Rakouský kardinál Christoph Schönborn pronesl varování v neděli při příležitosti křesťanského svátku Jména Panny Marie, který je připomínkou a vděkem za vítězství nad Turky v bitvě o Vídeň před 333 lety. Podle informací z vídeňské arcidiecéze kardinál řekl: „Dojde k islámskému dobytí Evropy? Mnoho muslimů po tom touží a tvrdí, že s Evropou je konec.“ Kardinál Schönborn požádal Boha o smilování nad Evropou a jejími obyvateli, kteří podle něj jsou „v nebezpečí zániku křesťanského dědictví“. Souhlasíte s ním? Je „saracén“ opět hrozbou?
Souhlasím. Idea znovuobnovení „kalífátu“ („sultanátu“) je pro většinu „věřících, saracénů“ jistě významnou a motivující ambicí (ať už přiznanou či skrytou), to na jedné straně a naše evidentní slabost a vůle k obraně našeho kulturně-civilizačního okruhu na straně druhé je pro mne osobně jasnou, nepopíratelnou hrozbou. Ne někdo jiný, ale jen my sami jsme strůjcem našeho dalšího vlastního osudu. Nicméně toto mé a celá řada jemu podobných verbálních konstatování nic neřeší, jsou bohužel jen a pouze řeči, musíme konat…
Jak konat?
Udělat především personální změnu v rámci Evropské unie rovná se Evropského parlamentu Rady EU, Evropské komise, provést organizační reformu NATO jako skutečného a jediného nástroje kolektivní ochrany a obrany aliančních zemí k ochraně našeho evropského teritoria, vyburcovat evropské národy k obnově sebeobranných reflexů (nikoli rasismu a xenofobie) jako pragmatické a zcela přirozené ochrany toho, co pro nás Evropa představuje, vyburcovat euroobčany k vlastenectví a k přirozené, nevynucené vůli přispět k vlastní sebezáchově… A především toto vše uskutečnit u nás doma!
Co říkáte výsledkům posledních zemských voleb v Německu a tomu, jak se k nim staví Angela Merkelová?
Eskaluje přirozený politický důsledek chybných rozhodnutí madam Merkelové, která se nyní „stébla chytá“ a která se snaží politicky přežít… Je poněkud smutné sledovat sebedestrukci jinak jistě velmi úspěšné političky, která má na kontě mnoho dobrého – bohužel její poslední politická rozhodnutí zastiňují tuto minulost. Je to velmi mnoho i o tom, že i politik, jakkoli „vlivný“, by měl včas odejít – může se mu velmi snadno stát, že se stane nejen směšným, ale že se nakonec stane „škůdcem“ – ale jak se říká, každý sám svého štěstí strůjcem (a to se týká i národů).
Někteří evropští politici začínají brát částečně zpátečku a tu více a tu méně začínají vystupovat proti migraci. Také hovoří o tom, že je třeba otevřeněji komunikovat s občany a brát na ně více zřetel. Viz například poslední neformální summit EU v Bratislavě. Co je k tomu vede? To zázračně prozřeli, nebo se bojí lidí?
Jsou jen pragmatičtí a bojí se hlavně o své židle. Jen doufám, že my, voliči evropských zemí, nemáme tak krátkou paměť, jako ji mají oni sami, politici, kteří sklerózu často dokonce považují za přednost – pan Werich říkával „nejlépe placené je nepamatovat si“.
A změní se podle vás něco v migrační politice EU i v jiných oblastech? Je vůbec EU schopná nějaké sebereflexe a zásadní změny k lepšímu? Lidé důvěřují EU stále méně, přesto Brusel a Berlín volají po větší centralizaci a vytvoření evropské armády... A směrnice, nařízení, předpisy, kvóty, výhrůžky pokutami za nepřijetí uprchlíků chrlí dál...
