Prezident Miloš Zeman ve středu jmenoval Aleše Michla a Tomáše Holuba novými členy Bankovní rady ČNB a stávající členy Marka Moru a Tomáše Nidetzkého jejími viceguvernéry. Lze z těchto personálních změn usuzovat na změny v rozhodování či postojích ČNB?

Z toho, že se Aleš Michl v minulosti vyjadřoval na podporu silnější koruny, nelze příliš usuzovat na to, že totéž bude podporovat i v budoucnu – jsou období, kdy ekonomice pomáhá slabší kurz, a jsou období, kdy jí naopak víc prospívá silnější kurz. V době, kdy ČNB intervenovala proti koruně a oslabovala ji, by podle mého soudu naopak bylo pro ekonomiku vhodnější, kdyby koruna byla silnější. A teď je tomu přesně naopak. Takže nelze stavět věc tak, jak to s oblibou často dělají politici, že si vyberou, že se jim dlouhodobě líbí kupříkladu kurz silný, a ten neustále prosazují. To je asi takové jako někomu neustále cpát léky na snížení tlaku, ačkoliv má občas tlak vysoký a občas naopak nízký.

Osobně si spíš myslím, že ČNB ani po obměně bankovní rady příliš nezmění svou politiku. Zejména Tomáš Holub totiž dlouhodobě v ČNB pracoval a bankovní rada často přihlížela k jeho závěrům, takže svým způsobem nepřímo směřování ČNB už ovlivňoval.

Česko si polepšilo v pořadí zemí podle úrovně průměrné kupní síly na obyvatele o tři příčky na 23. místo ze 42 evropských zemí a jeho kupní síla dosahuje 66,4 procenta evropského průměru. Poprvé od roku 2011 jsme předčili Slováky a k tomu jsem zaregistroval názor, že naše zaostávání z posledních let nebylo výsledkem přijetí eura na Slovensku, ale zejména naší intervence za slabší korunu. Souhlasíte s tím, nebo máte pro naše zaostávání za Slovenskem v uplynulých letech ještě jiné vysvětlení?

Ano, já s tím souhlasím, zas a znovu narážíme na intervence, které dlouhodobě ovlivňovaly českou ekonomiku na mnoha frontách a na většině z nich negativně. Slabší koruna skutečně výrazně snižovala potenciální kupní sílu našich občanů.

V příštím roce se sice nezmění daňové sazby přímých daní, přesto ale živnostníci, kteří platí minimální zálohu na sociální a zdravotní pojištění, odvedou o 199, resp. o 184 korun, celkem tedy o téměř čtyři stovky více. Jsou povinné odvody OSVČ optimální, nebo by se jejich výše mohla pohnout tím, či oním směrem?

Popravdě, já bych se ani tak moc nebavila o konkrétní výši odvodů OSVČ, která se mění cca o čtyři stokoruny, protože byť je to pro OSVČ nepříjemné, není to pro ně likvidační, zvláště když vezmeme v úvahu aktuální hospodářský růst a míru inflace. OSVČ totiž deptá něco úplně jiného, a to byrokracie. Stokrát nic, které umoří i osla. To máte EET, souhrnné hlášení, kontrolní hlášení, vykazování alergenů, přepočítávání ceny na gramáž, sledování původu, hygienické kontroly ... a tak dál a dál, až nakonec pro všechnu byrokracii živnostník ani nemá čas podnikat. A pak se mu není co divit, že podnikání znechuceně zabalí.