Vy jste volil a podporoval prezidenta Miloše Zemana. Teď, když se ohlédnete zpět, byl nějaký okamžik, že byste svého rozhodnutí litoval a řekl si: „Raději jsem měl dát hlas Karlovi“?

Ne, takový okamžik nebyl ani jeden. Tak hluboce mě nic nezasáhlo. Některé činy nebo jeho výroky mě zarazily a musel jsem nad nimi přemýšlet, ale že bych si řekl, že jsem při volbě prezidenta udělal chybu? To nikdy.

Přesto, už nastaly v době prezidentování Miloše Zemana situace, které vyvolaly přinejmenším rozporuplné reakce. Vrávorání nad korunovačními klenoty, kauza Peroutka, výroky o zdravotně postižených či slova, že 17. listopadu nešlo o masakr…

Myslím si, že pan prezident občas své příznivce překvapí. Nechci se pana prezidenta dotknout, je to jeho osobní věc, ale mě spíš zarazil jeho postoj a vztah k Miroslavu Šlofovi než některé jeho výroky. Jsem přesvědčený o tom, že Miroslav Šlouf byl hlavou, pilířem skutečnosti, že je pan prezident na Hradě. Zvenku to tak alespoň vypadá. Jistě, že těmi výroky, o kterých hovoříte, prezident popularitu u některých lidí ztratil. Nutno ale říct, že já na něm oceňuji jeho upřímnost. Není pokrytec, říká to, co si myslí, stojí si za svými názory a toho si nesmírně vážím. Mimochodem, jsem zhnusen pokrytectvím na české politické scéně.

V rámci rozhovorů na téma Poločas pana prezidenta Zemana se setkáváme i s velmi kritickými názory. Například politický aktivista Petra Suda z Občanského liberálního hnutí hází pana prezidenta do jednoho pytle s Václavem Klausem, Vladimírem Dlouhým, Jiřím Dolejšem, Janem Mládkem i Miloslavem Ransdorfem a právě oni podle něj převzali po listopadu 1989 moc a pomohli politicky pokrýt rozkradení obrovského státního majetku do rukou několika oligarchů. Co k tomu říci?

No, taková vyjádření bych tedy velmi prosíval. Je to samozřejmě nesmysl. Uvádí lidi z prognostického ústavu, ale každý z těchto lidí šel svojí určitou zcela individuální cestou.