanému premiérovi Babišovi?

Politické rozdělení společnosti existovalo, existuje a dle mého názoru bude existovat i nadále. Trošku bych to rozdělení přirovnal k „fanouškování” bez potřebných a objektivních informací a jejich vyhodnocení.  Občanská společnost se často vyjadřuje v lokálních oblastech a za střed těchto oblastí považuji především Prahu. Je pak až zarážející, že se Pražáci podivují nad tím, že je venkov za to často odsuzuje.

Odsuzuje je za to, že si uzurpují určování dění v celé naší republice. Každý politik má svoje příznivce a odpůrce. Politické rozdělení české společnosti nijak radikálně nevnímám. Za rozhodující považuji to, že president Miloš Zeman byl zvolen občanskou veřejností a ne politickými subjekty.

Jakou roli na tomto rozdělení sehrála média?

Média jsou prakticky rozhodujícím faktorem v ovlivňování veřejného mínění občanské společnosti. Dle mého názoru svoji nadstranickost často nedodržuje především veřejnoprávní  Česká televize. Když si pustím například ČT 24 ( sleduji ji každý den ) tak tam především běží střelnice  do předsedy vlády Babiše a prezidenta Zemana. Nejsem proti kritice veřejných institucí, představitelů státu a dalších, ale občanská veřejnost se nemá otravovat osobní záští a mindráky jednotlivců.