Určitě největším fenoménem právě končícího roku byla uprchlická krize. Domníváte se, že jí EU v příštím roce konečně zvládne? Podaří se už vytvořit systém, jenž by ochránil schengenskou hranici a dojde k dokonalejšímu prověřování uprchlíků, kteří žádají o azyl? Anebo si vyspělejší státy západní Evropy vytvoří svůj ‚minischengen‘, o čemž už také vícekrát jednaly?

Zajisté se podaří Evropské unii omezit migraci a do jisté míry ochránit schengenskou hranici a jsem také přesvědčen, že prověřování uprchlíků bude zdokonaleno. Myslím si, že takzvaný ‚minischengen‘ nevznikne.

Ve hře jsou stále i uprchlické kvóty. Podle novějších informací si mají evropské země rozdělovat emigranty z tureckých uprchlických táborů. Jak si myslíte, že se zachová česká vláda? Přijme kromě několika desítek syrských křesťanů i další běžence? A co byste jí vy sám doporučil?

Očekávám, že přece jenom mimo těch několik desítek syrských křesťanů přijmeme i další uprchlíky. Já bych to velice doporučoval, abychom zachovali evropskou solidaritu a neplatili dále za největší potížisty Evropy.

Největší hrozbou pro Evropu i celý svět má být nyní, podle názoru mnoho politiků, Islámský stát (IS), který na „starém kontinentu“, ale například i v USA, stále organizuje brutální teroristické útoky. Myslíte si, že v roce 2016 dojde konečně k jeho zničení, po čemž volá naprostá většina lidí? Skutečně se podaří vytvořit funkční koalici okolních arabských zemí, která ho zlikviduje, i když se to zatím nedaří, protože na Blízkém a Středním východě panuje mnoho protichůdných zájmů u největších politických hráčů? Je možné, aby se Turecko, šiítský Irán a sunitská Saúdská Arábie dohodly na společném cíli, nebo to budou muset vzít opět do rukou NATO s USA?

Nejsem si vůbec jist, že největší hrozbou je Islámský stát. Je nejspektakulárnější, ale pořád ještě považuji velmoci, které disponují jadernými zbraněmi a které očividně mají další imperiální ctižádosti, za větší nebezpečí. Předpokládám, že Islámský stát bude poražen, ale zcela se ho zničit nepodaří, to bude ještě delší dobu trvat. Ten boj proti němu si vyžaduje trpělivost a definitivní řešení musí být v souladu s většinovými zájmy všech zemí blízkovýchodního regionu. Pokud bychom z toho některé hráče vylučovali, nebude to trvalý mír.

Podle názorů několika politologů, Severoatlantická aliance i Bílý dům neomluvitelně zaspaly a iniciativu v Sýrii převzalo Rusko, které si zde samozřejmě hájí svoje zájmy. Jak se může v této oblasti situace dále vyvinout? Bude i po případném zničení IS stále vládnout nad částí Sýrie kontroverzní Asad? Podaří se Kurdům vytvořit si konečně svůj autonomní stát? Jaký je nejpravděpodobnější scénář na urovnání krize na Blízkém a Středním východě?

Prezident Asad bude příští rok asi stále ještě vládnout podstatné části Sýrie. Obávám se, že Kurdům se nepodaří vytvořit opravdu nezávislý stát. Nejpravděpodobnější scénář bude dlouhé jednání, které se nám bude zdát nekonečné a pokroku se bude dosahovat po milimetrech.

Evropská unie se v první polovině roku intenzívně zabývala řeckou dluhovou krizí. Myslíte si, že se jí podařil tento problém definitivně vyřešit třetím finančním balíčkem pro Tsiprase a také novými kontrolními mechanismy pro všechny další členské státy EU, kdy se například přikročilo i k větší kontrole národních bank? Dojde k posílení měnové unie, anebo naopak k jejímu rozvolnění? A k čemu má EU vůbec nyní blíž, k vytvoření velké federace či k volnějšímu uskupení evropských zemí?

Řecko bude ještě delší dobu problematickou zemí, neboť ekonomická situace je tam opravdu velice složitá. Mnoho nebude vyřešeno, nanejvýš řešeno. I Evropská unie bude krok po kroku směřovat k vytvoření federace, ale bude to obtížná cesta.

V evropské politice se schyluje k dalšímu problému, tentokrát energetickému. Německo a některé další západoevropské státy chtějí postavit společně s Ruskem další větev plynovodu Nord Stream. Ten by ale obcházel Ukrajinu i Slovensko, které dosud profitují ze starých plynovodů na tranzitních poplatcích. Také proto jsou státy Visegrádské čtyřky proti tomuto projektu. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že by se stavba další větve Nord Streamu měla v současné podobě pozastavit a měli bychom podpořit jak Ukrajinu, tak Slovensko, aby šla přes jejich území.

Někteří čeští europoslanci si myslí, že kdyby nedošlo k uprchlické krizi, veškerá pozornost by se soustředila právě na energetiku. Podle expertů je totiž evropská energetická síť hodně zastaralá, a proto se hledají nové možnosti. Například Německo se svým ohromným finančním potenciálem se chce orientovat, po utlumení jaderných elektráren, na obnovitelné zdroje, především na větrné elektrárny. To ale není případ Česka, které se, podle odborníků, nemůže vydat pouze touto cestou, zvolilo proto jádro. Ustojíme tuto svou energetickou vizi i na mezinárodním poli? Nezabrání nám v tom už tradiční protesty Rakouska a nově i jeho nejbližšího spojence Německa?

Výstavba dalších bloků v Temelíně či v Dukovanech není ohrožena Německem či Rakouskem, ale spíše finančními možnostmi České republiky a ČEZu. I přesto bych považoval nabídky na výstavbu za cenu převzetí cizími koncerny či mocnostmi za velice nebezpečné pro českou energetickou nezávislost.

Jak se může v příštím roce vyvíjet situace na Ukrajině? Rusko má nového úhlavního nepřítele – Turecko. Také je oslabené sankcemi EU a klesajícími cenami surovin. Navíc je teď dost zaměstnané v Sýrii. Pomůže tento stav k urovnání separatistických tendencí v ukrajinských regionech na hranicích s Ruskem, když už se Moskva musí angažovat i v jiných částech světa? Jaký na to zastáváte názor?

Je docela možné, že na nějaký čas Moskva nebude dále útočit na Ukrajině, ale zajisté neopustí konečný cíl mít v Kyjevě rozhodující vliv. Nejde o obsazené území na východě Ukrajiny, jde o toto.

Jak byste vůbec zhodnotil končící rok 2015 z hlediska mezinárodních událostí? Došlo v něm vůbec k některým pozitivním změnám? A jaký byl vlastně pro českou politickou scénu? Čeho se Sobotkově kabinetu podařilo dosáhnout, a v čem udělal, podle vašeho osobního názoru, zásadní chyby?

Spojené státy a Evropa se probudily a rozpoznaly nebezpečí, které vychází z tzv. Islámského státu a svorně proti němu bojují, což je zajisté pozitivní změna.

Premiéru Sobotkovi se prozatím podařilo stabilizovat vládu, postavit se prezidentovi a snaží se dělat proevropskou politiku. Zásadní chybou je ovšem podléhat strašení a z vnitropolitických důvodů odmítat angažmá a spoluúčast České republiky tam, kde to považuji za nutné a do budoucna i prospěšné, zejména v otázce uprchlíků, ale jinak řekněme, že to byl v České politice rok velmi průměrný.