Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 jste neúspěšně kandidovala za stranu Soukromníků. Nyní kandidujete jako nestraník za ODS v obvodu č. 22 – Praha 10 do Senátu. Proč ta změna stran? A která z nich je vám svým politickým programem bližší?

Logicky mě i jako podnikatelku vždy zajímala politika. Tak když mě tehdy oslovili ze strany Soukromníků, kandidaturu jsem přijala, i když bylo předem jasné, že kandiduji na nevolitelném místě, ale byla to strana s programem pro podnikatele. Od té doby jsem díky svému působení ve vedení Hospodářské komory získala nové životní i politické zkušenosti. Do Senátu kandiduji jako nezávislý kandidát s podporou ODS. S podporou této strany proto, že mi to přijde jako logický krok ve chvíli, kdy jsem dlouholetou podnikatelkou a pravicově smýšlející člověk. Ztotožňuji se s klíčovými principy této strany, jako jsou nízké daně, svoboda jednotlivce, malý stát, co nejnižší zátěž podnikatelů a další. Mám pocit, že ODS navíc prošla v posledních letech významnou obměnou a dnes ji reprezentují lidé, kterým důvěřuji.

Jak nyní vidíte své šance?

Své šance vidím velice dobře. Ostatně kdyby tomu tak nebylo, tak bych do těchto voleb nešla. V rámci své kampaně chci samozřejmě udělat maximum pro to, aby voliči mého obvodu přišli volit a můj program byl pro ně natolik atraktivní, že mi dají svůj hlas.

Proč jste se vůbec rozhodla vstoupit do politiky? Co byste chtěla změnit?

Pravdou je, že nejsem člověk, který nadává, ale snaží se vždy s tím, co se mi nelíbí, něco udělat. Mou ambicí je v Senátu aktivně působit proti „zaplevelování“ právního řádu a změnit naše právní normy tak, aby byly přehledné a jednoznačně vyložitelné. Legislativa je tak nepřehledná a složitá, že normální člověk se v tom nemůže vyznat. Své zkušenosti z byznysu plánuji zúročit ve prospěch rušení administrativních nesmyslů, které komplikují život občanům i podnikatelům. Také mám pocit, že naše osobní svoboda je čím dál tím menší a stát se snaží získat kontrolu nad běžným životem nás všech, a tudíž je na čase bránit své svobody co nejdůrazněji. Chtěla bych být silným hlasem, který nebude mlčet a půjde za věcí až do konce. Doufám, že pokud budu zvolena, změním svou prací pohled voličů na prospěšnost této instituce a pomohu udělat pořádek, po kterém naši občané volají.

V roce 2014 jste byla zvolena viceprezidentkou Hospodářské komory ČR. Ve své gesci máte legislativu, odstraňování administrativní zátěže, IT, e-government a e-commerce a evropské záležitosti. Co považujete za nejdůležitější z toho, co se vám za dva roky ve funkci podařilo?

Za důležité považuji v rámci vyjednávání té přehršle legislativy, že některé nesmysly přece jen do schválených zákonných norem neprošly. Také to, že MMR vůbec připustilo, že jsme mohli zpracovat metodiky pro zadávání veřejných zakázek na kvalitu, je tak trochu zázrak. A za poslední úspěch považuji posun v oblasti přístupu vlády a zainteresovaných ministerstev k možnosti přímého zaměstnávání zahraničních pracovníků, což by mělo alespoň trochu pomoci v katastrofálním nedostatku pracovních sil napříč všemi obory.

Předpokládám, že své zkušenosti byste chtěla využít i v Senátu. Jak konkrétně? Jaký problém byste v případě zvolení akcentovala jako první?

Konkrétně bych se ráda dala do zákona o zadávání zakázek, který začne platit od 1. 10. tohoto roku. Jsou v něm věci, které veřejné investování opět prodraží, a o kvalitě vůbec nemluvím. Také bych se ráda pustila do zákonů z oblasti sociální a zaměstnanosti. A důležité je začít systémově pracovat na novém stavebním zákonu, připravovaná novela je jak z pohádky oblečená neoblečená, obutá neobutá… Za svoji celkovou prioritu považuji „odplevelení“ právního řádu. Senát má být „hlídacím psem“ nesmyslů prosazených v Poslanecké sněmovně a já nechci být jen Žerykem, ale pořádným bernardýnem. Jsem zvyklá pojmenovávat věci pravými jmény a nenechat se jen tak umlčet.