Jak jsem již naznačil – nové hrozby, nové přístupy, nová řešení, nové myšlení se nedá definitivně realizovat se „starou partou“. Pokud chceme, a to si myslím, že chceme v tomto velmi složitém světě, který je zcela bezohledný a nemilosrdný k malým a osamělým, zůstat Unií, pak se musejí urychleně provést potřebné personální změny. Pokud se tak nestane, v Unii budou získávat na síle odstředivé tendence, které v určité fázi už nebude možné zastavit. Pokud existoval nějaký vyšší „projekt“, pak se ho nepodařilo naštěstí prosadit a opět jen doufám, že si „parta hic“ přizná, že tento boj prohrála, čím dříve, tím lépe pro nás všechny.
A myslíte si, že evropským elitám lidi zatím jen verbální změnu postoje uvěří? Může se vůbec současná částečně zdiskreditovaná „elita“ typu Junckera, Schultze, Merkelové, Hollanda a dalších zachránit? Nenahradí je spíš „populisté“ typu Le Penové, Hofera...? Nebo někdo jiný?
Můj postoj je zřejmý. Jestli se jmenovaní a další mohou zachránit? Mohou, pokud se lidé budou chovat i nadále jako ovce, pokud se nebudeme více zajímat o věci veřejné, pokud nebudeme chodit k volbám, pokud budeme vyžadovat jen svá práva a budeme dále opomíjet to, že existují i stejně významné povinnosti a že plnění těchto povinností musí vycházet z toho, že je chceme, a nikoliv musíme plnit.
Čelíme a budeme stále více čelit hrozbě, která nehledí na materiální nepohodlí, nehledí na své vlastní ztráty, která je trpělivá, přísně centralizovaná a organizovaná, ukázněná a která má nezměrnou úctu k povinnosti, danou zájmem celku, povinnosti k víře (ať už si o tom myslíme své) – jsme připraveni se utkat, máme vůbec vůli obhájit svou existenci?!
Hovoří se o možném rozpadu EU. Myslíte si, že k němu dojde? A bylo by to dobře, nebo špatně?
Může k němu dojít a byl by to v podstatě konec civilizace, tak jak ji chápeme my. Špatné? Nikoliv – bude to smrtící. A nemohu souhlasit s těmi, kteří se k tomu stavějí tak, že je jim jedno, jakým jazykem se zde, v české kotlině, bude za 50–100 let hovořit, hlavně že jsme byli „solidární“...
A nebylo by lépe postavit spolupráci evropských národů na nových základech bez nynějších zdiskreditovaných evropských a bruselských politiků a úředníků typu Junckera či Schultze a bez těch desítek tisíc stran unijního práva a předpisů a těžkopádné zabetonované mašinerie?
Ano bylo, víceméně jsem se k tomu v předchozích odpovědích již vyjádřil.
A co Visegrád plus jako alternativa? Mohl by se přidat část Balkánu, Pobaltí... V minulosti sehrávalo v prostoru mezi Ruskem a Německem určitou stabilizující a bezpečnostní roli po určitou dobu habsburské soustátí. Není tedy alternativou vytvořit zde nějakou alianci suverénních států a zónu volného obchodu?
Nemyslím, že „alternativou“, to není podle mého názoru významově správná definice. Visegrád či Visegrád plus má určitě smysl a je nepochybně potřebný jako nezbytná součást silné a sebevědomé Evropy, Evropské unie. Je jednoznačně potřebný jako legitimní uskupení části EU s efektem potřebné vnitřní vyvažující ekonomické, politické i kulturní protiváhy k partnerům typu SRN, Francie a dalších zakládajících zemí.
Opak vede k tomu, čeho jsme aktuálně přímými a postiženými svědky – arogantní a nekompetentní postoje a rozhodování o nás bez nás zemí, které si přivykly – a to je podstatné – na námi dlouhodobě dobrovolně předávané kompetence včetně našeho pohodlného a líného předávání i příslušné odpovědnosti, což znamená, že každý nakonec dělá to, co je mu umožněno, a pokud dělá něco, co se nám nelíbí, pak je to především náš, ne jeho problém!
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík