„Víte, já si občas užiju s tím, že nejsem přívrženec Havla, což bych měl díky svému profesnímu stavu být. Ono se totiž nosí opakovat stále stejné mantry a tvářit se chytře a důstojně. Už jsem si od pár idiotů vyslechl kdeco. Na druhou stranu Havla jako člověka nikdy nešpiním. Já ho neznal, tak to by asi ani nešlo. Ovšem zpochybňuji ten symbol a především jeho marketingový vznik, včetně špinavých dohod,“ řekl jste asi před třemi lety v rozhovoru pro PL. Jak dnes, s odstupem nejen těch tří let od tohoto svého vyjádření, ale i těch třiceti let od revoluce, vnímáte osobnost Václava Havla?

Pořád stejně. Vygenerovaná osobnost „nějakým“ společenstvím a dohodami, dobře marketingově připravená politická i lidská image. Nebyl bych ani z dnešního hlediska proti, kdyby ta jeho poslední dvě funkční období nebyla. Symbol byl naprojektovaný, ale díky těm dvěma obdobím se z něho stala karikatura. To je můj střízlivý a trochu zjednodušující pohled na věc, který se jistě liší od těch, kteří jsou zahlceni pozlátkem naivního lidství zesnulého pana prezidenta. Někteří programově, jiní idealisticky.

A pokud jde o mé vnímání jeho osobnosti, nezlobte se, nemohu se k žádnému vnímání donutit. Nejde mi to – a upřímně, ani se k tomu nutit nechci. Kdybyste se mne zeptal na vnímání T. G. Masaryka, tak bych vám mohl odpovědět. Tam už mám delší dobu nutkání připomínat, proč tahle republika vznikla, kdo se lvím podílem zasloužil a kolik úsilí a obětí to stálo. Ale není to předmětem otázky, tak nic.

Říkáte, že byste měl díky své profesi být přívržencem Václava Havla. Označení „havloid“ je dnes ale z některých míst bráno pomalu jako urážka. Jak si to vysvětlit? A co dnes znamená stále připomínané spojení „pravda a láska“?

No, to bych asi měl, protože jsem od divadla, filmu a jsem spisovatel, tak by se to „jako“ slušelo, držet basu. Ale znovu opakuji; nebudu se do toho přemáhat.

Pokud jde o to označení „havloid“, myslím, že to je důsledek úporné snahy nejaktivnějších vyznavačů osobnosti prezidenta Havla, vnutit velké části společnosti, nevím jak velké, symbol osvíceného vůdce demokracie. Ale s kulty osobností je to tak nějak nastejno. Postavíte sochu a hned se jí na hlavu vykálí pták... Pták je totiž svobodné stvoření, létá si kam chce a kálí na co chce. Tak už je to, holt, s ryzí svobodou. V případě Václava Havla se nemáme moc čeho chytit, jako třeba v případě TGM. Nevím čím to je, ale při pohledu na sochy TGM mám pocit, jako by na ně ptáci nekáleli, jako bych to neviděl, jako by mi to bylo šumák...Vidím politika, stratéga, pracanta! A odpouštím mu, že se podílel na rozmontování skvělého geopolitického útvaru, protože to myslel dobře, pan prezident TGM!

Pokud jde o pravdu, tak už to slovo samo o sobě začíná být přeprofanované. Dnes je namístě, naléhavěji než kdykoli před tím, otázka: „Co je pravda, kde je pravda, kdo mluví jménem pravdy... a jestli jsme si do obecných hodnot nepostavili, namísto vznešené pravdy, špinavou děvku?“

Pokud jde o lásku...  Máte pocit, že se máme vzájemně rádi? My občané našeho státu, my Češi? Možná mi to uniklo, ale já vidím neradostný stav věcí, byť se pozlátko přetvářky snaží to zakrýt.

Film o Václavu Havlovi začala v minulých týdnech promítat kina. Snímek se setkal s rozporuplnými reakcemi, kromě filmových kritiků ho přijali rozpačitě i diváci, na serveru CSFD.cz byl hodnocen 56 %. Může film přinést něco nového? A vy už jste ho zhlédl, nebo se na něj chystáte?

Nezhlédl jsem, ale zhlédnu. Do kina kvůli tomu nepůjdu, ale počkám si. A budu se dívat na to z několika úhlů. Z profesního, žánrového a pokusím se vytáhnout si pro sebe z toho nějaký výsledek, ať už bude přízemní, nebo vznešený. Opakuji, neviděl jsem, takže mlčím a čekám, až bude příležitost, která mne nebude nutit kvůli tomu utrácet čas nad plán a peníze nad rozpočet.

Odpůrci Václava Havla začali postupem doby mluvit o tom, že Havel si ani před rokem 1989 nežil špatně. O kriminále, kde nějakou dobu pobýval, se mluví jako o „fešáckém“, poukazuje se na to, že jezdil mercedesem, že bez peněz rozhodně nebyl… Co na to říct?

Tohle není dobré. Jeví se mi to zbytečně přízemní. Mě zajímá odkaz, a tyhle pavlačové názory do toho nepatří. Já si výsledek generuji podle jiných kritérií! To je slušnost, kterou velí zachovávat zdravý rozum. Takže, slyšel jsem kdeco od kdekoho a četl také, ale nebyl jsem tam, nezažil to, tak to dávám stranou. Zajímá mě, co Havel vykonal, co po něm zbylo.

V tuhle chvíli bych to zjednodušil. Z mého hlediska po něm pozůstává pár omšelých hesel a sekta více či méně sentimentálních, ale i některých prohnaných postaviček, která se mu úporně snaží, obrazně řečeno, postavit pomník velikosti Stalina na Letné. Můžeme se jen domnívat, jestli by jeho samotného takový výsledek těšil.